Jak ověřit pravost evangelia?

Dnes nám jde o Evangelium, které přinesl apoštol Pavel. A kde ho vlastně Pavel získal? Víme, že jeho znalosti Starého Zákona pocházejí od židovského učitele Gamaliela. Ale tyto znalosti označuje Pavel na jiném místě jako smetí.

Galatským 1:11-24; 2:1-10

A nechce s tímto poznáním nic mít. A proč? Protože získal jiné poznání, které jeho předchozí duchovní stavby rozdrtilo na prach. Stalo se z nich, jak už víme, smetí. Smetí, které je třeba uklidit.

Vraťme se však k první otázce. Odkud nebo od koho získal apoštol Pavel evangelium? Evangelium, které šířil mezi pohany. A díky této práci se nakonec toto evangelium dostalo i k nám – do Česka. Pavel to říká naprosto jasně. Na rozdíl od starozákonních znalostí, které získal od jiného člověka. Zvěst evangelia mu „zjevil sám Ježíš Kristus.“

A tímto prohlášením by mohl skončit. Vždyť kdo by mohl postavit vyšší autoritu proti Božímu Synu? To, co zjeví Boží Syn, je přece pravda. Kdo by to mohl zpochybnit? Na druhou stranu: Jde takové zjevení nějak potvrdit „ústy dvou nebo tří svědků?“ Nikdo během zmíněného zjevení zřejmě nebyl, kromě apoštola Pavla. Nikdo z lidí nemohl dosvědčit, že tomu tak skutečně bylo. Jak v takových situacích má křesťan postupovat?

Pán Ježíš v té souvislosti řekl: „Poznáte je podle skutků.“ A ze Skutků apoštolských. Mám na mysli popis misijních cest apoštola Pavla. Tak z nich je naprosto jasně vidět, zda evangelium, které kázal apoštol Pavel, přinášelo ovoce nebo ne. Věřím, že se shodneme na tom, že skutky, které provázely Pavla a Barnabáše a později i Silase, dosvědčovaly, že evangelium bylo pravdivé. Že původ tohoto evangelia, které kázal Pavel, bylo skutečně od Pána Ježíše Krista.

A tuto argumentaci mohl Pavel klidně použít. Nikdo by mu nemohl nic vyčítat. Mohl tak pokračovat v duchu slov Pána Ježíše: „nevěříte mně, věřte těm skutkům“ Jan 10:38

Ale jak jsem četli, Pavel přikročil ještě k jednomu stupni ověření. Tento stupeň mi jako technikovi připomíná získání certifikátu u ověřené a všemi respektované zkušebny. Jako je třeba v Praze – Tróji. Co to tedy Pavel udělal? Na Boží pokyn šel společně s Barnabášem a Titem do Jeruzaléma k „těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti.“

Kdopak byli ti lidé ve „zvláštní vážnosti?“ Výslovně jmenováni jsou jen tito tři: Jakub, Petr a Jan. Tři sloupy církve. Za které byli považováni.

A kvůli čemu za nimi Pavel vlastně šel? „… těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium, které zvěstuji pohanům, aby snad moje nynější i dřívější úsilí nebylo nadarmo.“

A jaký tedy byl výsledek této zkoušky? Jaké hodnocení získalo to evangelium? Evangelium, které podle svých slov získal Pavel přímo od Ježíše Krista?

První známka: „ti tedy, kteří se těšili zvláštní vážnosti, mi nic dalšího neuložili.“ Čili, toto evangelium bylo úplné. Nebylo třeba k němu nic přidávat.

Druhá známka: „mně bylo svěřeno zvěstovat evangelium pohanům tak jako Petrovi židům.“ Rozumím tomu tak, že je zde vyjádřen respekt k povolání. K povolání, aby Pavel nesl evangelium pohanům. Tato oblast služby patří bezpochyby Pavlovi. To Ježíš Kristus povolal Pavla právě k této službě. A nikdo mu do jeho misijního pole nebude zasahovat. Jak inspirativní pro naši duchovní práci. Kéž bychom respektovali povolání druhého k určité službě. A nezasahovali. Nebo dokonce nepožádali ve svém srdci o službu toho druhého.

