Jak zvednout hlavu v dobách zlých?

Před tím byla zpochybněna Davidova loajalita vůči pelištejskému králi Akišovi. Proto se vrací zpět do svého města, aby zažil další trauma. Spolu se svými bojovníky přišel o všechno, co předtím získal. Neměl nic. Proto je zcela ...

1 Samuelova 30:1-9,26-31

... přirozené, že „se dali do hlasitého pláče a plakali až do úplného vysílení.“ A nikdo by se nedivil, kdyby v tomto pláči a lamentování zůstali až do konce svého života. Spolu se svými blízkými a majetkem přišli také o naději na pohodlný život. Vždyť sami dělali něco podobného. Útočili na jižní osady, města a všechen majetek si brali pro sebe. Nesklidili tedy to, co sami rozsévali?

Nebo jim přece jen nějaká naděje zbyla? Co má člověk dělat, když prochází údolím stínu smrti? Když mu život vezme to, co celou dobu budoval a těšil se z toho? Co udělal David?

Četli jsme: „David však našel posilu v Hospodinu, svém Bohu.“ Ještě se nic viditelného nestalo. Město zůstalo vypálené a pusté. Ty tam jsou všichni blízcí a všechno živobytí. Ale něco se přece jen stalo. Něco zcela zásadního.

Dosud všichni pláčou až tak, že jsou z toho zcela vysíleni. Ten zármutek je doslova paralyzuje, takže nejsou schopni uvažovat natož pak něco udělat. Ale v Davidově mysli se něco stalo. Uprostřed černých myšlenek zasvítila jedná zářivě bílá.

Tak mi to připomíná myšlenku marnotratného syna. Ten uprostřed hladovění sám sobě řekl: „Vstana, půjdu k otci svému, a dím jemu: Otče, zhřešil jsem proti nebi a před tebou, …“ Lukáš 15:18 A podobně i David: „… našel posilu v Hospodinu, svém Bohu.“

Jak jsem již napsal: Nic viditelného se nezměnilo. Ale změnilo se Davidovo uvažování. Jak je to možné? Jak může člověk uprostřed trápení a tragédie změnit své myšlení? Není to projev neúcty k obětem? Mám za to, že s beznadějí se má bojovat. A právě k tomuto rozhodnutí dospěl i David s Boží pomocí.

Na začátku to vypadalo, že na Davida dopadá rána za ranou. A tak se zřejmě v duchu ptal: „Proč?“ A my se také můžeme spolu s ním ptát: „Proč právě já, Pane?“

To první, co mě napadá je: „Protože potřebujeme najít posilu v Hospodinu, svém Bohu.“ Obávám se totiž, že pokud nebudeme sevřeni těžkostmi, nebudeme mít také žádný důvod. Proč bychom hledali zmíněnou „posilu v Hospodinu,“ když nám bude dobře a budeme mít všeho dostatek? Teprve jak se říká „rána osudu“ nám dá skutečně hluboký motiv k tomu, abychom ji hledali.

Otázka je, kde ji budeme hledat? Zřejmě tam, kde jsme ji hledali dříve a odkud nám již častokrát přišla. Davidovi už mnohokrát pomohl Hospodin. Proto jakmile přišla zmíněná zářivá myšlenka, okamžitě se obrátil k Hospodinu. Nechal přinést efod a doptával se.

David se díky posile od Hospodina, přestal litovat. Jako když vyjedete na hory a díky tomu se dostanete nad inverzi, která leží dole nad městy. Tam je vidět do dálky a slunce zde září naplno. Díky tomu mohl David myslet na to, že by se pustil do pronásledování záškodníků. Ale chtěl si být přitom jist, že nepůjde sám. A už věděl, že Hospodin s ním půjde tehdy, když Davidův plán schválí.

Takže když dostal odpověď: „Pronásleduj! Jistě dostihneš a jistě všechny vysvobodíš.“ Okamžitě vyrazil a jak víme, měl úspěch.

Bylo naprosto mimořádné, že všichni zajatci zůstali naživu. Tak to David se svými nepřáteli nedělal. Ale Hospodin naklonil tuto hordu k tomu, že nevztáhli ruku na nikoho ze svých zajatců.

Kořist byla veliká. Jak víme tak horda přepadla kromě Siklagu také další judské město - Kálebův Negeb. Sám David měl tak velikou kořist, že mohl obdarovat desítky míst, kde pobýval se svými bojovníky. A to bylo velice prozíravé.

Tak jsem si přitom vzpomněl na podobenství o nespolehlivém správci. Jak odpustil část dluhu dlužníkům svého pána. To proto, aby u nich získal práci po svém propuštění. Také David viděl, že se blíží chvíle, kdy by se měl ujmout vlády nad izraelským královstvím. Dostal zaslíbení. Byl ještě Samuelem pomazán. Ale to mu nijak nebránilo v tom, aby udělal něco lidsky prozíravého.

Mám za to, že i my můžeme pro zdar Božího díla udělat něco dobrého a prozíravého. Já jsem třeba prohovořil svoji žádost se všemi členy představenstva firmy. Potřeboval jsem odejít ze zaměstnání k určitému datu. A Pán Bůh se k tomu přiznal – naklonil všechny, aby moji výpověď schválili.

Tak jsme dnes uvažovali o tom, co dělat v sevření. Když na nás dopadá rána za ranou. Už víme, kde hledat posilu a naději. Můžeme si být totiž jisti, že podobně jako u Joba ty budoucí dobré věci od Hospodina převýší ty dobré věci minulé. Amen.