Afghánský mír – boj do konečného fiaska
Psát o Afghánistánu a jeho věčné válce nízké intenzity působí chvílemi skoro trapně. Je to jako na kolotoči o Řípské pouti. Zprávy o tamějších hrůzách či svárech – nejnověji o konfliktu mezi dvěma vzdoroprezidenty – jsou vždycky tak nějak na jedno brdo. Tudíž se občas mezi extra cynickými žurnalisty říká, že pro novináře je afghánská štace hrob. Že jde o nefunkční stát s „hindúkušsky“ obří korupcí nebo permanentními boji, ví dneska už totiž i pověstná babička ze Šumavy. Vždyť od roku 2001, kdy Západ odstartoval hazardní invazní operaci s nyní toxicky znějícím názvem „Trvalá svoboda“, slýcháme de facto pořád totéž. Sisyfovské vyprávění. Lišívala se jen míra propagandistického výkladu kampaně, toho času vybojované až do konečného fiaska.
Na slovo „propaganda“ si zde musíme položit důraz. Důvodů je přehršel, ale kdyby snad přeci jen někdo zapochyboval, lze si snadno a rychle společně osvěžit paměť. Na sklonku loňského roku propukl ve Spojených státech významný skandál, pro nějž se ujalo pojmenování „Afghanistan Papers“. Americký list Washington Post tehdy otiskl dlouho utajované oficiální materiály, jež potvrzovaly dosavadní veřejné tajemství: aktivity „ozbrojených misionářů“ v Afghánistánu se dlouhodobě opíraly o úmyslně zkreslovaná fakta i další systematické mediální manipulace. Neboli o programové ohlupování veřejnosti.
Taková díra do světa to ale vlastně nakonec ani nebyla! Informovanější čtenáři si mohli okamžitě vybavit aféru mnohem starší, svým způsobem závažnější. Stejné noviny při ní pomohly provalit víceméně totožný vládní postup při konfliktu ve Vietnamu. Obdobnou byla koneckonců i sebestřednost, arogance a neschopnost poučení, s níž supervelmoc nakráčela k „budování a obraně svobody“. Byla vlastně ještě větší, neboť se týkala prostředí, kde předtím tragicky pohořel Sovětský svaz. Čímž se vracíme také k úvodnímu pojmu „trapnost“, jelikož dnešní islamističtí povstalci bývali za oněch časů vděčnými klienty ambiciózních západních demokracií. Uvíznuvších nakonec v „Afghánu“ na dvakrát delší dobu než Sověti. S válečnými náklady kolem jednoho bilionu dolarů.
Klientelismus se tu zjevně uchoval. Inu, náleží ke kulturní tradici, a nikoliv jen mezi permanentně válčícími Afghánci... Co se týče dotyčného regionu, pozorovatelé vždycky zdůrazňovali, jakou službu studenoválečnickému Pentagonu dělal sousední Pákistán. Najmě jeho tajné služby a zvláštní jednotky. Islámábád však, stejně jako podporovaní tálibové, hrál při protisovětských akcích svoje vlastní hry. S čímž doteď nepřestal. Bez pomoci sunnitské jaderné mocnosti, která je možná potenciálně nebezpečnější než tolikrát ostouzený Írán, by totiž mnohé odbojné skupiny domorodců tlak moderních armád neustály. A rychle by skončily.
Neuvěřitelně etnicky nebo kmenově „strakatá“ mapa Afghánské islámské republiky nám opět vystavuje účet. Stojí na něm, že zemi nelze dobýt. Respektive se na nějakou dobu vojensky pokořit dá, leč není jí možné dlouhodobě kočírovat. Obzvláště s opratěmi spletenými z utkvělých představ, že místním obvykle nepochopitelné politické ideje (komunismus, liberální demokracie, rovnost pohlaví apod.) musí každý na světě vnímat jakožto dar z nebes. Západní univerzalismus zde tudíž dostává na frak od často negramotných vesničanů, kteří leckdy ani nepobyli v sousední obci, oddělené strmou hradbou hor. A žijících proto v oddělení celými epochami vývoje od událostí v hlavním městě Kábulu.
Mnohaletá činnost okupačních vojsk či jimi budovaných branných sil,nemluvě o dosazených a udržovaných politických funkcionářích, vytvořila už jednou viděné. Popularitu domácích rebelů, zvůli polních velitelů, problematickou migraci. A coby„bonus“ zakořenění islamistické internacionály v podobě stoupenců IS. To vše se nemohlo nepodepsat na vzniku mírových jednání s Tálibánem, na jejichž základě se koncem února letošního roku podařilo dojednat jakousi „vietnamizaci“ konfliktu. Tentokrát naštěstí ve druhém smyslu toho slova. Bezpečnostní problémy nesourodé země se mají postupně cele přesunout na bedra místních. S tou pozoruhodnou okolností, že bude Západem znovu – jako už tolikrát při zástupných válkách – využito jedno, domněle menší zlo proti druhému,horšímu zlu. Čímž se míní vytěžení nesmiřitelného nepřátelství mezi táliby a Islámským státem. S ním jsou jen regionálně spolupracující islamističtí vzbouřenci na kordy, přičemž jejich bojové úspěchy si, čistě mimochodem, opakovaně přisvojoval kdekdo.
Když se to vezme kolem a kolem, ujednání s nejvýznamnějšími vzbouřenci znamená ránu do zad dosavadním kábulským chráněncům, protože ti neměli moc šancí do rokování s nepřáteli vstupovat. Má to však logiku, neboť oficiální potentáti byli vždy namočení do každé špinavosti.Včetně narkobyznysu. Vydatné dolarové injekce k jejich podpoře mizely v nenávratnu a oni nedokázali efektivně vládnout ani na tom málu země, jež jim nakonec zbylo. Například dva stávající představitelé veřejné moci v metropoli, pánové Abdulláh a Ghaní, se až doteď přeli, kdo vyhrál zářijové prezidentské volby! Přísahy „hlavy státu“ skládali proto následně ve stejný den – prý za zvuků odpalovaných raket…
Nakonec byli před pár dny oba klanoví vůdci, vzdoroprezidenti dotlačeni k jakémus takémus smíru. Přesněji řečeno k rozdělení úpadkové veřejné moci.Bude ještě zajímavé sledovat, kam za jejich éry dospěje afghánský mír.
Obdobnou analýzu publikovala Mladá fronta
Pavel P. Kopecký
Nezapomínejme!
Nezapomínejme, jací jedinci nám zkoušejí vládnout a čeho jsou často schopni, aby si udrželi svou moc!
Pavel P. Kopecký
Páté kolony aneb Kdo je tu zrádce?
Politické zájmy jsou vždycky víc než lidské životy! A důkazů pro to máme teď kolem sebe celou hromadu!
Pavel P. Kopecký
Covidoví psychopati a česko-slovenská levice
Opět mají Češi a Slováci svou společnou vlast - spravovanou dominantními psychopaty na úrovni firmy Holubník!
Pavel P. Kopecký
Vláda hanby
Poslední hřebíček do rakve ČSSD vrazila její pražská organizace. Po obrodném procesu ve straně totiž naléhavě volá její čelní podržtaška Petříček
Pavel P. Kopecký
Post-podzimní infekce
Ústavní soud v Brně odpálil svou (před)volební nálož a premiér dostal hysterický záchvat v přímém přenosu. Prohlásil se – jak také jinak, že? – obětí spiknutí.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Volby by s přehledem vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a lidovci
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Prodej rodinného domu, ul. K Vodojemu, Dolní Lutyně
Dolní Lutyně, okres Karviná
4 800 000 Kč
- Počet článků 131
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 507x