V té souvislosti neodolám, abych nepřipomněl Kornélia. Copak právě Petr neprožil zvláštní povolání ke službě pohanům? Copak nepřitakal k tomu, když Hospodin prohlašuje něco za čisté, tak to má přijmout i apoštol Petr? Proč Petr nepokračoval dál ve službě dalším a dalším pohanům?

Možná, že později Petr překonal svůj stín. Ale ne hned. Potřeboval ještě nějako dobu dozrávat. Ale potřeby evangelia nemohly počkat. Bylo třeba jednat ihned. Domnívám se, že s tím už dávno Pán Bůh počítal. Proto slovy apoštola Pavla: „Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům.“

Někdy je prostě třeba prorazit cestu. Nyní se jednalo o zvěstování evangelia pohanům. Za hranicemi Izraele. A právě k tomu si připravil Hospodin ten správný nástroj. Horlivého, oddaného a ničím nesvázaného služebníka. A tím je pro nás apoštol Pavel také výzvou. Jsme podobně horliví? Podobně oddaní? Jsme podobně svobodní? Pokud ano, tak se můžeme těšit na to, že nás Hospodin povolá k prorážení cesty. Cesty pro evangelium, misii, ke svobodě a radosti pro druhé.

Abych uvedl nějaký příklad ze svého života, tak vám prozradím, že se teď těším na Modlitební karavan. Pokud Pán Bůh dá, tak na svátky Cyrila a Metoděje a mistra Jana Husa budu spolu s ostatními vyhlížet ty, které Pán Bůh „vyvolil v těle jejich matky.“ Těším se na rozhovory. Očekávám prázdná srdce, která budou toužit po naplnění. A co lepšího bych takovým lidem mohl nabídnout, než právě evangelium?

Poslední apel, který dostal Pavel od sloupů církve bylo, aby pamatoval na jejich chudé. Mám za to, že právě na tuto strunu je možné v Česku hrát. Češi slyší na potřeby druhých lidí. Sami víte, kolik se vybralo na různých sociálních sbírkách. A tak se naplňuje slovo Pána Ježíš, že „chudé budete mít vždycky sebou.“ A je to dobře, když jdeme cestou milosrdenství – podobně jako Samaritán ze známého podobenství.

Tak jsme dnes uvažovali o několika výzvách. O rozdělení kompetencí a oblastí, kde budeme svobodně pracovat na duchovním poli. Nebudeme si navzájem do práce všetečně mluvit, nebudeme druhým bránit v jejich úsilí a nebo dokonce jim nebudeme brát jejich práci z rukou. A nakonec jsme si připomněli sociální potřeby druhých. V té souvislosti mi zaznívá Ježíšova výzva: „Dejte vy jim jísti.“ A jakoby to neříkal učedníkům, ale všem nám. To na nás je, abychom pomáhali potřebným. Měli bychom v tom mít sice svobodu. Ale buďme připraveni pomáhat druhým podle svých možností. Jak víme ani „dva šarty“ (rozuměj halíře nebo centy) nebudou zapomenuty.

Zakončím slovy žalmisty, která vytanula na mysli učedníkům Pána Ježíše: „Horlivost pro tvůj dům mě pohltí." Jan 2:17 Žalmy 69:10 To bych si přál sám pro sebe. A to bych přál také i vám všem. Nebuďme lhostejní k potřebám druhých lidí. Ale buďme horliví. A naše horlivost ať je v rovnováze. Protože lidé potřebují Dobrou zprávu pro svoji duši. Ale stejně tak potřebují ochotnou ruku pro své tělo. A k tomu všemu nás povzbuzuj a pomáhej nám Hospodin. Amen.