Jak zůstat pevně stát, když se vše kolem hroutí?

Když člověkem něco otřese. Když přijde nějaký příval. Jako třeba z podobenství Pána Ježíše na dům, který je na něčem založen. Matouš 7:24-25 Pak zcela přirozeně si tento člověk klade otázku: Na čem je založena moje víra?

Efezským 1:3-14,17-23

A právě tuto otázku jsem si položil tento týden. Protože ve chvílích, kdy se všechno kolem bortí, ztrácejí věci svoji hodnotu. A já jsem si uvědomil, jak věci, o které jsem dosud usiloval, jsou naprosto nepodstatné. A vůbec nestojí za to úsilí, které jsem jim až do teď věnoval.

Možná, že někteří z vás mi rozumí. Třeba proto, že si něčím podobným v poslední době také prošli. A je docela pravděpodobné, že si přitom položili stejnou nebo podobnou otázku: Na čem stojí moje víra?

A tak jsem s touto otázkou, která burácela v mém nitru, přistoupil ke čtení Božího slova. Co myslíte, že jsem tam nalezl? Nebeský Otec „nám dal poznat tajemství svého záměru.“

Jaký byl, je a bude tento záměr? „… až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.“ To je cíl tohoto záměru. Ale jaká k němu vede cesta? Co je na jejím úplném začátku?

Otec Pána Ježíše Krista: nás totiž ve své lásce „předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny …“

Předem určil. Tato vazba, která se cizím slovem řekne predestinace a překládá předurčení, mě dosud vadila. A slyšel jsem, že i řada teologů se s tímto pojmem těžko vypořádává.

Ovšem pro mě se tento týden stala pevným bodem. Bodem, o který se mohu opřít, když vše ostatní selhává a bortí se. Jak to myslím?

Uvědomil jsem si totiž, že když mě, a spolu se mnou i jak věřím také každého z vás, Hospodin předem určil, tak nám tím vlastně připravil sedačku s bezpečnostními pásy. Alespoň takový obraz mi v sobotu vytanul na mysli. Protože k čemu jsou bezpečnostní pásy? Aby nás v případě karambolu pevně připoutaly a nám samotným se pokud možno nic nestalo.

Rozumím tomu tak, že právě k tomu je připraveno to zmíněné Boží určení předem. Hospodin nám každému připravil místo, kam naše víra dosedne a připoutá se. A těmi bezpečnostními pásy jsou provazy milování, o kterých mluví prorok Ozeáš. Ozeáš 11:4

Takže to, na čem stojí moje víra, není moje váhavé rozhodnutí kdysi na začátku mé dětské víry. Moje víra stojí na Božím rozhodnutí. Otázka tedy je, jak mocné je toto rozhodnutí nebeského Otce?

Apoštol Pavel se modlí za Efezské: „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“

„… jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“ Už jsme to uviděli? Už jsme skutečně uviděli jak nesmírně veliký je Otec našeho Pána Ježíše Krista? Určitě jsme o tom četli, mnohokrát jsme to slyšeli z kazatelny. Ale skutečně jsme to uviděli „osvíceným vnitřním zrakem?“

Mám za to, že právě náš vnitřní zrak je to, oč tu běží. Pokud je totiž náš vnitřní zrak zakalen, nevidíme to, co bychom vidět měli. Sice se snažíme vidět. Ale zřejmě vidíme jen sami sebe a svoje schopnosti, které se s těmi Božími nedají srovnat. A pak zcela přirozeně během otřesů ztrácíme naději.

To ale není vůbec nutné. Stačí pouhá maličkost. Pán Ježíš to skrze Jana ve Zjevení popsal jako mast k protření očí. Zjevení Janovo 3:18 Stačí jen pomazat a hned prohlédneme. Uvidíme nejen svoji vlastní bezmocnost, ale také nesmírně velikou moc našeho nebeského Otce.

A právě to bych přál každému z nás. Abychom prohlédli a viděli to, že naše víra nestojí na našem rozhodnutí. Ale že stojí na rozhodnutí Božím. A k tomuto pevnému místu nás poutají pevné provazy milování našeho nebeského Otce. Po tomto prohlédnutí si pak budeme jisti, že námi nic neotřese. A my tak díky Pánu Bohu zůstaneme pevně stát. Amen.