Jaký je Hospodin? Žárlivý nebo shovívavý?

V prvních dvou verších jsme se dozvěděli o dvou stránkách Hospodina. V prvním verši jsme četli: „Hospodin je Bůh žárlivý a mstitel.“ A ve druhém: „Hospodin je shovívavý a velkorysý, …“ Tak jaký je tedy Hospodin? Žárlivý nebo ...

... shovívavý? Mstitel nebo velkorysý?

Nahum 1:2-5,12-14

Nahum 2:1

V souvislosti s těmito otázkami mi vytanul na mysli příběh Izraele, jak vycházel ze země Egyptské. Mezi izraelským lidem a egyptskými vojsky stál ohnivý sloup. Přitom pro Izraelce byl světlem a pro Egypťany tmou.

Proto tentýž Hospodin může být žárlivý a mstivý pro jednoho a pro druhého shovívavý a velkorysý. Pro každého člověka je Hospodin takovým, jakým je v Božích očích daný člověk.

Záměrně jsem uvedl, že rozhodující je Boží stanovisko. Protože člověku se může zdát, že je v podstatě dobrý. Takže nemusí chápat, proč se na něj valí Boží nelibost.

Ale právě o tom to je. O nezávislém a spravedlivém hodnocení člověka. A to nemůže udělat člověk sám. To musí udělat někdo z vnějšku.

Právě proto volá žalmista: „Bože, zkoumej mě, … hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, …“ (Žalmy 139:23,24) A Šalomoun v příslovích poznamenává: „Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin.“ (Přísloví 16:2)

S čím tedy jako lidé můžeme počítat? Rozhodně se spravedlností. A v případě, že se naše cesty budou Hospodinu líbit, tak s jeho shovívavostí a velkorysostí. A naopak, pokud někdo jiný se vůči nám bude chovat nepřátelsky, můžeme počítat s tím, co je naznačeno v posledních verších našeho textu.

Proti nepříteli Izraele a také proti našim nepřátelům je napsáno: „Ať si žijí sebepokojněji, ať je jich sebevíc, budou skoseni; ničemník zajde.“

Zvláště mě zaujalo: Ať je jich sebevíc. Ozvěnu těchto slov slyším v husitském chorálu: Nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte. (Daniel Landa - Ktož jsú Boží bojovníci - text - KaraokeTexty.cz) Přitom toto prohlášení nestojí na síle bojovníků, ale na moci Boží.

Tato moc je barvitě popsána takto: „Jeho cesta vede vichřicí a bouří, mračna jsou prach zvířený jeho nohama. Oboří se na moře a vysuší je, všechny řeky nechá vyschnout. Uvadá Bášan a Karmel, vadne i výhonek Libanónu. Hory se před ním třesou, pahorky se zmítají, země před jeho tváří se vzdouvá, svět a všichni, kteří na něm bydlí.“

Lidé dokáží tornáda jen popsat. Už pro ně mají letos připraveno asi 15 jmen. Ale přes veškerou svou techniku tornádo člověk nespustí a ani je neukončí.

V poslední době komentátoři popisují, jak je naše země vyschlá. Ale opět zjišťujeme, že vláda nemá žádné prostředky, aby spustila déšť a zavlažila celou zemi.

A zemětřesení? Opět to samé – diagnostika ano, předpověď následného tsunami – možná, ale spustit ho nebo naopak zastavit – ani náhodou.

Takže nakonec je naprosto jasné, že člověk sám je proti přírodním jevům naprosto bezmocný. To Hospodinu jako Tvůrci všeho stačí vydat pokyn - říci slovo a bouře utichá. Tak to známe z příběhu učedníků plujících na moři. Nejprve slyší: „ Proč jste tak ustrašeni, malověrní?“ A pak pokyn moři, aby se uklidnilo. A to se pak skutečně také stalo. (Matouš 8:26)

Jsem vděčný, že náš biblický text končí radostně. Co jsme tam četli? „Hle, po horách přichází zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj.“ Tak mi to připomíná slovo o zvěstování Evangelia – radostné zprávy. „Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.“ (Římanům 10:15)

A není dobrá zpráva o pokoji evangeliem, po kterém všichni utlačovaní touží? Jak by s radostí přijali pokoj všichni Ukrajinci nebo Íránci? Jak jsme my sami přijali pokojné předání vládní moci během sametové revoluce v naší zemi!

Pokoj je tedy to, po čem všichni toužíme. A to tím více, čím těžšími věcmi procházíme. Vždyť se každou chvíli dostáváme do svízelných situací. Jak si přitom přejeme, aby tato věc už skončila a my jsme získali vytoužený klid.

Proto když přijde „zvěstovatel radosti, jenž ohlašuje pokoj,“ všichni po něm radostně sáhnou a chopí se nabízeného pokoje.

Je tomu opravdu vždycky tak, jak jsem to právě popsal?

Tento týden jsem měl elektronickou diskusi s jedním čtenářem mého blogu. A jeho zprávy skončily prohlášením, že Pána Boha k ničemu nepotřebuje. Už to před tím totiž vypadalo tak, že se chce s Hospodinem seznámit. Přesto jsem ukončil naši diskusi s nadějí: Snad dostanete ještě příležitost, ve které poznáte, že se bez Boha neobejdete.

A tak vidíme, že se člověk může dostat do tíživé situace. Může mu být nabídnuta pomoc, ale on ji může odmítnout. Každý má svobodu se rozhodnout. A tak vlastně i to, že člověk vůbec přijme nabízenou pomoc, je milostí od Boha.

Ovšem pro ty z nás, kteří nabízený pokoj přijmou, platí zaslíbení na konci našeho textu: „Slav, Judo, své slavnosti, plň své sliby. Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník, je zcela zahlazen.“

„Už nikdy na tebe nepřitáhne ničemník“ Když nikdy, tak nikdy. Výhoda Božího slova je, že se na něm dá stavět. Na rozdíl od našich slibů. Naše sliby platí, jen pokud se k nim přizná Hospodin a podpoří je. Ale naštěstí Boží slova, Boží zaslíbení nepřestanou platit, i když my sami zklameme. Díky Bohu za to. Amen.