Mnoho lidí zná tento pojem jako nadávku, jako pejorativní označení kohokoliv, kdo není ochoten připustit politiku hypertolerance. Další lidé zase o sobě prohlašují, že nejsou a nikdy rasisty nebudou, ale jakmile začnou své vyjádření zdůvodňovat, vyjde na povrch fakt, že vůbec neví, co ve skutečnosti tento termín znamená.
P.Kolar
(hypertolerance)
Označení „rasista“ se v současné době stalo široce rozšířeným pojmem s obrovským záběrem nejasného významu většinou s jediným identifikovatelným cílem – zostuzením člověka, jež je takto označen. Často je naprosto lhostejno, jaké názory dotyčný zastává, je-nebo spíše není-li skutečným rasistou, hlavní je onálepkovat ho ideologií, která má na svědomí miliony mrtvých a tím ho vlastně označit jako nepřítele číslo jedna. Obvykle je nesmyslně automaticky dovozováno, že kdo je rasista je automaticky i nacista, což je samozřejmě logický nesmysl. (Obráceně to ovšem platí, protože nacismus ideově z rasismu vychází, ale ne naopak!)
Co to tedy vlastně rasismus je?
Rasismus je teoretický celek definovaný takto:
Na základě zjevných genetických a biologických rozdílů dělí lidi na rasy.
Na základě tohoto rozdělení tvrdí, že existují pro každou rasu nějaké obecné vlastnosti a schopnosti.
-
Na základě těchto výchozích tezí pak (dále mylně) dovozuje, že existují rasy vyšší a rasy nižší.
Na základě tohoto rozdělení na rasy vyšší a nižší určuje, že jedna rasa má jakési právo (nebo dokonce povinnost) vládnout ostatním rasám a zároveň nižším rasám upírá základní lidská práva a svobody.
Na základě této „povinnosti“ dovoluje rasismus použít jakékoliv prostředky k dosažení nadvlády.
konec definice
Poznámka: rasizmus byl jedním z hlavních ideových základů nacismu. Je zajímavé si uvědomit, že komunismus pracuje s podobnými veličinami, kdy za základ se bere místo genetických a biologických rozdílů třídní původ tj. příslušnost k dělnicko-rolnické třídě. Ta je také vyvolená a také existovala vedoucí úloha (komunistů). Též ostatním upírá lidská práva a svobody a ospravedlňuje použití jakýchkoliv prostředků k dosažení své nadvlády. Mrtvých má za sebou ještě více než nacismus.
Proč je rasismus špatný?
Zdálo by se, že je tato otázka zbytečná, ale je podstatná. Rasismus má za sebou miliony mrtvých, světovou válku, koncentrační vyhlazovací tábory, takže musí být samozřejmě špatný. Problém je v tom, že přístup mnohých lidí připomíná přístup k masovému vrahovi, kdy jeho čin je naprosto nesmyslně spojován s jídlem které jedl, nebo se značkou piva, které pil, či typem oblečení, které nosil. Došlo to až tak daleko, že za rasismus se označí i pouhé pravdivé tvrzení, že lidé jsou ze své podstaty rozdílní. Rasismus není špatný proto, že by upozorňoval na tuto rozdílnost, rasismus je špatný proto, že na základě této rozdílnosti upírá lidem jejich práva a svobody a mylně vyvozuje jakousi rasovou nadřazenost. Tou pak omlouvá zločiny nacismu včetně válek, vražd a vyhlazování národů.
Co je obrácený rasismus?
Během času se nám tu vyprofilovala nová skrytá ideologie, která by se dala charakterizovat jako obrácený rasismus. Na základě zjevných genetických rozdílů rozděluje lidi a tvrdí, že někteří lidé, díky své etnické příslušnosti a rase, jsou chudáci a utlačovaní, ale přitom vehementně tvrdí, že nic takového nedělá, protože rasismus je špatný a někoho dělit nemůže. (Schizofrenie jako z učebnice.) Na základě této selekce pak vytváří pro takto ať už skutečně nebo domněle utlačované speciální práva a pravidla, upřednostňuje je před zákonem. V rasistickém pojetí je jedna nadřazená rasa nad ostatními, v obráceném rasistickém pojetí, jsou naopak všechny ostatní, lokálně minoritní rasy nadřazeny nad tou převládající.
