V České republice je zhruba 8 425 000 lidí, jenž mají volební právo pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Pokud k volbám přijde jako obvykle něco kolem 60 % voličů, bude to asi 5 000 000 odevzdaných hlasů. Těch neplatných hlasů bývá 0,5-0,8 %.
Aby volená strana uspěla potřebuje tedy 250 000 platných hlasů.
Aby strana získala volební příspěvek od státu ve výši 100,- Kč za každý hlas, musí získat alespoň 1,5 % hlasů, tj. v našem modelovém případě asi 75 000 hlasů.
Získá-li alespoň 3 % hlasů, tj. asi 150 000, získá ročně příspěvek na činnost ve výši 6 000 000,- Kč + ročně 200 000,- Kč za každou desetinu procenta navíc, max. 10 000 000,- Kč.
Roční příspěvek na mandát poslance činí 855 000,- Kč.
V jednotlivých krajích jsou přibližné počty odevzdaných hlasů a potřebných počtů následující:
Volební preference, které vídáme ve sdělovacích prostředcích nám lžou a přitom pracují s reálným statistickým zjištěním. Jak je to možné? Vysvětlení je jednoduché. Ze vzorku cca 1000 respondentů se odečtou ti, co k volbám nejdou, což je asi 40 %. Ze zbylých 60 % se pak vyberou jen ti voliči, co jsou již pevně rozhodnuti k volbám jít a hodit to konkrétnímu subjektu. Je to cca 40 % tedy z toho tisíce původních oslovených lidí pouhých 240. A z nich se udělají ty pěkné grafy, které vídáme v televizi a které například svědkům koblihy přisuzují tak vysoké preference. Ono pro 30 % sloupeček stačí z toho původního tisíce se dopočítat k pouhým 72 kusům.
Toto statistické kouzlení s čísly je každé volby stejné a každé volby chybné. Má za úkol odradit voliče od volby nových a malých stran, protože ty jsou tímto postupem automaticky znevýhodněny a nejsilnější straně pravidelně přisuzují nereálně vysoké výsledky.
Velice zajímavé je procento voličů, kteří jsou rozhodnuti jít k volbám, ale zatím neučinili volbu, koho budou vlastně volit. Je jich kolem 60 %. Tito voliči prakticky rozhodnou volby. Z našeho vzorku 1000 respondentů pravděpodobně přijde k volbám 600 lidí. Do statistik se započítává 240 rozhodnutých a jejich přání vídáváme na obrazovkách, ale dalších 360 voličů z toho tisíce může naprosto podstatně změnit konečný výsledek voleb a téměř vždy se tak děje.
Nově vzniklé strany, jako například Realisté (za něž mimochodem kandiduji v Jihomoravském kraji na 11. místě) mají finanční hendikep. Od státu neobdrželi ani korunu dotace a veškerou činnost musí zajistit ze svých sehnaných zdrojů. Jsou ze strany médií ignorovány a přehlíženy. Je to takový věčný boj o místo na slunci a velmi trvá, než se podaří tu informační blokádu prolomit.
Za mne ten boj nevzdám. Našel jsem partu lidí, co chtějí dělat realistickou pravicovou politiku a nechtějí jen nadávat. Mají vizi, cíle a hlavně ví, jak jich dosáhnout v přiměřeně krátké době. Konečně mám koho volit a doufám že to bude alternativa i pro alespoň dalšího půl milionu lidí v této zemi, která tak zoufale potřebuje rozum místo populismu, svobodu místo příkazů a zákazů a národní hrdost místo rozpuštění se v multikulturním guláši preferujícím nekompatibilní a nepřátelské ideologie. Nechceme být vazalem Německa, které se rozhodlo mluvit za všechny členy EU tak nějak automaticky a které si čím dál častěji uzurpuje roli jediného arbitra rozhodujícího za všechny o jejich osudu. Věci se mají nazývat pravými jmény a naši předci za nás a naši zem nebojovali proto, abychom to všechno zahodili. Musíme být ochotni a hlavně schopni pro svou zem něco udělat a dát lidem maximum svobody, ne je dusit dalšími a dalšími příkazy, zákazy a nařízeními ve jménu páchání dobra.
A jakou mám já sám šanci na zvolení? Upřímně řečeno, limitně se blížící nule. Musel bych nalézt alespoň 2000 lidí, co by mi dali preferenční hlas a vzhledem k tomu, že nejsem nějaká mediální hvězda, sportovec nebo herec, je množství těch, co mne podpoří limitováno těmi, se kterými se setkávám třeba v komunální politice nebo v práci a kteří mají se mnou dobrou zkušenost. Ale kdo ví?
Mgr. Pavel Kolář, kandidát č.11 pro volby 2017 do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR za Jihomoravský kraj.
Realisté
Psáno pro:
idnes.cz
pravyprostor.cz
