Přemýšlel jsem nad tím, proč je současná společnost kvůli Ukrajině tak rozdělená. A to napříč politickým přesvědčením.
Dospěl jsem postupně k tomuto poznání. Mnoho lidí zastydlo na rozdělení světa z předlistopadové éry. Západ byl ten dobrý, demokratický a svobodný a SSSR byla ta říše zla, semeniště komunismu a etalon nesvobody. A s vědomím toho mnoho lidí u toho zůstalo a v zásadě se pro ně nic nemění. EU je stále pro ně synonymum svobody a Rusko komunismus.
Jenže tak polovina lidí již pomalu pochopila pokračující transformaci a změnu. Dávno neplatí, že západ je domovem demokracie a kolébkou svobody a podnikání. Skvělá myšlenka EU byla zcizena, sprostě ukradena a nyní je znásilňována do podoby impéria, které naplňuje všechny znaky komunismu. Trh je čím dál tím víc regulován a centrálně řízen ve prospěch zájmových skupin. Je přerozdělováno čím dál tím více prostředků a doslova plýtvány na nesmyslné EU projekty. Na druhé straně se čím dál více peněz nedostává normální ekonomice.
Svoboda slova je pomalu ale jistě oklešťována nucenou autocenzurou ve jménu iluzorní korektnosti, která platí ale jen někdy a někde, tak jak se to hodí. Kontrola nad našimi životy je krok za krokem absolutizována. Reguluje se čím dál víc aspektů našeho života. Je zde snaha vzít lidem možnost bránit sebe a svá práva jejich totálním odzbrojením. Vrcholné pozice v EU zastávají lidé, kteří se už ani netají svou aktivní komunistickou minulostí či přítomností a v souladu se svým přesvědčením taky tak konají. Pomalu přebírají a přetvářejí tenhle dříve tak nadějný projekt k obrazu svému.
Ti s levicovým viděním světa, kteří to pochopili, zjistili, že EU už začíná být pomalu ale jistě podobna vysněnému komunistickému ráji, nebo je na cestě k němu s trendem ho dosáhnout. Naopak někteří ti pravicově zaměření už dávno pochopili, že Rusko, byť je to stále země úplně jiných hodnot, než jak jsou v bývalém západním světě chápány svoboda a právo, již dávno není bývalý ráj komunismu. Když už, tak něco úplně jiného (komunistickým etalonem neporovnatelného).
No a proto nyní se tyto trendy promíchávají. Na straně EU jsou jak údajní programoví pravičáči a deklarativní antikomunisté, tak i komunisté a komunisté light, kteří již pochopili svou novou šanci a společně si jdou do noty. A vůbec se tomu nediví. Na druhé straně jsou pak lidé, kteří již pochopili, že Ruská komunistická minulost je dávno pryč a ač se nám to nemusí líbit, je to země nepřehlédnutelná s velkým vlivem a díky svému autoritářskému vedení schopná velmi účinně a rychle reagovat, na rozdíl od naprosto chaotického vedení EU. Přitom se k tomu chaosu názorů přidávají ti lidé, kteří v Rusku stále vidí SSSR.
Takže z toho vzniknul takový dokonalý guláš. Ti co ještě nepochopili, bojují v ruku v ruce s těmi, co už pochopili a to na celém spektru názorů. A protože kdo není s námi je proti nám, jsou ti, kteří nechtějí Rusko házet do škatulky bývalého komunismu a nechtějí ho bagatelizovat, přiřazováni právě těmi největšími kumunistobijci k těm pravověrným nostalgickým vyznavačům SSSR. Samozřejmě naprosto nesmyslně. Prostě dokonalý guláš.
Kdo ale chce se ve věcech vyznat a nelepit si na zeď profláknutá hesla a nevyřvávat zažité mantry, tak je nejvíce bit, protože se nezařadil do očekávaného stáda ovcí. Ale kolik takových je?
