Jak se dostat do bezpečného útočiště?

Když Pánu Bohu položím stejnou otázku jako žalmista: Mohu, Hospodine, pobývat ve tvém stanu, jaká bude odpověď?

Žalmy 14:6 Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.

Žalmy 15:1-5 Žalm Davidův. Hospodine, kdo smí pobývat v tvém stanu, kdo smí bydlet na tvé svaté hoře?

2 Ten, kdo žije bezúhonně, ten, kdo jedná spravedlivě, ten, kdo ze srdce zastává pravdu,

3 nemá pomlouvačný jazyk, druhému nedělá nic zlého, na svého druha nekydá hanu,

4 pohrdá tím, kdo je hoden zavržení, váží si těch, kdo se bojí Hospodina, nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě,

5 nepůjčuje na lichvářský úrok, nedá se podplatit proti nevinnému. Ten, kdo takto jedná, nikdy se nezhroutí.

Tento žalm pak pokračuje výčtem vlastností a jednání, které mi pobyt v Boží blízkosti zabezpečí. A jak tento seznam začíná? „Ten, kdo žije bezúhonně, …“ Rozumím tomu tak, že na mne není podáno žádné trestní oznámení. Prostě vědomě a cíleně nepřekračuji hranice, za kterými bych někomu způsobil škodu.

Běžně nic takového nedělám. Ale opravdu jsem nikdy nikoho nepoškodil svým jednáním nebo svým slovem? Hned mi vytanula minimálně jedna chvíle, kdy jsem něco takového udělal.

Jednou z dalších položek seznamu je: „Ten, kdo ze srdce zastává pravdu, …“ To se mi hodně líbí. Zvláště když se jedná o pravdu týkající se mých blízkých. Ty přece tak dobře znám a vidím jim „do talíře.“ To se to pak „metá pravda do tváře!“ Ale pravda o mně samotném? Boží slovo je jako zrcadlo, které právě takovou pravdu zjevuje. Přitom nikomu nestraní. „Padni komu padni.“ Kde potom vzít odvahu a sílu k tomu, abych především před sebou samým zastával pravdu o sobě?

Předposledním bodem seznamu je: „Ten, kdo nemění, co odpřisáhl, byť i ke své škodě, …“ Podle Pána Ježíše stačí, abychom řekli své ano – nemusíme tedy zrovna přísahat pro to, abychom byli zavázáni. Jako drobný podnikatel jsem se již několikrát dostal do nevýhodné situace. Například loni se mi stalo, že kvůli tomu, abych splnil svůj slib, jsem přišel o více jak polovinu peněz ze své odměny. Dostát svému slibu není nic laciného.

Když se znovu podíváme na seznam v patnáctém žalmu, tak si položím jednu otázku. Kdo z nás má na to, aby splnil všechny uvedené požadavky? Kdo z nás je skutečně stoprocentně bezúhonný, spravedlivý, pravdomluvný? Kdo z nás nepomlouvá, nejedná zle, nehaní, pohrdá zavrženíhodným, váží si bohabojných, neodstupuje od svého slibu? Nejsou to příliš vysoké laťky? Pokud se pak do Boží blízkosti dostanou jen ti, kteří je bezezbytku splní, bude tam vůbec někdo?

A právě do této poslední úvahy zaznívá věta z předchozího žalmu: „Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště.“ Hospodin je útočiště!

Hospodin je útočištěm nejen pro ty, kteří jsou ostatními pronásledováni. Hospodin je útočištěm i těm, kteří nemohou sami splnit vysoké požadavky patnáctého žalmu. Jak je to možné? Vždyť by se do Boží blízkosti vůbec neměli dostat. Jak by se tedy mohli dostat do Hospodinova útočiště?

Myslím, že nejlepší odpovědí na tuto otázku je podobenství Pána Ježíše o zbloudilé ovci. Co dělá ten dobrý pastýř? Opouští své ovce, které již v bezpečném útočišti jsou a vydává se za tou ovcí, která zbloudila.

Čili pokud člověk nesplňuje podmínky k tomu, aby mohl vstoupit do Boží blízkosti, zvedne se Hospodin a sám se vydá za člověkem. To Hospodin vstoupí do blízkosti člověka. Člověk se tak ocitne v Boží blízkosti a nemusí pro udělat vůbec nic. Nemusí splňovat žádné vysoké laťky zmíněné v patnáctém žalmu.

Ale něco pro to přece jen musí udělat. Co to je? Musí k takové akci Pána Boha vyzvat. A jak? Podobně jako žalmista. „Povstaň, Hospodine Bože, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované!“ Žalmy 10:12

Tak jednoduché to je. Člověk jen vysloví svou prosbu. A to, co je potřeba udělat, vykoná Hospodin. A pak pokud přitom hranice stanovené Božím slovem překročí jejich Autor, je to v naprostém v pořádku.

Takže díky Pánu Bohu, díky jeho aktivitě a péči se člověk ocitne v útočišti. A dostane se tam ještě před tím, než se nějak zásadně změní. To neznamená, že Boží požadavky přestávají platit. Ono totiž nestačí se jen do Boží blízkosti dostat, jde o to se v ní také udržet. A právě k tomu slouží zmíněné požadavky.

O čem jsme tedy dnes uvažovali? O tom, jak je pro nás důležité se dostat do útočiště, kterým je Hospodin. A také už víme, že Hospodin přijde sám do naší blízkosti, když ho o to požádáme. A jeho útočiště přijde také s ním. Amen.