Jak jedná Hospodin se svým lidem

Když se nad tím zamyslím, tak mi připadá, že Hospodin jedná se svým lidem podobně jako s vládci. Protože co jsme to četli na začátku? „Stalo se něco takového ve vašich dnech nebo ve dnech vašich otců?“ A pokud si vzpomenete na ...

Jóel 1:1-4, 13-16

Jóel 2:11-27

Jóel 3:1-5

... to, co se stalo králi Nebúkadnesarovi potom, když na jeho rozkaz vhodili tři Izraelce do rozpálené pece a a oni se v ní začali procházet? Napadá někoho něco v té souvislosti? Krále to tak zasáhlo, že „užasl a chvatně vstal.“ Daniel 3:24 My bychom dnes řekli, že ho to zvedlo ze sedadla.

A co tedy tak mimořádného potkalo Hospodinův lid? Četli jsme: „Zbytek po kobylkách gázám sežraly kobylky arbe, zbytek po kobylkách arbe sežraly kobylky jelek, zbytek po kobylkách jelek sežraly kobylky chasíl.“ Prostě jej potkal totální nedostatek jídla.

Nevím, jestli někdo z nás zažil opravdový a dlouhotrvající hlad? Přiznám se, že si na nic takového nevzpomínám. Takový nedostatek zřejmě dobře znají například ti, kdo zažili válku.

Tady se ale jedná o Boží lid. To Hospodin poslal ty kobylky. To Hospodin způsobil, že Izrael začal hladovět. Nebylo to kruté? Proč Hospodin dopustil takové trápení svému vlastnímu lidu, který přece miloval?

Přitom prorok Jóel už neobviňuje Izrael a Judu z toho, že opustili Hospodina. To už dostatečně probrali předchozí proroci. Jakoby už na to nebylo dost času, protože ruka Hospodinova již dopadla a těžké časy tu byly. Co v takové chvíli může ještě člověk dělat?

A právě tato informace zaznívá jasně a srozumitelně od Hospodina, který k tomu použil ústa svého služebníka: „Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.“

Protože přesně tohle je cíl, který celou dobu sleduje Hospodin. Totiž to, aby se jeho lid. Abychom se já i ty vrátili k Hospodinu. A to ne nějak polovičatě. Jen tak naoko. Aby se, jak se říká: „vlk nažral a koza zůstala celá.“ Jinými slovy, aby nás to moc nestálo.

Během těchto myšlenek jsem si uvědomil, jak právě mně schází opravdovost. Když Hospodin požaduje celé srdce. A na jiném místě k tomu přidává celou vůli a celou duši, tak vnímám, jak málo tento požadavek splňuji. Chtěl bych to tak mít nastaveno. Vím, že bez toho to nebude ono. Nebude to fungovat. Protože Hospodin to pozná. On ví, že k němu přistupuji s opatrností a s váháním. Možná, že někdo z vás prožívá něco podobného. A přesto i nás – váhající a nepřipravené - Hospodin důrazně zve, abychom se k němu obrátili.

Možná že vás napadne otázka: A proč bychom to dělali? Proč to měli udělat Izraelci? Co k tomu napsal prorok Jóel? „… protože -rozuměj Hospodin – je milostivý a soucitný, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství, slitovává se nad zlem. Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání.“

Nepřipadá vám to známé? Nečetli jsme to už někde v bibli? Mám za to, že obrat: „Kdo ví, snad se Hospodin odvrátí a slituje …? Použil Král David, když se postil kvůli umírajícímu prvnímu dítěti, které měl s Bat-šebou. 2 Samuelova 12:22 Tehdy dítě umřelo. Ale to neznamená, že to pokaždé dopadne stejně. Když Hospodin skrze proroka vybízí svůj lid, a tedy i každého z nás, abychom Hospodina vyzkoušeli, není to výzva ke hře. Protože když Hospodin k něčemu vybízí, myslí to vážně. On si stojí za svým slovem. Já tomu věřím. Věříte tomu také?

Teď bych se s vámi chtěl věnovat úvaze o Božím požehnání. Mám na mysli to požehnání, které Hospodin zaslibuje v případě, že se jeho lid k němu navrátí. Četli jsme: „Kdo ví, snad se odvrátí, slituje a zanechá za sebou požehnání.“

Co asi zahrnovalo toto požehnání? První, co mě napadá je to, že přestane hlad. Že ničitelé úrody, v tomto případě kobylky, odletí a bude dobře, jako bylo před jejich příletem. Každý se bude moci dosyta najíst a napít.

Co myslíte? Spokojí se Hospodin s takovou mírou svého požehnání? Tak by to zřejmě řešil člověk. Ale my už víme, že Hospodinovo myšlení daleko přesahuje myšlení člověka. Takže jaká je Boží představa o Hospodinovu požehnání?

Četli jsme: „Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo.“ A když na každé tělo, tak opravdu na každé. Protože potom jsou zmíněni synové, dcery, starci, mládenci, otroci a otrokyně. Prostě bez ohledu na věk a pohlaví. Vyváženě.

Vzpomínám si v té souvislosti na „míru natřesenou.“ Lukáš 6:38 Prostě když Hospodin žehná, tak dává víc. Víc než předtím. Víc než si člověk dokáže představit a než by si tedy vůbec dokázal přát. Znovu tak Pán Bůh uskutečňuje své slovo: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“ 1 Korintským 2:9 Izajáš 64:3 Protože právě to následuje po návratu Božího lidu k Hospodinu. Hospodin tedy svůj lid miluje. Ale co tento lid? Má také Hospodina rád?

Myslíte, že podobnou otázku kladl otec svému synu v podobenství o marnotratném synu, když se vrátil domů? Lukáš 15:22 Nebylo naprosto přirozené, že syn svého otce miloval? Vždyť byl znovu přijat do rodiny. Není snad pravdivé slovo Pána Ježíše, „že komu bylo mnoho odpuštěno, tak mnoho miluje!?“ Lukáš 7:47

„I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává.“ A povolán je každý. Proto také každý může v čase nouze vzývat jméno Hospodinovo a očekávat, že Hospodin ho zachrání. Amen