Jak získat dobré věci v roce 2025

Od 11. do 14. kapitoly Numeri (4. knihy Mojžíšovi) je popisováno velmi dramatické období lidu Izraelského. Lid se bouřil, že nemá maso. Miriam a Áron, Mojžíšovi sourozenci, se bouřili, že nemají stejnou pravomoc jako jejich bratr.

Numeri 13:1-3

Numeri 14:1-3;11-16;26-35

Numeri 15:1-4;15;17-19

A jako vrchol všeho se celý národ bouřil proti tomu, aby vstoupil do země zaslíbené. Už ji měli na dosah. Ale nechali se strhnout 10 průzkumníky ze 12., kteří jim tuto zemi vykreslili v hrůzostrašných barvách: „Země, kterou jsme při průzkumu prošli, je země, která požírá své obyvatele, a všechen lid, který jsme v ní spatřili, jsou muži obrovité postavy. Viděli jsme tam zrůdy - Anákovci totiž patří ke zrůdám - a zdálo se nám, že jsme nepatrní jako kobylky, vskutku jsme v jejich očích byli takoví.“ Numeri 13:32-33

V té chvíli Hospodinu došla trpělivost: „Jakože jsem živ, je výrok Hospodinův, naložím s vámi tak, jak jste si o to říkali.“ Jinými slovy: Chtěli jste raději zemřít na poušti? Tak na této poušti skutečně zemřete.

V této souvislosti si uvědomuji, jak je důležité to, co o sobě nebo o druhých prohlašuji. Ne proto, že by moje slova měla takovou moc, že by se stala. Ale proto, že Hospodin mě může vzít za slovo. A tak to, co si přeji a co prohlašuji, mohou Hospodinovi ruce uskutečnit. Takže pokud si přeji a prohlašuji dobré, tak se potom může stát dobré. A naopak.

Ještě jeden dialog mě zaujal ve zmíněných kapitolách knihy Numeri. Tento dialog následoval po návratu průzkumníků ze země zaslíbené a s tím související vzpouře lidu Izraelského. Byl to dialog mezi Hospodinem a Mojžíšem. Mojžíš říká: „Promiň prosím tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“ Hospodin odvětil: „Na tvou přímluvu promíjím.“ Numeri 14:19-20

Vidíte to! Sotva zazní Mojžíšova prosba o odpuštění. Hned potom následuje Boží odpuštění. Není mezi nimi žádná prodleva. Není potřeba žádná oběť. Musím se přiznat, že mi tento způsob připadá přímo novozákonní. Jakoby se tady Nový Zákon prolnul do toho Starého Zákona.

O čem to svědčí? Například o tom, že Hospodin je stejný v obou Zákonech. Zákonný rámec je různý. Ale obsah je stejný. Mojžíš tento obsah popsal slovy: „Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek …“ Numeri 14:18

Se stejným způsobem Božího jednání se setkává i král David. Potom, když zhřešil s Bat-šebou, Hospodin k němu poslal proroka Natanaele. Jejich dialog pak končí takto: David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš. 2 Samuelova 12:13

„Týž Hospodin hřích s tebe sňal.“ Ne až uplyne nějaký čas Davidova pokání. Ne potom, až zemře dítě zplozené v hříchu. Ale hned. Okamžitě po Davidově vyznání.

Není to laciné? Neměl by člověk něco udělat, aby si odpuštění alespoň trochu zasloužil? Ale právě o zásluhách to je. Protože co může člověk Pánu Bohu nabídnout, aby to „vyměnil“ za odpuštění? Muselo by to být něco absolutně dokonalého, čistého – nezatíženého hříchem. Ale nalejme si čistého vína – nic takového člověk nemá. Očištění musí přijít k člověku z vnějšku. A jak jinak, než právě od Hospodina.

Po odpuštění se však dostává ke slovu spravedlnost. V případě Izraelského národa je to putování po poušti až do okamžiku, než celá vzpurná generace umře. V případě krále Davida a Bet-šaby umírá jejich dítě.

Z jiného soudku: Kdo jste četl příběh českého Diesela, tak víte, že během popisovaných událostí nastoupil do vězení. To, že prožil obrácení, uvěřil a přijal odpuštění svých vin, neznamenalo, že se tím vyhne soudem stanovenému trestu.

Tak ani odpuštění v dnešní době není nic laciného. A to ze dvou důvodů. Předně za každého člověka položil svůj život Pán Ježíš. A to velice drsným způsobem. Druhým důvodem je to, že obrácený člověk neutíká a neskrývá se léta před případným trestem. Ale statečně ho podstoupí. A to kvůli sobě a také kvůli svým bližním. Všichni totiž potřebujeme určitý čas a trest k tomu, abychom odpustili sami sobě i svým bližním. S tímto principem se přece setkáváme už od svého dětství.

A pak přichází 15. kapitola knihy Numeri. Jak začíná? „… Až vejdete do země, kterou vám dávám …“ Tomu lidu, který rozžhavil Hospodinův hněv až doběla, oznamuje tentýž Hospodin to, co mají dělat, až vejdou do země zaslíbené. Jakoby vše zlé bylo zapomenuto. Svým prohlášením obrací totiž myšlenky svého lidu zcela jiným směrem. Slovy knihy Kazatel: je čas hněvu, ale pak je zase čas naděje a povzbuzení.

Tak mi tento způsob jednání Hospodina připomíná doporučení pro manžele, kteří se pohádají. Nechť druhý den hned neprobírají předešlou hádku. Ale ať spolu hovoří tak, jakoby se předtím vůbec nic nestalo. Tímto způsobem se totiž nejlépe obnoví vztah mezi dvěma lidmi. Rozhovorem o dobrých věcech, kde se shodnou a nenarazí na překážky. Těžká témata je možné odložit na později. Až budou vztahy obnoveny. Až se provazy lásky zase napnou, potom vydrží zátěž problematickými záležitostmi.

Ať už jsme tedy prožili cokoli. Ať už náš sbor prožil v minulém roce cokoli. Je pro každého z nás připraveno odpuštění a zároveň i nový začátek. Protože právě Hospodin i nám vzkazuje: „Na tvou přímluvu promíjím.“ A hned potom tentýž Hospodin prohlašuje: „Až vejdete do země, kterou vám dávám, abyste v ní sídlili, …“

Pozvání do země zaslíbené, do odpočinutí, k novému začátku platí právě nám. Nám lidem, kteří nejsme dokonalí. Častokrát klopýtneme a přitom dokážeme rozžhavit Hospodinův hněv až doběla. Ale právě takovým lidem, kteří si své pochybení dokážou přiznat a požádají o odpuštění. Právě jim je určeno nejen žádoucí odpuštění, ale také pozvání k novému začátku. A proč nezačít znovu právě v novém roce 2025?

Když mohl začít znovu lid Izraelský, proč bychom také nemohli začít my? Pojďme tedy vyznávat svá provinění, prosit za odpuštění a očekávat na dobré věci, které nám pro nový rok připravil Hospodin. Amen.