Jak na bohoslužbu všedního dne?

Když přemýšlím o tom, co se to vlastně v Jeruzalémě stalo, vytane mi na mysli jeden biblický verš: „Jsme-li nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ 2 Timoteovi 2:13 Je to tedy o věrnosti. O věrnosti Božích ...

Nehemjáš 12:44-47

Nehemjáš 13:6,10-14

... služebníků. A nejen služebníků, ale také těch ostatních. Těch, kteří na bohoslužbu „jenom“ přijdou, aby se radovali.

Už tehdy se model duchovního života podobal lidskému tělu. Všechny části byly navzájem spojeny a vzájemně na sobě závisely. Představme si situaci, kdy naše ruka nese sousto k ústům, ale uprostřed tohoto pohybu se zastaví. To by asi začalo naše tělo brzo strádat. Ne sice hned. Ale po nějaké době určitě.

Něco podobného se tehdy stalo v Jeruzalémě. Služebníci – Levité přestali dostávat částky, na které měli právo. A Levité nelenili. Rozprchli se ke svým polím po celém Izraeli.

Lidsky jejich jednání chápu. Měli starost sami o sebe a někteří i o svou rodinu. Ale v Novém zákoně k takové situaci čteme: „Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? …  Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ Matouš 6:31-33 Proto se nabízí myšlenka: Bylo to správné utéci od své bohoslužby? A to jenom proto, že člověku přestala vynášet.

Jak to řešil jeden vzácný služebník v Novém Zákoně? Když přišel do města, oprášil své řemeslo. Začal šít stany. To proto, aby se uživil. A jak sám říkal, aby finančně nezatížil místní křesťany.

Nevím, jestli by Levité našli nějakou obživu přímo v Jeruzalémě. Aby tedy nemuseli opouštět svoji službu v chrámě. Ale přemýšlím spíš o sobě. Jak jsem byl nebo jsem věrný na Boží vinici, jak se říká?

Vzpomínám si, že kamkoli mě zavály pracovní povinnosti, tak jsem se vždy snažil nalézt nějaký sbor. A v něm sloužit v té oblasti, kde mě toto společenství potřebovalo. Třeba v Paříži jsem doprovázel zpěv na kytaru. V Příbrami jsem spolu s ostatními stál na náměstí, hovořil s lidmi a nabízel jim bible. Ve Švýcarsku jsem pravidelně přispíval na potřeby sboru.

Ale je tu ještě jedna oblast naší bohoslužby, kterou jsem ještě nezmínil. V Novém Zákoně čteme: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“ 1 Korintským 3:16-17

A tak se v této souvislosti nabízí otázka: „Jak jsem. Jak jsme věrní v bohoslužbě v tomto chrámu? V chrámu, kterým je naše tělo.

Kromě toho bychom se v knize Nehemjáš ještě dočetli, že „celý Izrael odváděl příslušné částky na každý den pro zpěváky …“ Nehemjáš 12:47 Z tohoto textu se odvážím usuzovat, že také bohoslužba formou chval probíhala každý den. A právě v tom bych viděl inspiraci pro mne i pro každého z nás. Inspiraci pro naši bohoslužbu všedního dne.

Asi každý nebude umět hrát na nějaký hudební nástroj. A všichni nebudou mít hlas podobný slavíkovi. Ale i v chrámu byli třeba vrátní. Každý z nás si může najít tu formu nebo ten způsob bohoslužby, která mu bude sedět. A ke které je také obdarován.

Co z toho sedí mě? Pro všední den volím formu čtení a uvažování o přečteném biblickém textu. Přitom počítám s Boží přítomností. Pánu Bohu otevírám dveře svého srdce – svého chrámu. A snažím se zachytit každou myšlenku, kterou mi Hospodin přichystal. Pak cestou tramvají do práce se ještě k těmto myšlenkám vracím. Facebook a zprávy nechávám na později.

Ale ve vašem případě to může samozřejmě probíhat úplně jinak. Pokud byste se odvážili svěřit ostatním s tím svým způsobem bohoslužby všedního dne, bylo by to pak pro ně inspirací a povzbuzením.

Avšak v každé formě bohoslužby je důležitá věrnost. Slyšel jsem o jednom muži, který si vyhradil každé ráno čas pro Hospodina. Přitom zavřel dveře svého pokojíku a nikoho dalšího dovnitř nepustil. A to prý na ty dveře usilovně tloukli a volali na něj. Aby jim už konečně šel pomoci. On ale vytrval.

Takže když už se pro nějakou formu bohoslužby rozhodneme, tak je třeba při ní vytrvat. Nenechat se zviklat vlastními pochybnostmi nebo přemlouváním druhých. Ale co bude cílem takového úsilí? Získáme za to něco?

Věrná bohoslužba má své zaslíbení. Už jsem je zmínil. Pokud budeme usilovat o Boží království právě formou bohoslužby, tak slovy Pána Ježíše: „to ostatní nám bude přidáno.“ Mohli bychom totiž strávit svůj život honbou za tím „ostatním.“ A přitom bychom nic nedohnali. Nic nezískali.

Ale pokud se spolehneme na Boží slovo. Tak můžeme získat obojí. Boží království i to, co potřebuje naše tělo k životu a k radosti. Protože právě radost a pokoj je to, co získává křesťan během bohoslužby. Alespoň to je moje osobní zkušenost.

Takže jaká je dnešní výzva? To první, co udělal Nehemjáš po svém návratu do Jeruzalém bylo to, že dal věci do pořádku. Povolal služebníky znovu k jejich úkolům a zajistil, že dostávali to, co potřebovali ke svému životu.

To samé může udělat i každý z nás. Podívat se na svoji vlastní bohoslužbu. Podívat se na chrám, kterým je jeho tělo. A dát věci do pořádku. Každá naše část má své potřeby. Tělo potřebuje jíst a pít. Duše potřebuje naslouchat Božímu slovu, které je pro ni tím pravým pokrmem. A duch potřebuje rozmlouvat s Hospodinem. Dostává každá naše část to, co právě potřebuje? Pokud ne, dejme to do pořádku. Postarejme se o to, aby žádná naše část netrpěla nedostatkem. Pokrm je připraven. Pojďme a vezměme si ho. Amen.