Pravicový národ: Největší český sebeklam

41 % Čechů se hlásí k pravici. Co se skrývá pod touhle nálepkou? Svět, kde pravicoví voliči volí levici, komunisté mají pravicový elektorát a všichni předstírají, že je to normální. Odhalte největší český politický mýtus.

Když se sociologové ptají lidí na jejich politickou orientaci, 41 % hrdě prohlásí „jsme pravicoví“. Další čtvrtina se krčí ve středu a zbytek se hlásí k levici. Působivá čísla, že? Jenže celá tahle statistika je postavená na iluzi.

Podívejme se pod povrch tohoto příběhu o pravicovém národě. Co uvidíme? Pochybnosti. Zmatek. Rozpory, které bijí do očí každého, kdo se odváží nad věcmi zamyslet.

Vezměte si voliče. V každé straně, která má své zástupce ve Sněmovně, najdete mix všeho. I mezi komunisty - ano, opravdu - sedí „pravicoví“ voliči. Jediná výjimka? SPOLU. Ti aspoň vědí, co předstírají.

Co tedy způsobuje tuto masovou pravicovost?

Pravicové je konzervativní. Dnes „pravicový“ znamená „konzervativní“. Zapomeňte na svobodný trh a osobní svobody. Teď jde o strach z migrantů, ochranu hranic a volání po „tradičních hodnotách“. A tak „pravicoví“ voliči s klidným svědomím podporují ekonomicky levicovou SPD. Vidíte tu absurditu?

Mýtus levicových médií. Kdo vlastní média, ten určuje pravidla hry. Oligarchové a jejich zájmy. Babiš nám to ukázal naprosto jasně s MF Dnes. Můžete mít v redakci samé „progresivní“ novináře, ale ruku, která je krmí, nekousnou. A to nejdůležitější? To, o čem se nepíše.

Pak tu máme tu úžasnou rovnici: Úspěch rovná se pravice. Životní úroveň dobrá? Gratulujeme, jste pravičák! Životní úroveň mizerná? Vítejte na levici! Průzkumy CVVM to potvrzují s děsivou přesností.

Levice nemá co nabídnout. Nebo to nabízí blbě. Levice tak vyprázdněná, že to bolí. Tradiční levicové strany jsou muzeum voskových figurín. Nové projekty jako STAČILO! jen recyklují vztek na vládu a EU.

Odbory? Ty už dávno nejsou hlasem pracujících. To byly možná ještě za Zemana nebo Paroubka. Dneska jsou jen dalším nástrojem systému, kde šéfové předvádějí své ego v televizních studiích a od své základny jsou totálně odtržení.

Stigma progresivce. Progresivci dostali nálepku podivínů. Paradoxně je najdete ve stranách, které začínaly jako pravicové. Vidíte tu ironii? TOP 09 se tváří progresivně, zatímco skutečná levice zmizela v propadlišti dějin. Bohužel taky ženou věci do extrémů, a pak se nelze divit, že se k ní lidé v průzkumu příliš nehlásí.

Lídr je víc než strana. A pak jsou tu vůdci. Lídři. Spasitelé. Klaus a Zeman aspoň měli nějakou vizi. Dnes stačí, když lídr řekne „jsem pravicový“ - a je to. Může přitom lovit levicové voliče a slibovat levicovou politiku. Nikdo se neptá proč.

Pravicové je všechno a nic. A tady je ta nejlepší část celého představení: Česká pravice dělá levicovou politiku, a nikdo ani nemrkne okem. ODS, kdysi bašta pravicových hodnot, rozdává státní peníze jako Santa Claus na Vánoce. A jejich voliči? Tleskají. Protože dnes „být pravicový“ znamená jediné - „nejsem Babiš“. Je to dokonalý příklad toho, jak jsou politické nálepky prázdné. Vládní strany roky křičely „Babiš je levičák“, a teď dělají úplně stejnou politiku. A jejich voliči souhlasně přitakávají, protože jim nejde o pravici nebo levici - jde jim o to být v tom správném týmu. Je to jako sledovat fotbalový zápas, kde oba týmy hrají za stejnou branku, ale fanoušci stále předstírají, že jde o skutečný souboj.

Vysvětlení nám nabízí i historie. Po roce 1989 "pravice“ znamenala „už ne komunismus“. V roce 2013 přišla vlna levice s ekonomickou krizí a Sobotkou. Pak přišel Babiš a převzal štafetu.

Pravda je jednoduchá: Když dnes Čech řekne „jsem pravičák“, nemluví o ekonomice. Nemluví o svobodě. Říká: „Nejsem komunista. Chci pořádek. Nejsem jeden z těch nahoře.“ Je to výkřik frustrace, ne politické přesvědčení.

Takže jsou Češi pravicový národ? Ne. Jsou národem, který se schovává za prázdnou nálepku, protože ta skutečná pravda je příliš nepříjemná na to, abychom se jí podívali do očí.