Jména nám mohou mnohé naznačit, před mnohým varovat, spoustu věcí napovědět. Ve svém životě se setkáváme s různými jmény, jsme pojmenovaní, či sami pojmenováváme nebo si jméno určujeme. I když se to nezdá, jména jsou velice důležitá.
Slovo, potažmo jméno má obrovskou moc. V magických rituálech je jedním z nejvýznačnějších prvků fakt vyslovení jména. I když o magii jako takové můžeme pochybovat, o síle významu jména nikoliv. Ta je patrná již z takové maličkosti, kdy samotný fakt pojmenování například užitkového domácího zvířete způsobí, že má mnohem větší šanci dožít se zvířecího požehnaného věku, než nepojmenovaný jedinec. Patrně jste jedli někdy v životě jitrnici z prasete, ale tlačenku z pašíka Jirky hned tak neuděláte. Vánočního kapra Ferdu z vany jdete v doprovodu dětí raději pustit do řeky, přestože mu tím žádnou milost neprokazujete. Stejně tak hovězí řízek z krávy není nic neobvyklého, ale ze Stračeny už to bude problém. Ne samozřejmě pro řezníka, který jména nezná a jsou mu ukradená. Tomu je to jedno, ale nám už udělá pěkný problém odsoudit na smrt pojmenovaného domácího mazlíčka, i když byl primárně určen k naší konzumaci. To ani nemluvím o těch nevinných dětských očích, které něco takového nikdy nepochopí.
Domácí mazlíčci dostávají různá jména. Již tady lze často usuzovat na jejich majitele. Uslyšíme-li například v parku volat na psa jeho pána slovy:„Hajzlíku kde jsi?“ či oslovovat líně se ploužícího psa: „Tak sire Edmunde čtvrtý, přidejte“, zpravidla víme na čem jsme. Pokud někdo dokáže svého psa pojmenovat krásným jménem Pes, také to něco říká o jeho fantazii.
Jsou jména která dáváme a jména která dostáváme. První naše jméno jsme dostali od rodičů. Už to samo o sobě něco vypovídá. Zpravidla naše příjmení dává tušit o tom, kdo byli naši předci, ( mohu samozřejmě s vysokou pravděpodobností předpokládat, že můj prapředek byl opravdu kolář ), nebo jakou význačnou vlastností se ten který předek vyznačoval. Že si některé genetické vlastnosti od nich neseme je nabíledni. O původu jmen zde ale nechci psát, to je na jiné pojednání. Zajímá mě magie jmen z jiného pohledu. Příjmení si tedy vybrat zpravidla nemůžeme. Jiná věc je ale jméno první, to nám do vínku dají naši rodiče. A tady již je možno začít usuzovat, jakou výchovou ten který člověk prošel a to již z pouhého faktu jeho jména.
Zatímco u standardních jmen pořád tápeme (Petr, Pavel, Michal, Dana, Jindra, Marie…. a tak dále), pokud rodiče vyberou opravdu nějakou tu chuťovku (Půlnočníbouře, Vinetou, Kevin, Brenda či Cheorchina), lze usuzovat na opravdu zajímavé rodinné zázemí. Tím se prosím nechci dotknout žádného nositele takového jména, spíše by mne opravdu zajímalo, jestli jsou třeba opravdu matka s otcem takoví příznivci španělských romantických seriálů, nebo jen mají brazilské příbuzné. Jindy se rodiče snaží jménem deklarovat svou touhu nebo přání. Takovým příkladem může být v našich krajích jméno Mercedes ( kouzelné například třeba ve spojení s příjmením Kotlárová).
U některých jmen mám pocit, že je vybrali rodiče svým dětem již preventivně za trest. Nejde ani tak o samotné jméno, ale ve spojení s příjmením to je opravdu kousek. Takový Medard Jelen jistě bude v kolektivu oblíben. Nechci ani spekulovat, co dětská mysl spolužáků vymyslí. Dál raději nebudu konkrétní, mohl bych se někoho nechtěně dotknout a to rozhodně nemám v úmyslu. Jen mi to někdy hlava nebere.
Další skupinou jmen jsou přezdívky. Jsou přezdívky, které dostáváme, nebo které si sami dáváme. Těmi které dostáváme zpravidla ostatní vyjadřují svůj postoj k nám. Mohou být neutrální, pěkné, nebo taky pěkně hanlivé. Nevyjadřují mnohdy čím jste, ale spíše jak vás ostatní chtějí vidět, ať již ve zlém nebo v dobrém. Opět to může mnoho vypovědět.
Zvláštní skupinou jsou přezdívky, které dáváme sami sobě. Podívejte se po diskusních fórech a již z pouhého nicku můžete celkem dobře odhadnout, s kým máte tu čest. Vzpomínám, kdy jsem jednou komunikoval s člověkem, který si dal opravdu příznačný nick curagvruce. Sám si ho vybral, tak jsem neopomněl ho důsledně tímto „titulem“ oslovovat, mimo jiné i proto, že měl i tomuto nicku úměrné názory. Je zajímavé, že i když si to vybral sám, následně se velice vztekal za jeho používání. Kdo chce kam…ale znáte to.
Kapitolou samou pro sebe jsou páry. Je zajímavé, jaká jména či přezdívky dokážou lidé pro partnera vymyslet. Jednou jsem byl nechtěným svědkem hlasitého rozhovoru milenecké dvojice. Dlouho jsem potom přemýšlel, proč děvče oslovovalo vyvoleného láskyplným Žuldo a on jí na oplátku přezdíval Kožíšku.
Samostatnou skupinou jsou pak jména uváděná objednavateli v internetových obchodech. Empirickým pozorováním jsem zjistil, že pokud zadavatel neumí používat velká písmena v adrese, natož ve svém jménu, je zaděláno na problém. Obdobně je-li v kontaktní emailové adrese uvedeno nějakým způsobem číslo 666, očekávání problému bývají bohužel naplněna. Není to ani tak nějakou magií tohoto čísla, jako spíš jejím vlastníkem, kterým chce světu sdělit nějaký svůj životní postoj. Zpravidla to sedí. Takováto objednávka bývá sama o sobě z 50% konfliktní. Nastane-li souběh, je téměř jisté, že problém bude.
Jména nám tedy dávají do ruky velmi silný nástroj jak zjistit s kým máme tu čest. Nepodceňujte proto jejich výběr, máte-li možnost si je vybrat. Je to svým způsobem vaše vizitka. A už vůbec zvažujte, pojmenováváte-li sami někoho nezvratně. To, co je pro vás chvilková recese, může pro někoho znamenat trauma na celý život.
