Poznání - Lítost - Prosba za odpuštění - Odpuštění - Pokání. Vynecháme-li kteroukoliv část, je všechno špatně.
Opět zde na webu čtu články o tom, jak jen proto, že je někdo starý, se má na nějaký trest zapomenout a není si na něm co vzít. Vlastně takové moralizující výzvy k jakémusi podivnému odpuštění ve jménu podivné omluvy věkem. Všechno ale je to špatně. Moc špatně. Je vidět, že lidé mnohdy ani nechápou pravý význam slova odpuštění. Odpuštění, je-li chápáno a prováděno správně totiž dokonale osvobozuje. Jednak pachatele zlého skutku, ale také postiženého tímto činem. Všechno ale má svůj řád a pokud ho porušíme, pokroutíme, vše se zhroutí do groteskního paskvilu s trpkou pachutí nespravedlností takto páchaných.
První krok, který je naprosto nezbytný je Poznání pachatele zlého skutku, že se jednalo o zlo. Nesmí si ho ničím omlouvat a vymlouvat se na něco, jak je častou zvyklostí. Jistě, mohou zde být polehčující okolnosti, ale ty samy o sobě nesmí a nemohou být omluvou pro jakýkoliv zlý čin.
Pro mnohé lidi je už první krok naprosto nemožný, protože jejich ego jim jakýkoliv omyl či chybu nepřipustí. Výjimkou budiž lidé mentálně retardovaní, kteří nic takového pochopit nemohou. Ti jsou ale většinou velmi přátelští, bezelstní a hodní.
Druhý krok, který je neodmyslitelně spjatý s prvním je fakt, že zároveň s pochopením páchaného zla se dostaví i Lítost nad provedeným skutkem. Není-li lítost, pak dotyčný vlastně s tím nechce bojovat a udělal by to kdykoliv znovu.
Další velká skupina skončí u tohoto kroku mají-li vůbec nějaké pochybnosti, s chutí je umlčují. Někdy, jako by ani neměli svědomí.
Třetí krok pak logicky následující po druhém je Prosba za odpuštění. Bez hlasité prosby adresované obvykle tomu, kdo byl poškozen nelze pokračovat. Někdo tento krok po prvních dvou nedokáže udělat, nebo se ho snaží přeskočit. Nelze. Je prostě nutný.
Čtvrtý krok je pak jediným krokem, který by měla udělat pomyslná oběť nebo její zástupce, který byl poškozen. Je to samotné Odpuštění. Odpuštěno může být páchané zlo, nebo i trest. Odpuštění má neuvěřitelně osvobozující účinky a to pro všechny zúčastněné.
Posledním krokem je Pokání. Ten, komu bylo odpuštěno, by měl následky svých činů zahladit svým dalším konáním. Nahradit škody, nebo alespoň zmírnit následky, je-li to možné. Pokání nikdy nemůže nahradit Odpuštění ani Lítost.
Žádný z těchto postupných kroků nemůže být vynechán. Stane-li se tak, pak ze z celého ozdravného procesu stává fraška bez účelu a smyslu, často s kontraproduktivním výsledkem.
PS: Paní Brožová-Polednová se nedostala ani k tomu prvnímu kroku.
