Jak trápení přetavit v laskavost?

„Hospodin měl s nimi soucit …“ Pánu Bohu není jedno, když my lidé strádáme a trpíme. Vnímá naši bolest. Dokonce je napsáno, že kdo se dotýká nás, dotýká se zřítelnice Božího oka. Zacharjáš 2:8 A oko je pěkně citlivé místo ...

Soudců 2:16-23

... na dotyk.

Pokud tedy Hospodin dovolí, abychom procházeli těžkými věcmi, nedívá se na nás lhostejně a z dálky. Když nás zasáhne nějaká rána života, tak zároveň zasáhne i našeho Pána.

Navíc díky svému prvorozenému Synovi, Pánu Ježíši Kristu, rozumí tomu, co každý z nás denně prožívá. Židům 4:15 Když Boží Syn prohlašuje, že „každý den má dost na svém trápení,“ tak to rezonuje v mysli každého z nás. Matouš 6:34

Kromě toho každý z nás už zřejmě zažil den, kdy se starosti a trápení zkumulovaly a člověka to zasáhlo přímo na Solar plexus. Jak povzbudivé by v takové chvíli bylo vědomí, víra, jistota, že i v tomto okamžiku s námi někdo cítí. A to nejen naoko. Protože díky své lásce je zasažen stejnou ranou života, jako já nebo vy.

Předpokládám, že víme, že sdílená starost je poloviční starost. Tak jako Hospodinu vyjadřujeme svoji vděčnost za dobré věci, kterými On naplňuje každý náš den. Stejným způsobem s Ním můžeme sdílet i to, co nás trápí. Přitom můžeme počítat s tím, že Hospodin s námi bude mít soucit.

A On s námi nebude mít jen soucit. Protože co se dělo v případě Izraelců? „I povolával Hospodin soudce, …“ A ti s Boží pomocí Izrael vysvobozovali. Prostřednictvím soudce jim Hospodin pomohl odstranit příčinu jejich trápení. A když se k němu navrátili, tak je znovu obklopil svým požehnáním.

Dnes jsem si uvědomil, že v tomto schématu Božího jednání se pro mne může skrývat i určité nebezpečí. Mohlo by se totiž stát, že se mým motivem k návratu k Hospodinu stane pouze touha po Božím požehnání. Navrátím se k Pánu Bohu, protože za to něco dostanu.

Jaká je tedy správná pohnutka k návratu do Boží otevřené náruče? Co myslíte, po čem nejvíc touží malé dítě? Někdy volá „bonbón.“ Ale velmi často touží jenom po tom, aby ho maminka nebo tatínek objal a sevřel do své náruče. Touží přitom po pocitu bezpečí a po jistotě, že je milováno. A dává tím také najevo, že i ono své rodiče bezvýhradně miluje.

Tak jsme se dostali ke správnému motivu pro návrat k Hospodinu. I člověk dříve nebo později pozná, když ho chce někdo jenom využít jako prostředek pro získání peněz, věcí nebo postavení. Tím spíše to pozná Stvořitel člověka.

Pokud tedy člověku nepůjde přímo o vztah k Hospodinu. Ale půjde mu o to, co by mohl od Hospodina získat. Takový člověk brzo narazí na odmítnutí a přitom ztratí i to, co si myslí, že má.

Otázkou tedy je, jak může člověk projevit svou lásku k Hospodinu správně? Nejprve zřejmě musí člověk pochopit, kde vlastně Pán Bůh je? Bible hovoří o dvou místech. Prvním z nich je trůn v nebi. Tam se sice člověk jen tak nyní nedostane. Ale má k tomu prostředníka. Prostředníka, který má přímý přístup k nebeskému trůnu. Tím prostředníkem je, jak asi tušíte, Boží Syn. A ten se také za každého z nás přimlouvá.

Tím druhým místem je prostor kolem každého z nás. Pro ilustraci znovu připomenu příběh běžícího Eliáše, který byl rychlejší než koňské spřežení. A jak to bylo možné? To Hospodinova pravice byla nad ním.

Chce-li tedy člověk projevit svou lásku k Pánu Bohu, nemusí chodit nikam daleko. Stačí jí třeba popsat nahlas svými slovy. A Hospodin to uslyší, protože stojí hned vedle každého z nás.

Nemusíme ale zůstat jen u slov. Protože dobře známe prohlášení Pána Ježíše v podobenství o králi: „… cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nejmenších bratří, mně jste učinili.“ Matouš 25:40 Můžeme tedy svoji lásku k Pánu Bohu projevit tím, že pomůžeme svému bližnímu.

Teď mi v té souvislosti vytanul na mysli verš: „Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.“ Kazatel 11:1 Když projevuji lásku tam, kde to s návratností takové investice nevypadá dobře, tak právě to je ten správný projev lásky.

Co tedy můžeme udělat v den, ve kterém nemáme zalíbení? To první je, že o svém trápení můžeme povědět Hospodinu. A buďme si při tom jisti, že budeme mít pozorného posluchače. Posluchače, který s námi bude cítit, bude s nám naše trápení prožívat, bude ho s námi také nést. A až dosáhne všeho, kvůli čemu ho v našem životě dovolil, tak nás z něho také vysvobodí.

To druhé, že se ve svém trápení nebudeme utápět v sebelítosti. Ale rozhlédneme se kolem sebe, jestli náhodou někdo blízko nás nepotřebuje pomoc nebo povzbuzení. A pokud ano, tak slovy písma: „Pustíme svůj chléb po vodě.“ Tak Hospodinu i sami sobě dokážeme, že Pána Boha skutečně milujeme. A to ne kvůli tomu, že nás nakonec vysvobodí z našeho trápení a znovu nás obklopí svým požehnáním a dobrými dary. Ale kvůli Pánu Bohu samotnému. Kvůli tomu, že ho máme rádi. Amen.