Co potřebujeme nejvíc?

Dnes přemýšlím o milosrdenství. Četli jsme: „… abychom došli milosrdenství …“ A já jsem si položil otázku: V čem je milosrdenství bohatší než milost? Protože přece všichni v evangeliích volali: „Smiluj se nade mnou …“

Židům 1:14 Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?

Židům 4:14-16 Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme.

15 Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

16 Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.

... A právě díky poslednímu verši, který jsme četli, mi to došlo. Co je tam napsáno? „abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“

Hned jsem si vzpomněl na podobenství Pána Ježíše, které obvykle nazýváme: O milosrdném samaritánovi. Někomu tento název vadí. Ale mně se moc líbí. Navíc mi sedí k dnešní otázce: Co má milosrdenství navíc oproti milosti?

Co udělal samaritán, když na své cestě narazil na zraněného člověka? Bylo mu ho líto? Ano. A zůstal jen při tomto pocitu? Ne. Začal o něj pečovat. Pomohl mu. A právě v tom je ten rozdíl – v pomoci. Tak jsme to přece četli i v našem textu: „… milost a pomoc …“

Věřím, že v případě samaritána je nám naprosto jasné, kdo a jak zraněnému pomohl. Ale jak Hospodin pomůže nám? Protože naše zranění nemusí být na první pohled vidět. Může se totiž jednat o duchovní problém. Tam žádná mast nebo obvaz nemá šanci.

V takovém případě posílá Hospodin své vlastní pomocníky. O nich jsme četli v prvním verši: „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“

Andělé tedy duchovně pomáhají těm, kdo to potřebují. Jak nám ale mohou pomoci, když je okem nevidíme a uchem neslyšíme?

Co k tomu píše žalmista? „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha.“ Žalmy 51:12

„Obnov v mém nitru pevného ducha.“ A máme-li ve svém nitru pevného ducha, mohou nám andělé pomáhat právě skrze něho. Tato myšlenka duchovní pomoci je těžko uchopitelná. Ale můžeme k ní přistoupit jako k mému oblíbenému příkladu vypínače světla. I když nerozumíme elektřině, nijak nám to nebrání v tom, abychom pomocí vypínače každý večer zapnuli světlo.

Podobně můžeme přistoupit i k duchovní pomoci. Nevíme sice, jak funguje, ale to by nám nemělo zabránit v tom, abychom směle počítali se zaslíbenou pomocí. O jakou pomoc se to jedná? Apoštol Pavel napsal: „Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?“

Pomoc andělů spočívá ve službě. Každý přitom v danou chvíli potřebujeme něco jiného. Někdo potřebuje, aby se mu rozsvítilo, aby mu něco došlo. Já jsem se třeba kdysi dlouho trápil s nejistotou, zda jsem Boží dítě, zda patřím do Boží rodiny. A najednou se mi doslova rozsvítilo. Pochybnosti zmizely. V mém nitru se objevila jistota, že tomu tak opravdu je.

Jiný z nás potřebuje napomenout. Další potřebuje více lásky, více radosti, více duchovních darů. Tak bychom mohli pokračovat. Každý z nás si může dosadit to, co zrovna nejvíc potřebuje.

A víme to? Máme jasno v tom, co zrovna nejvíc potřebujeme? Záleží na tom, jakému cíli jsme dali přednost. Je to majetek? Nebo je to možnost vejít do Božího odpočinutí? Tyto cíle pak ovlivní naše touhy a také přesvědčení o tom, co právě teď nejvíce potřebujeme. A přesně tyto potřeby předkládáme v mysli Hospodinu. A někteří z nás prosí, aby je Pán Bůh naplnil.

Někteří z takových prosebníků ještě zavčas prohlédnou. To se stalo nedávno mně. Uvědomil jsem si, že toužím a usiluji o věci, které mi nepomáhají k odpočinutí. Stávají se pro mne břemenem, které se nedá unést. Podobné prohlédnutí je ta lepší varianta.

Může se však stát, že se nebeský Otec rozhodne naplnit touhu prosebníka. To proto, aby na vlastní kůži poznal, co mu splněné přání přinese. Obávám se, že to nebude pokoj a radost.

Oč lepší je toužit po věcech, které zmíněný pokoj a radost přinášejí. A které to jsou? Uvědomil jsem si, že je to především Boží slovo. S ním totiž všechno stojí a padá. V něm je vše, co člověk jako já, potřebuje. Potřebuje to kvůli tomu, aby spokojeně a radostně žil. A není právě tohle, po čem každý člověk touží a o co usiluje? Jenom si občas myslí, že mu to přinesou věci. Ale když je získá, tak zjistí, že jsou prázdné.

Nic takového se nám s Božím slovem nestane. Boží slovo je pramenem, který uhasí vnitřní žízeň po pravdě, spravedlnosti, pokoji a radosti.

Alespoň tak to prožívám v poslední době. A chtěl bych víc. Chtěl bych proniknout do podstaty věci. Chtěl bych se naučit rozeznávat mezi dobrým a špatným, jak nás k tomu vyzývá apoštol Pavel. To proto, abych byl schopen přijímat hutný pokrm. Abych opustil duchovní mléko a přešel na duchovní stravu dospělých. Židům 5:12-14

Splní se mi tato touha? Věřím že ano. A to samé bych přál i každému z vás. Amen.