Motoristé: Jak proměnit 150 tisíc hlasů v politické nic

Filip Turek byl hvězdou evropských voleb. 152 tisíc preferenčních hlasů, druhé místo v republice. Dnes jsou Motoristé na dvou a půl procentech. Dá se to změnit?

Před rokem vjel Filip Turek do evropských voleb jako osmiválec bez omezovače rychlosti. Získal 152 196 preferenčních hlasů, druhé místo v republice a spolu s Přísahou překročil hranici deseti procent. V Mladé Boleslavi, kde se žije z aut, vystřelili na 13,3 procenta - nejvíc v celé zemi.

Dnes se Motoristé v průzkumech pohybují mezi statistickou chybou a hranicí zvolitelnosti. Za jediný rok proměnili raketový vzestup v politickou havárii.

Příběh Motoristů není jen o tom, jak rychle se dá ztratit důvěra. Je i o tom, jak těžké je v české politice udržet jednoduché sdělení, jak snadno se z rebela stane karikatura sebe sama a jak rychle mohou zmizet ti, kdo ještě včera tleskali.

Jak se z „obyčejného chlapa, kterému Brusel sahá na volant“ stal lídr strany, která ztrácí kontrolu nad řízením?

Když se volant stal symbolem odporu

Po covidu byli lidé naštvaní. Všechno zdražovalo, Fialova vláda schvalovala Green Deal a politici mluvili o věcech, kterým běžný člověk nerozuměl. A pak přišel Turek s jasným sdělením: EU vám chce vzít auta.

To sdělení zasáhlo každého, kdo potřebuje jezdit autem do práce. Šlo o rodiny, které si nemohou dovolit elektromobil za milion. O celé regiony, kde se žije z autoprůmyslu.

A Turek to uměl prodat. Na Instagramu měl přes 230 tisíc sledujících a mluvil jazykem, kterému lidé rozuměli. Žádné obvyklé fráze. Prostě konstatoval, co se děje. A že to lidi ohrožuje. „Pojďme s tím něco udělat!“

Dokázal přitáhnout autíčkáře, nadšence, co žijí benzínem. Ale hlavně obyčejné lidi, kteří mají své auto a nechtějí, aby jim ho někdo bral. V tu chvíli to trefil přesně.

Pět chyb, které Motoristy poslaly do příkopu

Když to začalo vypadat, že jsou Motoristé skutečně ve hře i jako strana, udělali pět školáckých chyb a každá z nich uřízla další kousek z voličské podpory. Tohle je jejich autentický návod na politické harakiri.

První chyba. Skandály přehlušily poselství

Červen 2024. Fotky se zdviženou pravicí. Červen 2025. Trestní oznámení bývalé partnerky kvůli domácímu násilí. Každý měsíc nový titulek, každé ráno nová omluva. O Green Dealu, hlavním tématu Filipa Turka a Motoristů, se mluvilo tak nanejvýš v poznámkách pod čarou.

Druhá chyba. Z rebelů poslušní žáci

„Nejlepší vládu by tvořilo ANO a Motoristé,“ řekl Petr Macinka v rozhovoru v listopadu 2024. V tu chvíli ztratili punc alternativy. Lidé je volili právě proto, že odmítali sedět s Babišem u jednoho stolu. Teď se najednou hlásí o místo juniorního partnera. Punková kapela v krojích na plese hasičů.

Třetí chyba. Rozvod v přímém přenosu

Prosinec 2024. Motoristé oznámí konec spolupráce s Přísahou prostřednictvím médií. Robert Šlachta se to dozví stejně jako čtenáři. Něco jako rozchod přes SMS na Štědrý den.

Čtvrtá chyba. Z jednoho tématu guláš

Spalovací motory táhly. Jenže jim to nestačilo. Pustili se do povinné vojny, Číny, geopolitiky a v každém dalším videu obraceli kormidlo jinam. Začali o sobě mluvit jako o „ODS revivalu“ a doufali, že rebelští voliči zatleskají Fialovi v novém obalu. Výsledek je slepenec bez chuti.

Pátá chyba. Omlouvání místo útoku

Brusel přitvrzuje, ale Motoristé místo odporu vysvětlují, že nejsou extremisté. Jenže v politice platí jednoduché pravidlo, které kdysi shrnul Reaganův poradce Roger Ailes: „Když vysvětluješ, prohráváš.“ Ve chvíli, kdy veřejně přesvědčujete lidi, že nejste nacista, už jste prohráli. Voliče nezajímá, jak moc se od tvrzení druhých distancujete. Zajímá je, kdo za ně pozvedne hlas.

A tímhle se za jeden rok z raketového startu stala politická bouračka.

Padají rychleji než preference

Před rokem oslavili 10,26 procenta a přes 152 tisíc preferenčních hlasů. Dnes se v průzkumech potácejí mezi 2,8 a 5 procenty. Dvě třetiny voličů jsou pryč.

