Už si nevzpomínám, kdy a kde jsem si hrál v dětství s někým na schovávanou, ale jsem rád, že Bůh vidí do mého srdce a zná motivy mého jednání. Naopak nejsem rád, že nás sleduje Velký bratr. A co se týče té pravdy přišla mi na mysl slova klasika: "Pokud svoboda něco znamená, znamená to právo říkat lidem to, co nechtějí slyšet"

Je-li Bůh naším společným Vědomím, pak jsme-li skutečně s ním, s Vědomím, prabděpodobně máme také nějaké svědomí - tedy je stále s námi, a vidí vše. Bohužel jsou lidé, kteří v nicc z toho co je přesahuje nevěří, ti pak nemají ani svědomí

Druhá možnost je, že Bůh není na člověku závislý a existuje sám o sobě. Pak by nevadilo, když někteří lidé v něho nevěří. Ani jejich nevěra by je před Bohem neukryla. Všechny jejich činy, slova i myšlenky by Hospodinovým očím byly viditelné. Otázka je, pokud opravdu Hospodin všechno vidí, jestli s tím také něco dělá ?

Místa, kam Bůh nevidí, Jsou. Všechny kostely.

Možná, že by si to někteří návštěvníci bohoslužeb přáli. Ale pod Božím svícnem nebývá největší tma. Možná, že je Pánu Bohu smutno, když se dívá na své ovečky. Ale rozhodně si před nikým nezakrývá své oči a nedívá se stranou. Bůh nikomu nestraní.

Pokud je nějaký bůh, musí mít nad podobnými nápady pěkně bavit.

Tak tato věta musí mít v sobě nějakou tajenku, jinak nedává smysl