Jakoupak má cenu člověk?

„Přestaňte už s člověkem … Jakoupak má cenu?“ Jakou cenu má vlastně člověk? Jidáš dostal za zradu svého Mistra 30 stříbrných. Dříve určoval cenu člověka jako pracovní síly trh s otroky. Ale člověk není jen pracovní síla. Jakou ...

... má tedy skutečnou cenu?

Izajáš 2:6,19-22 Odmrštil jsi svůj lid, Jákobův dům, protože jsou plni východního pohanství, věští z mraků jako Pelištejci, s dětmi cizáků si podávají ruce.

19 Lidé zalezou do jeskyň v skalách a do škvír v prachu země ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.

20 V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné i bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.

21 Zaleze do skalních rozsedlin a do strží ve skaliskách ze strachu před Hospodinem, před jeho velebnou důstojností, až povstane, aby nahnal zemi strach.

22 Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí. Jakoupak má cenu?

Na mysli mi vytanula scéna z filmu Království nebeské. Orlando Bloom jako kovář a zároveň velitel obránců Jeruzaléma se po uzavření příměří ptá Saladina, velitele muslimů: „A jakou má cenu Jeruzalém.“ Saladin se zamyslí a odpoví: „Žádnou.“ A přitom má na mysli hromadu kamení, která kdysi byla pevnými zdmi a domy. Ovšem během odcházení se zastaví, otočí a prohlásí s úsměvem: „Nesmírnou!“ A to už má na mysli symbol Jeruzaléma jako místa, kde přebýval Hospodin.

Podobně se můžeme podívat na cenu člověka. Když zhodnotíme člověka jako materiál, tak po vypaření zhruba 70 % vody zbyde trochu prachu. A už v duchu slyšíme slova Genesis: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ Genesis 3:19 A proto můžeme souhlasit s prorokem Izajášem, který napsal: „Přestaňte už s člověkem, který nemá než dech svého chřípí.“ Takže z tohoto hlediska nemá člověk cenu žádnou.

Ovšem když se podíváme do první kapitoly proroka Izajáše, uvidíme tam toto: „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ Izajáš 1:18

Řekněte mi, pokud by člověk skutečně neměl žádnou cenu, tak proč by se jím Hospodin ještě zabýval. Proč by ho zval k jednání a proč by mu nabízel řešení všech jeho vin a provinění?

A tak se odvážím prohlásit spolu s Orlandem, že podobně jako Jeruzalém i člověk má cenu nesmírnou.

Jak je to možné? Jak může mít hromádka popela takovou cenu? A kdo si ho vlastně tak cení?

Odpověď je prostá. To pro Hospodina má člověk nesmírnou cenu. Ale neprohlásil právě Hospodin ústy proroka Izajáše: „Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla je mi ohavností, i novoluní, dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost a slavnostní shromáždění, to nemohu vystát.“ Izajáš 1:13

Jinými slovy: To, co člověk dělá, může devalvovat jeho cenu, jeho hodnotu. A to především v Božích očích. Proto také zaznívá toto: „Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči.“ Jinými slovy: Už se na vás nemohu ani dívat, tak je mi odporné to, co děláte.

Co v takové situaci má Pán Bůh dělat? Asi cítíte, že by to chtělo nějaké radikální řešení. Potopa už tu jednou byla a díky Božímu slibu se už nebude opakovat. Tak co s tím?

„Omyjte se, očisťte se, odkliďte mi své zlé skutky z očí, přestaňte páchat zlo.“ Izajáš 1:16 To je ta radikální změna, kterou Hospodin od člověka očekává. A o kousek dál Izajáš píše: „Sijón bude vykoupen soudem a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností.“ Izajáš 1:27 Kdo se obrátí. Obrácení není jen novozákonní cesta. Obrácení je součástí celé bible. A zde máme plastický příklad, co vlastně obrácení znamená.

Člověku, kterému se přestane líbit jeho cesta, jeho život, jeho činy, nabízí Hospodin obrácení. Může se otočit zády ke všemu tomu, co dosud naplňovalo jeho život. A může začít znovu. Očištěn, obmyt, schopen přestat jednat zle a začít jednat dobře.

Možná nám vytane na mysli otázka: A proč to všechno Hospodin vlastně dělá? Proč jednoduše nezahodí člověka na smetiště dějin a nezačne někde jinde znovu? Ve vesmíru je místa dost a dost.

Ten důvod vidím v péči, jakou věnuje manželka malé předzahrádce. Jak bojuje o život každé rostlinky. A jak ji bolí srdce, kdykoli některá z nich zahyne.

Obrazně řečeno je každý z nás v Božích rukách takovou rostlinkou. Nebo chcete-li ratolestí – větvičkou zasazenou do kmene stromu. O každého z nás vroucně pečuje. Odstraňuje uschlé výhonky. Posílá výživu skrze kmen, kam jsme zasazeni. A těší ho, pokud rozkveteme a neseme šťavnaté a sladké ovoce.

Žádný zahradník se jen tak nevzdá ratolesti, o kterou léta pečuje. Má ji totiž rád. A paradoxně má ji tím více rád, čím více o ni musí pečovat. Vždyť největší radost propukne v nebi nad bloudící ovcí, která je nalezena – která se vrátí domů.

Tak jakou cenu má člověk? Cena člověka je přímo úměrná ceně, která za něj byla vydána. Tato cena je vyjádřená péčí, která byla vynaložena. Množstvím vin a provinění, které byly odpuštěny. A také množstvím požehnání, které potom člověk přijal.

A právě to poslední se asi nevíce blíží ke slovu nesmírné – k nesmírné ceně člověka. Protože Pán Bůh žehná podle svých možností a ty nesmírné jsou. Amen.