Zlaté české ručičky opět na výsluní?

Zatímco umělá inteligence přebírá kancelářskou práci a ohrožuje miliony míst, řemeslo zažívá renesanci. Uvidíme brzy programátory, jak odkládají klávesnice a berou do ruky opravdové nářadí?

Éra vyžehlených košil a prázdných frází

Dlouhá léta platilo, že pracovat rukama je druhá liga. Chytrý člověk přece vede porady, píše koncepce a nosí vyžehlenou košili. Školy nás ujišťovaly, že když budeme dobře prezentovat a řídit projekty, firmy se o nás poperou.

A taky že ano. Až do chvíle, než jsme zjistili, že prezentaci zvládne i stroj. Rychleji, bez překlepů a bez nároku na dovolenou.

Když stroj nahradí kravatu

Najednou vidíme, že velkou část kancelářské práce zvládnou počítače samy. Mnozí lidé tráví dny úkoly, které dnes umělá inteligence vyřeší za pár vteřin. I s korekturou.

Nejvíc ohrožení jsou lidé z administrativy, střední manažeři, copywriteři, analytici a účetní. Roky připravovali prezentace, reporty a rozbory, které dnes AI udělá za pár sekund. I kreativci - grafici a marketéři, pozorují, jak jejich každodenní práce mizí.

A tak zatímco lidé z kanceláří se učí pracovat s novými technologiemi, elektrikáři dál zapojují rozvaděče a obkladači pokládají dlaždičky. Nikdo se jich neptá, jestli umí s AI. Hlavní je, že přijedou a odvedou dobrou práci.

Tvoje práce je moje, hlásí roboti

Čísla mluví jasně:

• Mezinárodní měnový fond varuje: až 60 % pozic ve vyspělých zemích může pohltit umělá inteligence

• Goldman Sachs počítá s 300 miliony pracovních míst, která celosvětově zaniknou
• Podle průzkumu ResumeBuilder 44 % firem chystá propouštění kvůli AI

Mizí pozice, které dřív budily respekt. Stratégové a znalci značek. Marketingoví mágové. Lidé, kteří celý život pracují s čísly, ale bojí se špinavých rukou.

Když padne království nesmyslné práce

Víte, v čem je ta největší ironie? Mnohé z těch ohrožených pozic byly podle antropologa Davida Graebera už dávno práchnivé. Jeho teorie „bullshit jobs“ tvrdí, že až 40 % dnešních zaměstnanců vykonává práci, o které sami tuší, že je vlastně zbytečná. Koordinátoři, konzultanti, firemní právníci, prostě profesionálové, kteří ve slabé chvíli připouští, že jejich práce nepřináší světu žádnou opravdovou hodnotu. A právě tito lidé budou první na ráně.

Dějiny se opakují: od tkalců k úředníkům

Není to poprvé, kdy technika mění svět práce. První průmyslová revoluce smetla celé zástupy řemeslníků. Mechanické stavy připravily o práci tisíce ručních tkalců. Parní stroje vyřadily stovky vodních a větrných mlýnů. Průmyslové revoluice převrátily od 18. století každé odvětví naruby.

Za posledních dvě stě let zmizelo přes 60 % všech dřívějších povolání. Odešli lampáři, ledaři, telefonistky i strašáci ptactva. Vznikly profese, o nichž se předkům ani nesnilo - programátoři, dataři, piloti, rentgenologové.

Pořád dokola. Staré mizí, nové vzniká. Jen čím dál rychleji.

Člověk pánem, ne otrokem technologie

Práce se mění. Staré řemeslo zaniká, nové se rodí.

Nové pracovní pozice přibývají jako houby po dešti. Odborníci na práci s umělou inteligencí, kteří z ní dokážou vymáčknout co nejvíc. Strážci etiky, kteří dohlížejí, aby nové technologie nepřekračovaly meze slušnosti. Designéři, kteří kombinují ruční práci s počítačovými postupy.

Firmy přitom marně shánějí lidi, co by tohle všechno dokázali zavést do běžného chodu.

Jak trefně poznamenal ekonom Daron Acemoglu: „Technologie může být použita buď k nahrazení práce, nebo ke zvýšení produktivity pracovníků.“ Uspějí ti, kdo dokážou umělou inteligenci využít, aniž by se stali jejími sluhy.

Stroje píší eseje, lidé opravují kohoutky

Ještě včera se na práci rukama pohlíželo s despektem. Dnes je zřejmé, že kdo doopravdy něco umí, ten se o budoucnost bát nemusí. Potkáváme stále více lidí, kteří opustili korporátní svět, oprášili po dědečkovi ponk a začali vlastníma rukama tvořit nábytek. Možná jde jen o přechodný trend. Spíš ale sledujeme počátky hnutí, které postupně sílí.

Kdo si osvojil řemeslo, o práci zkrátka nepřijde. A kdo se ho včas naučí, získá náskok před ostatními.

Umělá inteligence převrátí svět práce vzhůru nohama. Jenže protékající kohoutek za vás neopraví. Můžete si o technologiích vyslechnout ódy, ale když v minus dvaceti vypověděl službu bojler, rázem pochopíte nedocenitelnou hodnotu šikovných – zlatých českých rukou.

Řemeslo má a vždycky bude mít zlaté dno. Ve světě plném nejistot se k němu vracíme jako k něčemu, co má skutečnou cenu.

Mezi kladivem a algoritmy

Přes všechny obavy bychom neměli technologie démonizovat. Jde spíš o to najít správnou míru. Nechat umělou inteligenci řešit, co zvládá lépe, abychom měli prostor pro to, co z nás dělá lidi. Zručnost. Kreativitu. Empatii. Improvizaci v nenadálých situacích.

Budoucnost nebude ani v kancelářských komplexech, ani v nostalgii. Najdeme ji mezi kladivem a algoritmem.