Jak chcete, aby se k vám chovali lidé, tak se chovejte k Hospodinu

1 Paralipomenon 11:9 „David se stále více vzmáhal a Hospodin zástupů byl s ním.“ Četli jsme, že se „David stále více vzmáhal.“ Jaké bylo tajemství jeho úspěchu? Vzpomeňte si, že jeho začátky nebyly nijak lehké.

Jeho předchůdce ho dlouho pronásledoval. Jeho rodina žila v exilu. Jak to, že z takových nesnadných počátků vyrostl takový košatý strom?

Předpokládám, že se mnou budete souhlasit, když budu tvrdit toto: Tajemství Davidova úspěchu tkvěla ve druhé části verše, který jsme četli: „Hospodin zástupů byl s ním.“ To právě Hospodin byl s Davidem.

A tady bych mohl skončit. To hlavní už přece víme. Za každým úspěchem Božího služebníka stojí Hospodin.

Ale přece jen bych se spolu s vámi rád zamyslel nad tím, jak vlastně všechno probíhalo? Co třeba David udělal pro to, aby Hospodin byl a zůstal s ním?

Pojďme se tedy přesunout do chvíle, kdy se David ukrýval v jeskyni. Jak se právě zde projevovala Boží přízeň?

1 Paralipomenon 12:18-19 „David jim vyšel vstříc a takto je oslovil: „Přicházíte-li ke mně v pokoji, abyste mi pomohli, ze srdce rád se s vámi spojím. Jestliže mě však chcete vyzradit mým protivníkům, i když na mých rukou nelpí násilí, ať to Bůh našich otců vidí a ztrestá.“ Tu vyzbrojil duch Boží Amasaje, vůdce osádek. Řekl: „Jsme s tebou, Davide, jsme při tobě, synu Jišajův. Pokoj, pokoj tobě, pokoj i tvým pomocníkům, vždyť tvůj Bůh ti pomáhá.“ David je přijal a ustanovil je vůdci oddílů.“

Co tedy David udělal? Nemohl si být jist, jaké úmysly mají ti, kteří k němu přicházejí. Mohl je ve strachu odmítnout. Nebo je mohl přijmout, ale neustále je potom sledovat, aby ho nezaskočili zradou. Ale on jedná jinak. „Jestliže mě však chcete vyzradit mým protivníkům, … ať to Bůh našich otců vidí a ztrestá.“

David svěřuje svoji nejistotu a s ní i všechny příchozí do Božích rukou. Vždyť kdo jiný zná skryté úmysly našich přátel i nepřátel? A kdo jim tedy může předejít nebo kdo je může spravedlivěji potrestat? Doufám, že spolu se mnou odpovíte: „To může udělat jenom Hospodin.“

David tedy vložil osud celé skupiny bojovníků v jeskyni do Božích rukou. A jak to ovlivnilo další vývoj jeho malé armády?

1 Paralipomenon 12:23 „Den ze dne přicházely Davidovi posily, takže jeho tábor vzrostl jako tábor Boží.“

Vidíte to? „Den ze dne přicházely Davidovy posily.“ Až nakonec všem připadalo, jako by se už nejednalo o skupinu vyvrženců, ale o Boží zástupy – o „tábor Boží.“ Byly to stále ti samí lidé, kteří přišli k Davidovi z různých důvodů. Ale jejich pohled na sebe sama se změnil. Už nebyli těmi zoufalci, vyděděnci nebo utrápenými stvořeními. Už byli Hospodinovými bojovníky. Bojovníky toho Hospodina, který stál po jejich boku.

Nyní přeskočíme do doby, kdy se David již ujal izraelského království. V jednom okamžiku se rozhodl, že přemístí truhlu smlouvy do Jeruzaléma. A možná, že si vzpomenete, jak to dopadlo. Protože nerespektoval Boží nařízení o tom, jak se má tato truhla přesunovat, zemřel muž jménem Uza.

A jak to zapůsobilo na Davida? „V onen den pojala Davida bázeň před Bohem. Řekl: „Jak bych mohl vnést Boží schránu až k sobě?“" 1 Paralipomenon 13:12

Až dosud se vše dařilo. A tak je docela možné, že se z Davidovi mysli pomalu vytrácela úcta k Hospodinu. Ve vší té radosti možná zapomněl, že to vše vykonala ruka Hospodinova. A tak si řekl, že se pustí sám do něčeho pořádného.

Úmysl přemístit truhlu smlouvy byl sám o sobě dobrý. Ale nedočetl jsem se v bibli nic o tom, že by se před tím poradil – dotázal se na tuto věc Hospodina. Když se později chystal k boji proti Pelištejcům, tak na to nezapomněl.

Pojďme se spolu zamyslet sami nad sebou. Pokud se chystáme udělat něco dobrého, obrátíme se před tím na Hospodina? Ptáme se, co On si o tom myslí? A zda půjde do toho s námi? Pokud to neuděláme, tak se nám může stát něco podobného jako Davidovi. A pak naše srdce naplní bázeň před Bohem. A možná, že si v té chvíli ani nebudeme umět představit, že bychom v té dobré věci ještě někdy mohli pokračovat.

A jak to dopadlo v Davidově případu? „Boží schrána zůstala při domě Obéd-edómově; byla v jeho domě po tři měsíce. Hospodin požehnal Obéd-edómovu domu i všemu, co mu patřilo.“ 1 Paralipomenon 13:14

Hospodin tak po dobrém přesvědčil Davida, že už se nemusí bát. Hospodin byl usmířen. Přestupek byl odpuštěn. Nic už nebránilo tomu, aby na Davidovi a celém Izraeli spočinulo Boží požehnání.

Uvědomuji si, že takto jednají rodiče s dětmi. Když děti zlobí, tak nezbývá občas rodičům nic jiného, než aby je potrestali. Ale pak je přivinou do své náruče. Ujišťují je o své lásce.

Podobně s námi jedná i Hospodin. Občas mu nezbyde nic jiného, než aby nás potrestal. To není nic příjemného. Ale Hospodin to dělá z jediného důvodu. To proto, abychom se k němu znovu přivinuli a On nás mohl opět zahrnout svým požehnáním.

Své požehnání Davidovi dal Pán Bůh později najevo třeba skrze týrského krále Chírama, který postavil Davidovi dům. A jakou pověst měl nakonec David v okolních zemích? To se dočteme v tomto verši: „David se stal proslulým ve všech zemích. Hospodin způsobil, že strach z něho dolehl na všechny národy.“ 1 Paralipomenon 14:17

Tak jakou máme pověst my sami? A jakou pověst bychom chtěli mít? Kdo by nestál o úctu svých bližních? Jak ji ale dosáhnout? Mám za to, že na počátku všeho, je naše úcta k Hospodinu. Dovolím si teď parafrázovat jedno přísloví: Jak chcete, aby se k vám chovali lidé, tak se chovejte k Hospodinu. Amen.