Píše se rok 2010 a uplynuly právě čtyři měsíce od významné události. Oranžovo-rudá smršť změnila politické uspořádání v parlamentu ČR. Noví poslanci neváhali a během této krátké doby přijali několik důležitých zákonů, stabilizující situaci v zemi.
Dělníci a rolníci mají zase klid na poctivou práci a podvratné živly vedené mimo jiné i kolegou blogerem Křížem, byly zahnány do podzemí, hanebně uprchly ze země nebo se je bezpečnostním složkám podařilo zpacifikovat natolik, že již nadále nemohly škodit naší krásné a napříště již jenom vzkvétající zemi.
V Praze se právě koná mimořádný sjezd ČSSD, který projednává žádost KSČM o přidružení a zároveň vytváří nový pětiletý plán na obnovu země po modrém moru. Střídá se řečník za řečníkem a všichni pějí chválu na moudrého geniálního vůdce-spasitele. Vymýšlí se, jak žít ještě lépe a radostněji.
Celou rozjásanou atmosféru však pokazí jeden moment. V okamžiku, právě když vůdce dokončil jeden ze svých úderných projevů, se k němu nenápadně přitočí jeho šéfdržitel deštníku a vzrušeně o překot šeptá: „Omlouvám se za vyrušení, mistře, ale máme malý problém. Údajně se otevřela hora Blaník a proudí z ní bez povolení davy jakýchsi otrhanců na koních. Mávají meči a míří sem.“
Vůdce ani na okamžik nezaváhá, popadne ze stolu hromadu dokumentů a nasedá do rychlého vládního oře s modrým majákem a řidičem ve slušivém stejnokroji. Řidič nebere na nikoho ohledy. Z vozidla vymačkává první poslední a tak není divu, že již za několik málo desítek minut zastaví těsně před čelem průvodu blanických rytířů.
Vůdce se těžko horko vykulí z auta a povídá: „Kdo tady to nepovolené shromáždění vede?“
„Já,“ odpoví hřmotným hlasem jeden z nich na bílém koni s královskou standartou v ruce. „A vyrazili jsme, protože bohdá v české zemi je nejhůře.“
„Ale to vůbec není pánové pravda, to se mýlíte,“ odpovídá trochu dost zpocený politik. „Právě naopak, podívejte, naší zemi čekají zářné zítřky. Myslím, že byste se pánové měli obrátit a vrátit se, odkud jste vyšli,“ a s těmi slovy podává rytířům dokumenty ze sjezdu. Ti začnou listiny studovat. Chvíli se radí, přemítají, až nakonec se sv. Václav otočí ke svým věrným rytířům, vztyčí se na svém bílem koni, zvedne ruku a hromovým hlasem zvolá: „Mají pravdu, zpátky....zpátky.“ A pak už jen tišeji dodává : „Bude ještě hůř.“
