Jak Hospodin jedná s vládci

Řekněte mi, proč se vůbec Hospodin zabýval Nebúkadnesarem? Neměl ho naopak okamžitě ztrestat? Vždyť v tomto duchu zněla třeba Jeremjášova proroctví.

Daniel 2:1-6

Daniel 3:19-25

Daniel 4:26-34

První, co mě napadá je to, že Boží myšlení je jiné než to naše – lidské. A znalci bible si hned vzpomenou, jak moc je odlišné. O kolik řádů je vyšší.

Druhá myšlenka se týká stvoření. Je snad někdo vyjmut? Vznikl nějaký člověk jinak, než že slovy žalmisty byl utkán v životě své matky? Žalmy 139:13 Takže každý člověk patří mezi stvořitelské činy Hospodina. Posuďte tedy sami: Pokud něco člověk vytvoří vlastníma rukama, bude tomu také potom věnovat svoji péči.

Oč více se bude věnovat Hospodin každému člověku, kterého vytvořil svýma vlastníma rukama, přivedl ho na svět a řekl mu: „Žij.“ Ezechiel 16:6

Zmínil jsem dva důvody, které vysvětlují Hospodinův zájem o krále Nebúkadnesara. Teď se můžeme soustředit na to, jak se tomuto králi věnoval. Můžeme totiž počítat s tím, že i každému z nás se Hospodin věnuje a bude věnovat do konce našeho života.

Hospodin posílá králi sen. Všimněte si královi reakce. Kdo nebude schopen popsat a vyložit sen, stane se mu toto: „budete rozsekáni na kusy a z vašich domů se stane hnojiště.“ Konec blahobytu a také konec života. A to nejen pro rádce samotného, ale také pro jeho celý dům.

Tak reaguje král během začátku Hospodinovi práce na jeho charakteru. Nebúkadnesar se zřejmě svým charakterem nijak nelišil od svých předchůdců z Babylóna nebo Asýrie.

Proto nás ani nepřekvapí, že si nechal postavit sochu a přikázal, aby se jí všichni klaněli. Jeho hněv se pak soustředil jen na tři provinilce, kteří se poklonit odmítli.

Tentokrát k němu promluvil Hospodin skrze nepřehlédnutelný čin. Až král „užasl a chvatně vstal.“ Třem provinilcům se nic nestalo, když je vhodili do rozpálené pece. Naopak z nich spadly provazy, kterými byly svázáni. A volně se procházeli v plamenech s někým, kdy vypadal jako Boží Syn.

Následovalo královo první obrácení. Porozuměl totiž tomu, že je lépe poslouchat Hospodina než lidi. Podobně jako to prohlašovali učedníci Pána Ježíše ve Skutkách apoštolských. Skutky apoštolské 5:29 Král poznal, že Hospodin je mocný. A toto své poznání si nenechal pro sebe – svědectví o tom rozeslal „všem lidem různých národností a jazyků, kteří bydlí na celé zemi.“ Jak inspirativní pro naši misii!

V tomto okamžiku už král věděl, že Hospodin je mocný. Respektoval tuto moc. Ale zřejmě s výhradou na krále samotného. A možná také na královo vlastní dílo. A babylónské království Nebúkadnesar za své dílo považoval.

O tom svědčí jeho pozdější prohlášení: „Zdali není veliký tento Babylón, který jsem svou mocí a silou vybudoval jako královský dům ke slávě své důstojnosti?“

A není právě takové prohlášení blízké našim ústům a našemu srdci? Když se podíváme na to, co máme. Na co jsme si vydělali nebo co jsme vybudovali vlastníma rukama. Nemyslíme si přitom, že právě toto naše dílo svědčí o naší šikovnosti, moudrosti a prozíravosti? Alespoň mě takové myšlenky napadají, když se podívám na svůj byznys plán a na stav firemního a osobního konta. Jak mi dělá dobře, když mi to vše manželka pochválí!?

Jak to však pokračovalo s králem Nebúkadnesarem? Sedm let žil v přírodě zbaven právě toho, na co byl tak pyšný. Království si žilo dál svým vlastním životem, bez ohledu na královu indispozici.

Po sedmi letech pak „pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil.“ To bylo druhé královo obrácení. Tentokrát se týkalo jeho nitra. Začíná jako nový člověk, který nejen respektuje Hospodinovu moc, ale také si Hospodina připouští až k tělu. Ba pouští ho přímo do svého srdce. Z pouhého respektu se pak stává chvála: „Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit.“ Amen