Hospodinovo slovo je jako kladivo tříštící skálu

„Takto se budete ptát ... (proroka, ale také svého bratra): Co odpověděl Hospodin? Co Hospodin promluvil?“ Možná, že vám tyto otázky nepřipadají tak důležité. Ale pro mne osobně jsou naprosto zásadní. A proč?

podobnouJeremjáš 23:25-40

O důvodu, který rezonuje s mým vlastním důvodem, píše prorok Jeremjáš toto: „Nebudete si už připomínat výnos Hospodinův, neboť výnosem je každému jeho vlastní slovo. Vy překrucujete slova Boha živého, Hospodina zástupů, našeho Boha.“

V době proroka Jeremjáše vydávali totiž ostatní proroci svá vlastní slova za Hospodinův výnos. A tím svůj lid mátli. Měli mu přece přinášet Hospodinovo slovo, které je „jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu.“ Místo toho z jejich úst vycházely „klamné sny,“ které nebyly nikomu k užitku.

A právě v tom je rozdíl mezi tím, když z našich úst vychází slova, která mají svůj zdroj v našem nitru. Ovšem něco zcela jiného je případ, když dáme k dispozici svá ústa Hospodinu a On nám svěří slovo, které pochází z toho Božího nitra.

Teď neodolám, abych v té souvislosti nepřipomněl hodnocení slova, která vycházela z úst Pána Ježíše. Co o něm říkali tehdejší posluchači? „I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Marek 1:22

Vidíte ten rozdíl? Buď je vyřizované slovo prázdné a pak velice brzo skončí v zapomnění. Anebo je to slovo tak mocné, že proniká až na dřeň kostí (Židům 4:12 ) a dotkne se nás takovým způsobem, že už prostě nemůžeme jít dál po té samé cestě. Je nám pak naprosto jasné, že pokud se nevrátíme zpět k Hospodinu, tak naše kroky neskončí na dobrém místě.

A právě tento apel je vzácným projevem Boží lásky. I při té nejtvrdší kritice, kdy si ústy proroka Jeremjáše nebere žádné servítky, zaznívá laskavá nabídka: „Toto praví Hospodin: Uplatňujte právo a spravedlnost, vysvobozujte oloupeného z rukou utiskovatele, netýrejte bezdomovce, sirotka a vdovu, nedopouštějte se násilí, neprolévejte na tomto místě nevinnou krev. Budete-li vskutku podle tohoto slova jednat, budou branami tohoto domu vcházet králové, kteří budou sedět po Davidovi na jeho trůnu, budou jezdit na voze i na koních, král i jeho služebníci i jeho lid.“ Jeremjáš 22:3-4

Jak charakteristické! Ano, myslím, že jsme právě spolu objevili jednu část Božího charakteru. Ochotu smilovat se nad člověkem, který se k němu rozhodl vrátit. Není důležité v jaké fázi se člověk rozhodl. Jestli to udělal hned po napomenutí nebo až v průběhu trápení, které na sebe sám svým jednáním uvrhnul. Důležité je, aby došel k bodu zlomu.

A co myslím tím bodem zlomu? Je to bod, ke kterému například došel marnotratný syn z podobenství Pána Ježíše. Jak to tehdy bylo? „Tu šel do sebe a řekl: `Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.“ Lukáš 15:17-19

Jaké důležité věci Pán Ježíš zmínil? „Tu šel do sebe …Vstanu, půjdu ke svému otci … zhřešil jsem … nejsem hoden být synem.“ To je ten bod zlomu, který jsem měl na mysli. Změnila se v té chvíli situace toho syna? Nezměnila. Byl na tom úplně stejně jako před tím. Co se teda změnilo? Změnil se pohled syna na sebe sama. Na jeho dosavadní jednání, na jeho postavení a na jeho nárok.

Teď položím provokativní otázku: Co myslíte? Kdyby byl pohled tohoto syna od začátku správný, musel by tím vším marastem projít? A můžeme pokračovat v této otázce a vztáhnout ji i sami na sebe. Kdyby náš pohled na sebe sama byl vždy správný, mohli bychom si pak ušetřit mnohé nepříjemnosti a těžké situace, kterými jsme v životě už prošli?

To je velmi obtížná otázka. Vzpomeňte si, jak snadné bylo pro učedníky Pána Ježíše položit podobnou otázku ohledně slepého od narození: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ A odpověď známe: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.“ Jan 9:2-3

V čem se tedy liší život člověka, pokud jedná správně? Neprochází snad stejnými slzavými údolími jako ten, kdo správně nejedná?

Rozdíl bude zřejmě v následcích takového jednání. Následkem jednoho je Boží hněv a druhého Boží sláva.

V té souvislosti jsem si vzpomněl na Štěpána. Jak končil jeho život? Byl ukamenován. Ale před tím volá: „Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“ Skutky apoštolské 7:56

Předpokládám, že ne každý konec života bude stejně drsný. Ale na takovém extrémním konci dobře vynikne to podstatné. Bude na tomto konci obrácena k člověku Boží tvář k dobrému? Jeremjáš 21:10 Kéž by tomu tak bylo i v našem případě. Amen.