Zánik domu Simpsonových

Simpsonovi slaví Kristova léta. Ale s nimi i hrozný úpadek. Přesně v duchu soudobé ideologické hysterie.

Kreslený seriál „The Simpsons“ znamená především globální kulturní fenomén. A to už nevídaně dlouho, přes tři desetiletí, přičemž 33 roků, Kristova léta, „slaví“ letos vůbec první uvedení simpsonovských skečů na obrazovkách. Opravdový úkaz masové zábavy!

Nejenom to. Animované vyprávění o žluté rodince již tento rámec dávno překročilo. Stalo se z něj politikum. Opakovaně si je proto brali do úst také nejvyšší političtí potentáti. Jednou to bylo píárko Papežského státu, jež zjevně parodované novosvětské protestanty prohlásilo za katolíky. Jindy americký prezident George Bush starší vyslovil tužbu, aby se jeho krajané co nejméně podobali Homerovi a spol.

Nekonečný příběh z blíže neurčeného Springfieldu se stal logicky především obří byznysovou záležitostí, což se ale naneštěstí stále víc promítá i do sestupné kvality původně geniálního díla. Mimořádně proslulého především díky sarkastickému humoru, s nímž byla zlehčována nejrůznější společenská klišé, neřkuli rovnou celé ideologie.

Alespoň tak tomu ještě donedávna bylo. Poslední sezóny se však již oficiálně stávají sezónami v pekle. Přinášejí chvástavé opouštění všeho, co seriál během svého trvání představoval: systematickou demontáž těch charakteristických rysů příběhu, z nichž se zrodil fenomenální úspěch Matta Groeninga a jeho spolutvůrců. Též Simpsonovy totiž bohužel ovanul severák západní civilizační pseudorevoluce, kterou se stalo zvykem využívat i ke komerčním účelům.

Začalo to přinejmenším vloni, když producenti rozhodli zcela odstranit jednu dávnou epizodu kvůli vedlejší postavě „potrhlého šumaře“. Chovance ústavu pro duševně choré, předstírajícího, že je Michael Jackson a jemuž právě tento další talent masové zábavy propůjčil hlas. Tehdejší postup byl legrační a nápaditý, ten dnešní není vůbec legrační, ale zato je směšný. Ne-li orwellovský. Jeho příčina? Objevil se dokument, z nějž se stalo všeobecně zjevným, že zesnulý zpěvák patřil mezi pedofily, a strhla se mela. Trapnější o to víc, že byl onen fakt dávno veřejným tajemstvím a nepovšimnout si ho (už třeba jen z Jacksonových slov o dětech!) mohli snad jedině dokonale zaslepení fanoušci!

Každopádně by se za podobnou „kreativní čistku“ nemusel stydět ani jiný fiktivní filmový hrdina, Viktor Čistič. Čerstvě se však v „kariéře“ Simpsonových objevilo ještě cosi řádově horšího. Producentský krok uskutečněný v souladu s daleko širší společenskou hysterií, při níž slýcháme šílené propagandistické lži o systémovém rasismu v USA! Oficiálně bylo totiž přislíbeno, že postavičky ztělesňující osoby tmavé pleti nebudou již nikdy více dabovat bílí herci, nýbrž černoši (nebo snad „Černoši“?). Ovšem jak to bude s osobami asijsky žluté pleti, už nikdo zodpovědný nevysvětlil...

Úhrnem lze říct, že Simpsonovi definitivně ztratili i své vnitřní kouzlo. Ba dokonce napomohli zrodu zajímavého, mimořádně temného paradoxu. Zrodila se nechtěná karikatura obráceného apartheidu. Navíc karikatura sebe sama a karikatura svobodné společnosti!

Obdobný článek zveřejnil Deník(.cz)