Jak změnit svůj úděl?

Po třiceti sedmi letech vězení nový král Babylóna změnil úděl Jójakína. Toho Jójakína, který vyšel s celým dvorem z Jeruzaléma a nechal se zajmout králem Babylónským. 2 Královská 24:12

Jeremjáš 52:31-34 V třicátém sedmém roce po přestěhování Jójakína, krále judského, dvacátého pátého dne dvanáctého měsíce, udělil babylónský král Evíl-merodak, v tom roce, kdy začal kralovat, milost Jójakínovi, králi judskému, a propustil ho z vězení.

32 Mluvil s ním vlídně a jeho křeslo dal postavil výše než křesla králů, kteří byli u něho v Babylóně.

33 Změnil také jeho vězeňský šat a on pak po všechny dny svého života jídal každodenně před ním chléb.

34 Vše, co potřeboval, bylo mu každodenně babylónským králem poskytováno, den co den, až do dne jeho smrti, po všechny dny jeho života.

Já jsem si tuto změnu vždy spojoval s oslepeným Sidkijášem. Ale ten ve svém vězení zemřel. Změna se týkala pokorného Jójakína, který raději obětoval sebe a své nejbližší, než aby trpěl celý Jeruzalém.

Vždyť právě k tomuto kroku vyzýval prorok Jeremjáš také krále Sidkijáše, ale ten si nedal říci. Jeremjáš 38:17; Jeremjáš 39:4 Slovy knihy Kazatel: Je čas na výzvy nepřátel nedat a je čas se výhrůžkám nepřátel podvolit.

Vždyť Hospodin poslal své slovo třeba skrze prorok Izajáše. „Nevejde do tohoto města. Ani šíp tam nevstřelí, …“ Izajáš 37:33 Pak ale přišel okamžik, kdy přichází pokyn úplně opačný: Nebojte se vyjít svým nepřátelům vstříc a podvolte se jejich násilí.

Mám za to, že oba kroky vyžadují značnou dávku odvahy. Nebát se zůstat na hradbách a očekávat na záchranu z Boží ruky. A stejné množství odvahy vyžaduje krok víry, který míří do zajetí.

Jójakín takový krok zvládnul. A nebylo to žádné laciné gesto. Následovalo 37 let vězení. Jaké myšlenky asi probíhaly hlavou bývalého Izraelského krále? Můžeme se jen dohadovat, že se Jójakínovi myšlenky týkaly jeho předchozí vlády. Jeho činů. Proroctví, které mu posílal Hospodin skrze proroka Jeremjáše. Situace, ve které nyní je. A Hospodina, který skrze stejného proroka zaslíbil změnu údělu celému Izraeli.

Možná, že mu jako paprsek probleskla myšlenka: A nemohl by Hospodin změnit také můj úděl? A tuto myšlenku mohla následovat jiná: A proč by to dělal?

A to je otázka i pro každého z nás. Možná, že se nám nelíbí situace, ve které nyní jsme. Pomyslným vězením může být cokoli, co nás svazuje. Co nás nutí dělat věci, které se nám nelíbí a které nechceme. Z bible vidíme, že Hospodin může změnit náš úděl. Ale, a teď přijde ta otázka: Proč by to dělal?

Pojďme tuto otázku zobecnit: Jaké úmysly má Hospodin s člověkem? S celým lidstvem?

V posledních kapitolách proroka Jeremjáše Pán Bůh dvakrát zmiňuje toto: „Vždyť kdo je jako já? Kdo mě může předvolat k přelíčení?“ Jeremjáš 49:19; Jeremjáš 50:44 Jinými slovy: „Pokud se rozhodnu něco s člověkem udělat, kdo mi v tom zabrání?“

V této souvislosti si vzpomínám na připodobnění člověka hlíně v rukou hrnčíře. Jeremjáš 18:6 Pokud se vytvořená nádoba přestane hrnčíři líbit, hlínu znovu zmuchlá a začne tvořit zcela znovu. A nikoho ani nenapadne se hrnčíře zeptat: „Co to děláš?“

Podobně je tomu i s Hospodinovýma rukama. Pokud se Pánu Bohu přestane člověk, národ nebo lidstvo líbit, zmuchlá je dohromady a začne tvořit znovu. A bude to dělat tak dlouho, až bude spokojen. A nikdo z nás mu v tom nezabrání.

Tento princip je dobře vidět na Izraeli. Vždyť kolikrát již byl rozptýlen a pokaždé je Hospodin vrátil zpátky. Vždy s ním začíná znovu a znovu.

Vidím zde i paralelu s národem českým. Vždyť pod kolika vládci jsme již žili. Habsburkové, chvíle svobody, fašisté, chvilka svobody, bolševici, chvíle svobody. Už se teď konečně Hospodinu líbíme? Líbí se Pánu Bohu to, jak žijeme? Líbí se Mu, co si o Něm myslíme a jaký k Němu máme vztah? I lhostejnost je totiž určitým vztahem. Vždyť právě Izraeli Hospodin vyčítal, že se k němu staví zády a ne čelem. Jeremjáš 2:27

Nejdůležitější otázka tedy zní trochu jinak: Co ještě musí Pán Bůh udělat, abychom si Ho konečně všimli?

Boží úmysly jsou totiž naprosto jasné. To první, co chce udělat, je odpustit. Tak to zní v 50. kapitole ve 20. verši proroka Jeremjáše: „… neboť odpustím těm, které zanechám.“ A to druhé zase čteme v 51. kapitole ve 36. verši: „Ujmu se tvé pře, vykonám za tebe pomstu, …“

Odpustit a ujmout se tvé pře – tvého sporu – toho, co tě svazuje a trápí. Žádná pohroma, kterou Pán Bůh dopustí, není samoúčelná. Má jediný cíl: Přivést člověka k zamyšlení. K zamyšlení nad jeho životem. Nad jeho vztahy k lidem a také k Pánu Bohu.

A když je cíle dosaženo, nenechá Hospodin člověka samotného. Nejprve přichází s nabídkou odpuštění. A pak přichází nabídka na zastoupení. Podobně jako když dáme právníkovi plnou moc, aby nás zastupoval v soudním sporu. Pán Bůh nás chce zastupovat v duchovní procesu. Vždyť je v této oblasti odborníkem. Sám totiž stanovil všechna duchovní pravidla. Kdo jiný by jim lépe rozuměl?

Tak jsme se na začátku ptali na to, jak změnit náš úděl? Potom jsem pokročili k obecné otázce, jaké úmysly má s námi Hospodin? Abychom se nakonec dostali k otázce: „Co musí udělat Pán Bůh, aby změnil náš postoj? Náš postoj k sobě samým, k lidem okolo nás a také k Hospodinu samotnému.

Protože právě změna našeho postoje, jak nás už asi napadlo, je podmínkou k tomu, aby Pán Bůh mohl změnit náš úděl. Beze změny postoje to prostě nepůjde. Záleží na každém z nás, jak dlouho to všechno bude trvat. Hodí se k tomu české přísloví: „Chytrému napověz, …“ - doplní si jistě každý sám. Buďme tedy chytří a nalezněme odvahu k prvnímu kroku. Nebo spíše obratu. Přestaňme se stavět k Hospodinu zády a otočme se k němu čelem. Motiv je jasný. Chceme přece změnit svůj úděl. Amen.