Co rasismus rozhodně není?
V panice, aby někdo nebyl náhodou označen za rasistu, v záchvatu hypertolerance, je za rasistickou považována byť jen myšlenka, že mezi lidmi existují nějaké rozdíly. Kdo na tento zjevný fakt upozorní, bývá mylně a záměrně označen za rasistu (a pro jistotu hned za nacistu).
Za rasistu také bývá mylně označen člověk, který si dovolí veřejně říct, že existují lidské rasy. Naprosto alogicky je ihned spojen s tím zlem, které skutečný rasismus obsahuje, přestože je tu podobnost daná pouze slovním základem. (Tuto účelovou zkratkovitost považuji za jedno z největších zvěrstev současné doby.)
Rasistou rozhodně není člověk, který se v rámci předběžné opatrnosti obává o svůj život či majetek, potká-li tlupu idividuí s mačetami a teleskopickými obušky, která rozhodně jeho důvěru nevzbuzuje.
Rasistou rozhodně není člověk, který si odmítne lehnout před jinak úředně povolený pochod údajných neonacistů. (Zde mne napadá analogie aplikace komunistického hesla: „Kdo neleží s námi, leží proti nám?“ se všemi důsledky.)
Rasistou rozhodně není člověk, který v prostředku hromadné dopravy svírá svoji peněženku poté, co nastoupila skupina nadmíru hlučných spoluobčanů, protože už o ni v souvislosti s nimi v minulosti 2x přišel. (Tahle tsunami vás ještě nezabila, tak proč máte obavy vy rasisto!!!)
Za rasismus bývá paradoxně také považována myšlenka a požadavek, aby nejen lidská práva, ale i povinnosti a rovnost před zákonem byly uplatňovány na všechny lidi stejně bez rozdílu.
Pochybuji, že by kdokoliv z rozumně uvažujících lidí byl rasistou ve skutečném smyslu slova. Těch záměrně mylně onálepkovaných a dehonestovaných jsou zástupy.
A jak to tedy je?
Každý člověk je stejný, pokud se jedná o jeho lidská práva, o jeho svobody a o jeho povinnosti a rovnost před zákonem.
Každý člověk je jedinečný Boží (pro bezvěrce přírodní či evoluční) výtvor. Každý člověk je jiný, je neopakovatelný. Všichni máme nějakou tu schopnost nebo schopnosti, které mohou být naším pokladem. Stačí je najít a rozvinout. Schopnosti a možnosti člověka jsou určovány fyzicky i psychicky. Dispozice k těm či oněm výkonům, ať už v oblasti sportovní, vědecké, umělecké, podnikatelské, či jakékoliv jiné jsou dány, ať chceme nebo nechceme, i genetickou výbavou. Různé skupiny obyvatel mohou mít podobné dispozice a s tímto faktem nikdo nic nenadělá. Je na každém z nás, jestli třeba své hbité prstíky využijeme k produkci úžasné hudby na světových pódiích, nebo se staneme fantastickým iluzionistou, či vše zneužijeme a staneme se obávaným zlodějem a násilníkem. Vše je jen a jen na individuální volbě plynoucí ze svobody člověka.
Důležitá je i rovnost šancí, nikoliv rovnost výsledků. Kdokoliv, kdo se to snaží popřít, kdo se snaží jednu skupinu lidí bezdůvodně zvýhodňovat nad ostatními, kdo preferuje jen práva a ne povinnosti, kdo deformuje rovnost před zákonem, kdo zneužívá pojem rasismus k podlým útokům, páchá na této společnosti zlo, byť by to 1000x za dobro vydával.
