TEdy vše co souvisí se ztrátou blízkého člověka zjednodušit na komunikaci mezi Hospodinem a člověkem. A přijmout to rozhodnutí Hospodina jako to nejsprávnější, je přece pánem života.

POdle racionlální úvahy je samozřejmé, že pří ztrátě člověka, který se právě dožil 90 let člověk nemůže diskutovat ani s Hospodinem ani s osudem nebo jakoukoli nadpřirozenou mocností.

Ale co s těmi pocity vlastní nedokonalosti ? Sledovat dlouhé trápení těžce nemocného - a nedokázat opravdu pomoci? Otázku zda se snad přece jen nemělo zajít k jinému lékaři než k tomu dlouholeté ordinace? Zda byl převoz do nemocnice dobré či špatné rpzhodnutí, které spíše narušilo klidné poslední dny více než pomohlo? Zda se nemělo udělat to či ono, zda se nemělo přece jen častěji uvařit nejoblíbenější jídlo? Zda bylo správné, po celém dni vedle nemocného v nemocnici jít večer domů a netrvat na přenocování třeba i jen na židli? Jen pro to že po ranním telefonátu další den a rychlému příjezdu zjistit, že se jednalo o poslední hodiny a minuty, ve kterých byl sám?

Tisíce takových otázek trápí a tyto se nedají vysvětlt pouze nadpřirozenou mocí. Bohužel.

Když jsem zmínil Joba, měl jsem tím na mysli náhlé úmrtí - nikoli paliativní péči.

Moje osobní zkušenost také trvala několik hodin. A zmíněný prorok Ezechiel ráno vyřídil slovo od Hospodina a večer mu zemřela žena.

V takovém případě není čas na příliš mnoho otázek. Častokrát se zúží na otázku jedinou: Proč?

A na ni jsem se pokusil odpovědět svojí úvahou.