Jak štědře vynahrazuje Hospodin ztráty?

„Budou zas, jako bych na ně nebyl zanevřel, …“ Jinými slovy: Budou tak, jako by se vůbec nic zlého nestalo. A já doufám, že z obou stran – z té Boží i z té lidské.

Zacharjáš 8:1-6

Zacharjáš 10:5-6

Tak o tom alespoň na jiném místě hovoří Boží slovo. Mám na mysli slova o zapomenutí a vzdálení všech zlých skutků Božího lidu. Žalmy 103:12 Pán Bůh na to, co zlého učinil člověk, zapomene. A je na člověku, aby na to také zapomenul.

Jsem vděčný za to, že i moje mysl funguje tímto způsobem – na to zlé zapomíná. Podivuhodné je, že Pán Bůh ve své všemohoucnosti se také přihlašuje k tomuto principu zapomínání zlého. I Hospodin zapomene. Ne kvůli nějaké své slabé chvilce. Ale kvůli tomu, že se sám rozhodl zapomenout.

Úžasné na tom je, že situace - úděl Božího lidu potom nezůstane stejný. Hospodin nejen zapomene na to, proč se jeho lid dostal do zajetí. On navíc vrátí svůj lid a jeho zem do původního stavu. Opravuji: Nejen do původního, ale dokonce do ještě lepšího, než byl před tím.

Protože ve 12. verši 9. kapitoly Zachariáše čteme: „Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně.“ Takže Boží lid dostane dvakrát více, než měl před tím!

Tak mi to připomíná Jóba. Protože „Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku, …“ Jób 42:12 Majetku dostal Jób také dvakrát více, než měl předtím. A to se Jób nijak neprohřešil - ani svými ústy nebo svými činy.

V této souvislosti mi vytanulo na mysli slovo: Vynahradit. Tak to občas řekneme, jestliže naší vinou někdo o něco přijde. Potom slíbíme: „Já ti to vynahradím.“

Podobně to zaznívá i z Božích úst: „Jóbe, lide můj, já ti to vynahradím.“ A je přitom jedno, jestli jsi o to přišel díky Božímu rozhodnutí nebo díky vlastním chybám. Dostaneš více, než jsi měl předtím.

Tento princip Božího jednání by nás neměl povzbuzovat ke špatným rozhodnutím, ale k návratu k Hospodinu. K návratu s důvěrou, že předchozí ztrátu Hospodin vrchovatě nahradí. A proč to udělá? Protože nás má rád.

A pokud Hospodin má někoho rád, nejedná se o pouhou sympatii. Protože co bychom se dočetli v Zachariášové proroctví? „Toto praví Hospodin zástupů: Horlím pro Sijón velkou horlivostí, horlím pro něj velmi rozhořčeně.“ Zacharjáš 8:2

Hospodin horlí pro Sijón velkou horlivostí. A já si troufnu rozšířit tuto Boží horlivost i na každého z nás. O každého z nás se Hospodin zajímá s velkou horlivostí. Jinými slovy: Hospodin má o každého z nás velký zájem. A tento zájem projevuje různým způsobem. Na každého z nás platí něco jiného. To proto, abychom se začali také my zajímat o Hospodina.

A proč bychom to měli dělat? Proč bychom se měli zajímat o Hospodin, když v něj třeba ani nevěříme?

Dobrou motivací je zmíněný příběh Jóba nebo zaslíbení pro Boží lid. Můžeme totiž procházet něčím, co je nad naše síly. Drtí nás to a nevíme, jak toho ven. Právě v takové chvíli je Hospodin připraven se svou pomocí.

A přitom se nedívá na člověka z pozice: „Já jsem ti to říkal.“ Ale právě naopak. Hospodinova pozice se podobá otci v podobenství o marnotratném synu: „Pojď, dáme to spolu do pořádku. Už na tebe dlouho čekám. A těším se, až usedneš ke stolu vedle mě. Potom zapomeneme na to, co bylo. Budeme přemýšlet o tom, co bude. A buď si jist, že to budou lepší věci, než které byly kdysi na tvém začátku.“ Lukáš 15:22

Ještě o jedné věci bych se rád zmínil. Je to věc, která souvisí s Hospodinovou poznámkou na adresu krále Davida: „… a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc.“ 2 Samuelova 12:8

Jedná se mi o zaslíbení Pána Ježíše: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku … stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.“ Matouš 19:29 Takže nejen dvakrát, jak to zní ve Starém zákoně. Ale rovnou stokrát. O dva řády více. Není to neskromnost? Není to projev člověka, který nemá nikdy dost?

Myslím že ne. Jestliže se Pán Ježíš rozhodne žehnat více, než bylo zvykem před tím, kdo by mu to zazlíval? Kdo by nepřijal dar, který je nabízen upřímně a s láskou?

Navíc ten, kdo dostává hodně, může také hodně rozdat druhým.

V souvislosti s rozdáváním připomenu jednu knihu, kterou jsem nedávno četl: Peníze až na druhém místě. Název této knihy velmi správně parafrázuje jedno známé a často používané přísloví byznysmenů. To, co mě zaujalo, byl princip cílového spoření následované rozdáváním toho, co by jinak dál spořil.

Autor knihy, sám podnikatel v oboru účetnictví, si stanovil částku, kterou chce naspořit. Myslel přitom na dědictví pro své děti a na auto, které bude muset časem koupit – aby nahradil to, co zřejmě brzo doslouží. A pak po desátku a částce nezbytné pro život rodiny zbylou hodnotu svého příjmu rozdal.

Samozřejmě se souhlasem své manželky. A odpovědně si přitom vybíral, jakou nadaci, charitu nebo misii podpoří.

Rád bych se jeho životním postojem nechal inspirovat. A pokud mi Hospodin dá dožít rozumně nastavených cílů, chtěl bych podporovat takové aktivity, které budou za tuto podporu opravdu stát. Nechtěli byste se připojit?

Možná, že dnes končím poněkud přízemně. Ale peníze za svoji pověst nemohou. Je to jen nástroj. A je na člověku, jak jej použije.

Vždyť nakonec všechno dostáváme z Božích rukou jako dar. A pokud se dostaneme do fáze po zapomenutí našich vin a Pán Bůh nám vynahradí dvakrát nebo vícekrát více, než jsme měli před tím, proč bychom nemohli část těchto prostředků použít ku prospěchu druhým? Amen