Část přešla k SPD, které se na rozdíl od Motoristů dokázalo spojit s dalšími stranami na pravé části spektra, část k hnutí Stačilo, umírněnější volí ANO. I v regionech, kde loni excelovali - Mladoboleslavsko, Plzeňsko nebo Ústecko - se dnes jejich podpora pohybuje na hranici statistické chyby.

Za jediný rok rozložili politický kapitál, o kterém jiné strany jen sní. A bez tématu, bez jasné tváře a bez lidí v regionech brzy nezbude ani těch pár procent, co je ještě drží nad vodou.

Dá se to ještě zachránit?

Teoreticky ano. Prakticky to bude vyžadovat bolestivou proměnu.

1. Jasný lídr a čitelná tvář

Dnes není jasné, kdo Motoristy vlastně vede. Macinka, přes jeho pronikavou inteligenci a ideovou vybroušenost, působí jako pražský intelektuál, což je přesný opak jejich cílových voličů. Turek je sice lídrem, ale sedí v Bruselu, mluví chaoticky a jeho veřejný obraz je zatížený sérií skandálů druhé kategorie. Jeden působí příliš komplikovaně, druhý nekonzistentně. Bez jednoho silného, autentického lídra, který bude působit důvěryhodně a bude vidět i slyšet, nemají šanci.

2. Návrat k silnému tématu

Spalovací motory, odpor proti Green Dealu, obava z drahých elektromobilů. To bylo to, co rezonovalo. Ne povinná vojenská služba (což mimo jiné zkonstatoval i jejich duchovní otec Václav Klaus), ani zahraniční politika.

Lidé stále nechtějí přijít o možnost jezdit svým autem. To téma nezmizelo, jen Motoristé přestali být jeho hlavním hlasem. Pokud se k němu nevrátí, ztratí poslední důvod, proč je někdo poslouchá.

3. Řízení místo nadšení

Politika není garážová kapela. Nestačí mít kolem sebe pár kamarádů, kteří sledují X a točí videa. Potřebují profesionální řízení, funkční organizační strukturu a někoho, kdo zvládne plánovat, rozhodovat a držet linii.

Nadšení bylo možná dost na eurovolby, ale na dlouhodobou existenci to nestačí. Politika je souboj o pozornost. A jak řekl americký stratég Frank Luntz, „Buď ovládneš příběh, nebo příběh ovládne tebe.“ Motoristé dnes bohužel nerežírují vlastní značku. Jen reagují.

4. Jedna zpráva, jeden hlas

Dnes říká každý něco jiného. Turek na Instagramu, Macinka v rozhovoru, další v debatách. Výsledkem je chaos. A právě tohle by jim James Carville omlátil o hlavu svou mantrou z Clintonovy kampaně: „Drž se sdělení. Drž se sdělení. Drž se sdělení.“ Motoristé potřebují mluvčího. Jedno téma denně. Jednu zprávu pro všechny. Jinak budou dál působit zmateně a nespolehlivě.

5. Přestat se omlouvat, začít vést

Politika není terapie. Každý další pokus o vysvětlování, že nejsou extremisté, působí jen jako slabost, v horším případě přiznání viny. Motoristé se potřebují znovu postavit do role těch, kteří brání styl života svých voličů. Ukázat si nepřítele, ač to zní cynicky, pojmenovat hrozbu a postavit se jí. Jasně, sebevědomě a bez lavírování.

6. Stavět od základů

Do sněmovny se teď nejspíš nedostanou, ale mohou znovu začít růst. Potřebují pracovat v terénu, mluvit s lidmi, být vidět v regionech. Bez funkční sítě nemají šanci oslovit víc než pár tisíc skalních. Politika se nedělá jen na internetu. Celostátní politika se dělá na náměstích, na trzích, v hospodách, na křižovatkách. Tam, kde jejich voliči žijí.

Když se to vezme za správný konec

Příklady návratu ze dna existují. Italská Liga byla ještě v roce 2013 na čtyřech procentech, rozhádaná, bez tématu, na odpis. Pak přišel Matteo Salvini. Změnil název, zformuloval jasnou zprávu - migrace, bezpečnost, odpor k Bruselu - a přestal se omlouvat. Za pět let byla Liga ve vládě. Svět se nezměnil a nezačal se otáčet podle přání Salviniho. Ale někdo převzal řízení a držel směr.

Ne, Motoristé si nemají hrát na italskou pravici. Ale pokud se chtějí zachránit, musí přestat couvat a začít znovu své naleštěné fáro řídit.

Další jméno do seznamu ztracených?

České politické hřbitovy jsou plné stran, které měly dobrý nápad, ale špatné provedení. Věci veřejné, Úsvit, Realisté. A teď i Motoristé, kteří místo systematické práce zvolili chaos a bloudění mezi tématy.

Měli - a snad pořád mají, energii, téma i cesty, jak oslovit lidi. Jenže nedokáží vlastní projekt řídit. A bez řízení v politice, stejně jako na dálnici, daleko nedojede.

Jak to nakonec s Motoristy dopadne, uvidíme. Každopádně v tomto případě i jinde platí, že kdo chce oslovit lidi, musí vědět, co říká a proč. A hlavně to musí říkat pořád stejně.