Co je dobré a jak to poznat?

„Můj milý, neřiď se podle zlého, ale podle dobrého.“ Jak jednoduché pravidlo! Ale hned zřejmě každému vyskočí otázka: Co je dobré a co je zlé? A druhá: A jak to mám poznat?

3 Janův 1:1-15

Protože epištoly Nového Zákona jsou plné varování před falešnými proroky. Nesnažil se tedy Diotrefés ochránit svůj sbor od duchovní falše? Pokud ano, tak by to bylo jenom dobře. Proč apoštol Jan neocenil jeho snahu?

Víme, jak sám Pán Ježiš ve své horlivosti pro Dům Boží vyhnal směnárníky a prodavače holubů z chrámu. Není tedy horlivost v duchovních věcech na místě?

Je to zřejmě o duchovní autoritě. Předpokládám, že Demétrios měl s sebou doporučující dopis od apoštola Jana. Rozhodně měl jeho „dobré svědectví.“ A to by mělo každému stačit.

Ale Diotrefésovi to nestačilo. Chtěl totiž sám rozhodovat o tom, co je pro sbor dobré a co ne. A k tomu se mu zasahování vnější autority apoštola Jana nehodilo.

Zřejmě si položil otázku: „Co s tím? Odstranit Jana nemohu. Už vím! Zpochybním jeho názory i jeho samotného.“ Tak sáhnul ke „zlomyslným pomluvám.“

Vždy je snadnější házet písek do kola než ho roztáčet a udržovat v chodu správným směrem.

Na jedné straně je úsilí lásky. Alespoň apoštol Jan to tak popisuje: „Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši.“

Na straně druhé je jednání „podle zlého“ provázené „zlomyslnými pomluvami.“

Na jakou stranu se přidat?

Gaius v tom měl jasno. Nebyl to kariérista, který „by se točil kam vítr tam plášť.“ Nicméně hrozba vyloučení ze sboru mohla jeho přesvědčení nahlodat. Mohl si říkat: „Stojí mi to za to?“

A právě v takové chvíli přichází dopis od apoštola Jana. A v něm přichází jasné ujištění: „Dobře učiníš, když je vypravíš na další cestu, jak se sluší před Bohem, …“

V dobách nejistoty a útlaku je takové povzbuzení jako sluneční paprsek ve tmě. Podepře toho, kdo začíná kulhat na druhou stranu. Napomene toho, kdo už to vzdal. Obviní toho, kdo už vědomě spolupracuje s nepřáteli Božího díla.

Vždyť právě účastí na Božím díle máme „podíl na práci pro pravdu.“ A o to přece jde: Mít podíl, účastnit se dobrého Božího jednání. To se totiž „sluší před Bohem, …“

Co je tedy dobré a co zlé? A jak se to dá poznat? První otázku řešil apoštol Jan dobrým svědectvím. Svědectvím svým vlastním a také svědectvím pravdy. Mám za to, že tím myslel Boží slovo.

Druhou otázku řešil apoštol Jan kritériem slušnosti. Je to, k čemu nás nabádá, vede a sám dělá ten či onen slušné před Bohem? Sluší se to dělat před Boží tváří? S tím vědomím, že sám Bůh je přítomen a pozorně sleduje každé slovo a každý čin. Obstojí to před spravedlivým pohledem Hospodinovým?

A stejná kritéria má k dispozici každý z nás. Pokud si nejsme jisti, zda se máme přidat k tomu pohledu na věc nebo k opačnému názoru, buďme přitom důkladní.

Znovu musím připomenout Berienské. Protože právě oni tak posuzovali službu evangeliem apoštola Pavla. Zdali je to tak v souhlase s Písmem. V souhlase s Božím slovem.

A druhé kritérium – Boží pohled. Jak ten získáme? Pán Ježíš zde napovídá: „Poznáte je po ovoci.“ Je výsledkem jejich slov nebo práce hořkost nebo sladkost v naší mysli? Jak to na nás působí?

Buďme tedy odvážní. A přitom „se nenechme opít rohlíkem,“ jak se říká. Proto buďme důkladní. Sáhněme po obou kritériích – po bibli i po našem nitru. A pak se s Boží pomocí správně rozhodněme. Buďme s těmi, kdo nesou sladké ovoce. Amen.