Jak získat bezpečí, když k nám íránské rakety doletí?

„Ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek … kdo zavírá oči, aby nepřihlížel zlu.“ Přímo plasticky vidím, jak všichni lidé, kteří mohou rozhodnout v něčí prospěch, třepou rukama na znamení, že nevezmou nabízený úplatek!

Izajáš 32:15-17

Izajáš 33:5,14-16

Není tomu u nás právě naopak? Neposílají snad diplomatického prostředníka, který vyřizuje pozvání k jednání o sporné věci s tím, „že se nějak domluvíme?“ Takže kdo by mohl změnit postoj těchto lidí? Kdo by je mohl naklonit k tomu, aby začali jednat proti své touze po penězích a proti své přirozenosti?

A to druhé prohlášení o lidech, kteří zavírají oči, aby nepřihlíželi zlu. Musím se přiznat, že v poslední době nedokážu sledovat celý film. Některé sekvence jsou pro mne tak nepříjemné, že mimoděk raději zavřu oči, než abych si „vychutnal“ záběry kamery až do dna. Protože častokrát záměr režiséra a kameramana se dotýká skutečného dna lidských emocí a činů.

Podobně pokleslé je, když řidič jede kolem nehody a neubrání se pohledu na její účastníky. Přitom zpomalí, aby mu neunikl ani kousek z dramatického výjevu. Vzpomínám si dokonce na situaci, kterou natočil policista. Řidič zatavil, vystoupil a chystal se vyfotit oběť dopravní nehody. Od policisty dostal svůj díl za tento projev cynismu.

Otázka je, proč bychom měli odolávat svým pudům, které nás táhnou k jednání, jež jsem popsal v předchozích odstavcích?

Boží slovo nám takový důvod dává: „… ten bude přebývat na výšinách; nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále.“ Jinými slovy, jenom ten, kdo bude takto jednat, tak přežije situace, které přijdou.

A jaké to jsou ty situace? „Hříšníci na Sijónu dostali strach, rouhačů se zmocnilo úzkostné chvění: Kdo z nás může pobývat u sžírajícího ohně? Kdo z nás může pobývat u věčného žáru?“

Možná, že si neumíme představit, co by se mohlo stát, aby se ta naše současná pohoda změnila v pobyt „u sžírajícího ohně?“ Stačí se podívat na Ukrajinu nebo v poslední době do Íránu. I v Íránu žijí prostí lidé jako my a současný vojenský konflikt se jich bezprostředně dotýká. Také oni každý den pobývají „u sžírajícího ohně,“ když v jejich blízkosti vybuchne raketa.

Když už se něco takového stane nebo se „jen“ člověk začne něčeho takového obávat, jak se z takové situace dostat nebo jak takové obavy překonat?

Zase se můžeme s důvěrou obrátit na Boží slovo. „Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí navěky.“

Protože po čem člověk nejvíc touží v takové nebezpečné situaci nebo i jen když se ponoří do takových bezútěšných myšlenek? Po tom, aby znovu získal jistotu, že je v bezpečí. Touží po tom, aby jeho srdce naplnilo pokoj. Aby znovu prožíval své dny v klidu a pohodě.

A právě příchod spravedlnosti může všechny tyto věci znovu přinést do života každého z nás. Protože kde se většinou berou příčiny, které nás připraví o bezpečí a přináší nepokoj a neklid? Není to právě tehdy, když se někdo silný dopustí bezpráví a tím nám do života přinese nespravedlnost?

Potom jedině tehdy, když někdo ještě mnohem silnější přinese spravedlnost, může dojít v životě člověka ke kýženému obratu.

Asi tušíte, kdo by tím mnohem silnějším mohl být. Spolu jsme přece četli: „Vyvýšen je Hospodin, jenž přebývá na výšině, naplňuje Sijón spravedlností a právem.“ Naplňuje Sijón spravedlností. A jak víme, tak právě příchod spravedlnosti přináší kýženou změnu.

Můžeme ve svém nitru pochybovat, zda Hospodin chce nebo jestli má dost sil, aby nám prostým lidem přinesl spravedlnost do situace, kde je tomu právě naopak.

O důvodech Božího zájmu o člověka jsme již několikrát uvažovali. A jestli má Pán Bůh dost moci? Stačí se podívat k horám nebo k měsíci nebo ke hvězdám. Nedávají jasnou odpověď každému pochybovači? Když Hospodin stvořil tyto vesmírné objekty, jak by si neporadil s naší drobnou nespravedlností!

Jen na okraj připomenu informaci z poslední doby. Zjistilo se, že rakety z Íránu mají podstatně větší dolet než se dosud myslelo. Jejich akční rádius zahrnuje celou Evropu. Z toho jasně plyne, že jako Evropané nejsme v bezpečí. Také my se ze dne dna den můžeme ocitnout „u sžírajícího ohně.“

Buď můžeme před tímto faktem strkat hlavu do písku. Nebo začneme hledat něco nebo někoho, kdo by nám zajistil bezpečí. Kam se obrátíme? Budou to lidé, zbraně nebo nám dojde nedostatečnost takových opatření?

Nejde o propagaci pacifismu. Starý Zákon je plný bojů a válek. Jde o to, na co nebo na koho se přitom všem snažení spoléháme? Protože pokud Izrael vytáhl do boje, ke kterému ho nevedl Hospodin, tak prohrál. V opačném případě častokrát nemusel dělat Izrael vůbec nic a přesto byl nepřítel poražen.

Co máme tedy udělat pro to, abychom získali skutečné bezpečí, klid a pokoj? Mám za to, že máme udělat to, co můžeme. Ale přitom si nepřestávat být vědomi, že i to je příliš málo. A pokud Hospodin nebude při nás. Pokud nás nebude provázet Hospodinova pravice, nebude nám naše dílo nic platné. Amen.