Jak změnit svůj úděl?

„Až Hospodin změní úděl svého lidu, …“ Možná vás ihned napadne otázka: „A kdy to bude?“ Tak se mohl ptát žalmista, když musel utíkat před nepřítelem. A nebyl to vnější nepřítel, ale patřil mezi jeho blízké. Tak se mohou ptát ...

... Ukrajinci. Přitom na druhé straně fronty také žijí jejich příbuzní.

Žalmy 14:1-7 Pro předního zpěváka, Davidův. Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá.

2 Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.

3 Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo.

4 Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají,

5 že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh.

6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.

7 Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Proto se též spolu zeptejme: Co může ovlivnit Hospodinův pohled? Protože jsem četli: „Hospodin na lidi pohlíží z nebe, …“ Pánu Bohu tedy není jedno, co lidé dělají. Dovolím si teď napsat, že naše myšlenky, slova a činy mají zásadní vliv na to, co a kdy Hospodin s námi udělá. Souhlasíte se mnou?

Dokonce díky žalmistovi víme, jaké věci jsou pro Pána Boha důležité. Jaká jsou Jeho hodnotící kritéria, která pak vedou k rozhodnutím a nakonec i k činům.

Co je zmíněno jako první? „ … chce vidět, má-li kdo rozum, …“ Jak vidíte, není to nic převratného. Nic, co by vyžadovalo extrémní vypětí všech sil. Hospodinu by stačilo, kdybychom měli rozum. Kdybychom byli rozumní a také kdybychom rozumně mysleli, mluvili a jednali.

To přece není tak moc! Řekl bych, že s podobným požadavkem se rodiče obracejí na své děti. A podobně vybízejí okolo stojící diváci účastníky nějakého slovního nebo fyzického sporu. Požadavek na rozumnost nám tedy není cizí. Spíš bych řekl, že je nám vlastní. A přesto jsme četli, že „Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, …“

Proč vlastně Pán Bůh chce zjistit něco, co je člověku tak blízké? Co jiného přece člověk druhým často doporučuje a připomíná? Možná, že to bude tím, co která strana považuje za rozumné! Protože citovaný verš dále pokračuje: „… chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.“

A tady se to zřejmě bude lámat. Copak se člověk musí dotazovat po Boží vůli, aby byl rozumný? Copak nemá sám dost skvělých myšlenek, které snadno vyjádří slovy a nakonec přetaví v činy? A to by bylo, aby tyto činy nebyly rozumné!

Člověku se jeho slova a činy mohou zdát rozumné. Kritériem takové rozumnosti je čas. Protože teprve dlouhý čas ukáže, zda z lidského hlediska rozumná slova a činy přinesly kýžený užitek. Může se totiž stát, že se slova nakonec ukážou jako prázdná a činy jako donkichotský zápas s větrnými mlýny.

Nešlo by tedy zkrátit dobu testování našich slov a provedených činů? To proto, abychom než něco vyslovíme a do něčeho se pustíme svými rukama, zjistili, zda náš záměr je rozumný.

První, co mě napadlo, je trochu úsměvné. Co kdybychom požádali o radu AI – umělou inteligenci. Má spoustu informací, jak a kdy co někdo řekl nebo udělal a také ví, jak to dopadlo. Ovšem všichni víme, že nám častokrát lže. A to jenom proto, aby se nám zalíbila. Člověk ji prostě tak naprogramoval – aby se líbila lidem. A v tom je právě skryto nebezpečí, pokud se člověk na AI obrátí s požadavkem na hodnocení svého záměru.

Copak nemáme možnost požádat o radu někoho, kdo se nám prvoplánově nebude chtít zalíbit? Někoho, kdo má dostatek informací a také prozíravosti. Kdo vidí do budoucnosti jako do minulosti. Kdo tu byl dostatečně dlouho a bude tu s námi ještě déle. Myslím, že už víte, na Koho mířím.

V té souvislosti jsem vděčný za Žalm 37, ve kterém bychom našli větu v kraličtině znějící takto: „Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.“ (Žalmy 37:5) Ale copak musíme věc nechat dojít až tak daleko, že nám pak nezbude nic jiného, než v zoufalství požádat Hospodina, aby nám tu naši věc spravil? A On to udělá. Ale proč Ho tím vůbec zaměstnávat? Proč tomu nepředejít?

A právě o tom je dnešní slovo: „má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli.“ Jinými slovy: Opravdu rozumný člověk, než něco vysloví nebo dokonce udělá, se nejprve zeptá na názor Hospodina.

Takový postup není člověku vlastní. Většinou nechává věci doběhnout až do kritického stavu a teprve potom lomíce rukama volá k Pánu Bohu. Ale to není vůbec nutné! Takovým kritickým okamžikům se můžeme předem vyhnout.

Už jenom čekám na chvíli, kdy někdo prohlásí: Kdo nepoužívá k práci a v životě umělou inteligenci, jako by nebyl. Ovšem proč někdo neprohlásí: Kdo se neobrací se svými záměry na Hospodina, ten jako by nebyl!

Připadá mi, že je to pořád stejné. Izraelci sice prožili úžasné vysvobození ze svého otroctví a pronásledování egyptskými vojsky. Ale to jim nijak nezabránilo v tom, aby si udělali zlaté tele a prohlásili ho za vysvoboditele.

Předpokládám totiž, že každý z nás už alespoň jednou prožil v životě mimořádný zásah, který mu pomohl ze svízelné životní situace. Je velmi pravděpodobně, že ač nevěřící v Pána Boha, přesto v takové chvíli k Němu volal o pomoc. A Hospodin mu odpověděl. Přesto to takovému člověku nezabránilo v tom, aby opakoval slova a činy, které ho do oné svízelné situace předtím dostaly.

Není to škoda? Proč člověk opakuje stále stejnou chybu? Proč se spoléhá na své nápady a opakuje slova a činy, které ho již tolikrát zklamaly? A proč tedy na základě dobré zkušenosti s Hospodinem, se na Něj příště neobrátí s žádostí o radu?

Přitom každý takový člověk, je sám proti sobě. Přichází totiž o možnost, že Hospodin nakonec změní jeho úděl. Tak to má totiž zaslíbené jeho lid: „Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.“ A to bych přál každému z nás. Amen.