Děti jsou naším zrcadlem

Jaký má být starší sboru? Musím se přiznat, že jsem měl až dosud zasutý tento požadavek: Jeho děti by měly být věřící. Vždyť právě víra dětí je tím znamením, že i víra staršího je živá, věrohodná a tedy dětmi přijímaná.

1 Timoteovi 3:1-5,12 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.

2 Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,

3 ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný.

4 Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;

5 nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?

12 Jáhni ať jsou jen jednou ženatí, ať dobře vedou své děti a celou rodinu.

Ale otázka zní: Je víra dědičná? Je nezbytnou známkou kvality naší víry, když upřímně věří i naše děti? A pokud nevěří, tak je něco špatně i s tou naší vírou?

Tyto otázky jsem si vždy kladl, když jsem souhlasil s kandidaturou do staršovstva. A sám jsem si na ně odpovídal, že ano. Pak jsem si ovšem musel vyřešit rozpor se skutečností. Protože naši synové s námi do shromáždění nechodí. Vnitřně jsem se pak přesvědčoval, že dnes už to není tak striktní. A že je vlastně zázrak, když děti křesťanů také uvěří.

Ovšem dnešní biblický text mi do tohoto problému vnesl jasné světlo. Protože jaké požadavky v něm apoštol Pavel zmiňuje? Starší „má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné; …“ Všimli jste si toho? Ani slovo o víře. Je zmíněno dobré vedení na straně otce, poslušnost a počestnost na straně dětí.

Jinými slovy: Otec má být dobrým příkladem. Má udělat to, co může, aby své děti nasměroval k Hospodinu. A pak stačí, aby jeho děti byly poslušné a nedělaly mu ostudu svým nečestným jednáním. Potom splnil požadavky bible na staršího.

Podobné je to i s ostatními služebníky – jáhny. Také oni mají „pouze“ dobře vést svou rodinu včetně dětí.

Jak to, že stačí jen dobře vést? Copak není otec odpovědný také za to, jak to dobré vedení dopadne? Copak se může vymlouvat na to, že přece udělal, co mohl, ale k velké lítosti všech se děti jeho vedení vzepřely?

V té souvislosti si vzpomínám na jedno slovo z proroka: „syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat za nepravost synovu ; spravedlnost zůstane na spravedlivém a zvůle zůstane na svévolníkovi.“ Ezechiel 18:20

Toto slovo pak přerušuje předchozí Boží rozhodnutí, že viny otců budou trestány do třetího i čtvrtého pokolení. Exodus 20:5 Každý je tak odpovědný jen za své vlastní činy.

Je ale pravda, že děti vhlížejí ke svým rodičům. A velmi věrně napodobují jednání otce i matky. A to zvláště to špatné. V tomto smyslu jsou jejich věrným obrazem. Proto v dětském věku míra poslušnosti a čestnosti velice věrně odráží míru poslušnosti a čestnosti jejich rodičů.

Díky tomu si myslím, že požadavek bible na poslušnost a čestnost dětí staršího je oprávněný. Děti totiž nic nepředstírají. Jednají bez zábran podle toho, co vidí doma. Protože si myslí, že jednání rodičů je to správné jednání. Pokud nedospějí, nebudou o svých rodičích pochybovat. To právě rodiče jsou měřítkem správného jednání pro své děti.

A teď můžeme ve své úvaze pokročit o kousek dál: Kdo je měřítkem správného jednání pro tyto rodiče? Protože také rodiče někoho pozorují. K někomu vzhlížejí. Někoho napodobují.

Vzpomínám si na diskusi, kterou Pán Ježíš vedl s farizeji a zákoníky. Šlo o to, kdo je jejich otec. Zákoníci a farizeové tvrdili, že jejich otcem je Abraham. A Pán Ježíš jim to vyvracel. Protože jak by mohl být jejich otec Abraham, když nevěří v Božího Syna? A pak pokračoval velice tvrdě: „Váš otec je ďábel. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.“ Jan 8:44

Teď se rozhodně neodvážím posuzovat, kdo z nás tíhne k tomu zlému. Kdo okukuje a sám přijímá jeho způsoby jednání za své. Ale pohybujeme se ve světě. Svět je plný jednání, které připomínají jednání toho zlého. Jak snadné je potom sklouznout do kolejí tohoto světa!

V takovém případě velké díky za naše děti. Protože jako správná zrcadla nám při nejbližší příležitosti sami ukážou, kde jsme uhnuli z požadavků bible. Protože u svých dětí okamžitě poznáme, kdy nejednají správně. U nás samých nám to trvá o něco déle.

Takže teď již rozumíme tomu, proč stačí, aby děti starších byli „jen“ poslušné a čestné. Protože věrně ukazují, zda i sám starší je poslušný a čestný. A právě tato poslušnost a čestnost ukazuje na to, ke komu starší vzhlíží a komu se snaží podobat.

Pokud se snaží podobat Hospodinu, může se přitom spolehnout na zaslíbení: „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.“ 2 Korintským 3:18 A to je to, oč běží během výběru starších sboru. Ostatní už je v rukou Božích. Amen.