Jiná strana?

Ve společnosti vznikla poptávka po změně. Staří političtí matadoři jsou okoukaní a nepřináší nic nového. Proto se lidé snaží poohlédnout po něčem novém, neokoukaném. Není to žádná novinka. Tento děj je pozorovatelný již delší dobu. Lidé hledají alternativy.

idnes.cz

Však podívejme se třeba na komunální volby, vidíme, že v nich vyhrávají různá uskupení často s velkým náskokem nad tradičními stranami. Pokud si jakékoliv uskupení dá do svého názvu slova „nezávislá“, „nezávislý“, pak je úspěch takřka zaručen. Volič, který je znechucen současnou politikou se rozhodne volit na truc něco jiného.

Mnohdy si ale moc nepomůže.  Slovo nezávislí je často jen zástěrka, mající voliče nalákat na politiku třeba zelených či jiných účelových uskupení, které se za těmito „nezávislými“ zpravidla umě skrývají a která by jinak byla nevolitelná. Jindy jde zase o sdružení opravdu nesourodé a nezávislé. Nezávislé na ničem a na nikom, natož na nějakých slibech a tezích. Takže mnozí nezávislí se nakonec po komunálních volbách stali pro voliče opravdovým nezávislým překvapením. Ale abych nebyl tak negativní, vznikla taky spousta skutečně nezávislých regionálních uskupení lidí, kteří se svého úkolu zhostili dobře. Před nimi smekám klobouk.

Společenská poptávka je po nějakých nových politických silách, po nových uskupeních. Lidé mají zažitou šablonu, že to staré je špatné a to nové musí být zákonitě dobré, neřkuli spasitelsky vynikající. No mám pro vás špatnou zprávu. Není to zaručeno, ba právě naopak. V úplně nových uskupeních to bývá všelijaké, zvláště proto, že ta jsou vděčná za každý hlas a nedělají prakticky žádnou selekci.

Zaznamenal jsem mnoho pokusů o založení nějaké nové politické síly. Dokonce jsem se těchto snah určitým způsobem párkrát účastnil, takže mohu zcela zodpovědně prohlásit, že to není zdaleka taková sranda, nestačí svaté nadšení pro věc a dobrá myšlenka. Je to milión dalších faktorů, které víceméně ovlivňují úspěch, vlastně jakákoliv drobná chybička způsobí neúspěch. Samozřejmě mi budou všichni ti, co se o něco takového pokouší nyní, oponovat. Já jim jejich nadšení neberu. Prosím, mají plné právo to zkusit, ale jsem velmi skeptický, co se týče jejich úspěchu a budiž pro poučení ať čtou dál.

Překročit Rubikon registrace
První a asi nejobtížnější krok (nejobtížnější je samozřejmě pro většinu, protože tento krok nezvládnou a k dalším, ještě obtížnějším se ani nedostanou), při vytváření nového politického uskupení je registrace. Je potřeba vytvořit stanovy, které nebudou odporovat našemu právnímu řádu, vymyslet název, což když se podíváte na již existující uskupení, (ZDE REGISTROVANÉ STRANY V ČR)  není vůbec žádná sranda, aby byl jednoduchý a snadno zapamatovatelný, rozhodně ne po vzoru pana Cibulky a nakonec, taková prkotina, sehnat 1000 podpisů. A tady je první kámen úrazu. Většina takových stran skončí na této pro ně nedosažitelné metě.

Vytvořit základní strukturu
Další problém při vytváření politické strany je vytvořit program a alespoň základní strukturu pro běžné fungování. Tady je potřeba nevytvářet lokální regionální strany zaměřené na jeden místní problém, protože ty jsou předem odsouzeny ke globálnímu neúspěchu. Pražáky nezajímá nějaká brněnská strana a naopak. To je druhý okamžik, přes který většina stran nepřekročí. Buď to jsou strany čistě regionální (velká část má sídlo a jedinou organizaci v Praze), nebo nejsou schopny založit ani  více jak tři místní organizace a na tom prakticky nový subjekt umře.

Nic není hned
Řekněme si, že se podaří úspěšně oslovit velkou skupinu lidí, kteří by potencionální novou stranu volili. Jejich zájem je opravdový, ale během krátké doby opadne. Rekrutují se většinou z nevoličů, kteří hledají ideál a cokoliv je pro ně nepřekonatelná vada na kráse. Vytváření nových struktur chvíli trvá, ale to tyto nedočkavce nezajímá. Jsou netrpěliví a většinou jen pasivně čekají, kdo jim co donese pod nos. Jiní jsou naopak hyperaktivní a mají pocit, že všechno musí být hned teď. Nemají minimální trpělivost. Z počáteční euforie rychle vystřízliví a začnou kritizovat a nakonec se z příznivců stanou spíše kritici a záškodníci, jako byste jim sebrali hračku.

Peníze
Všechno chce peníze. Ano, dá se spousta věcí dělat s nadšením a hodně věcí zadarmo, ale vždy se dojde do bodu, kdy jsou peníze potřeba. Na propagaci, nájem, elektriku atd.  V tomto okamžiku umírá valná většina nových stran. Málokdo je ochoten neznámou stranu sponzorovat jen tak na dobré slovo. A udělá-li to, je v případě úspěchu sponzor okamžitě označen za korupčníka, prospěcháře, podvodníka, nebo je mu zdůrazněno, že pere špinavé peníze (kde je vzal, ne?), takže se nedivte, že ani nadšený podporovatel nebude trpět entuziasmem donekonečna.

Nadšení střídá pasivita
Podaří-li se nakonec vytvořit základní strukturu strany, zjistíte, že všichni něco očekávají, ale málokdo je ochoten přiložit ruku k dílu. Najednou zjistíte, že spousta nadšených podporovatelů by uvítalo přední místo na kandidátce do sněmovny, ale jít rozdávat letáky do schránek je podřadná činnost, kterou ONI přece dělat nebudou. Čekají, že někdo jim zaplatí firmu, která se o to postará.

Nikdo vás nezná aneb nová tvář pana X kontra staré tváře
Podaří-li se vám nakonec projít všemi nástrahami a vytvořit novou politickou stranu, narazíte na zásadní problém. Nikdo o vás neví. Pokusíte-li se do strany dát nové tváře, pak pan X je pro média prakticky nezajímavý a tím pro veřejnost strana jako by neexistovala. Dáte-li do čela známé tváře, prakticky se v očích kritiků automaticky odsoudíte jako převlékači kabátů a uslyšíte, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Je lhostejno, co je realita, mediální obraz je tím dán. Můžete si prostě jen vybrat. Varianta číslo tři je použít jednu, dvě veřejně známé osobnosti a doplnit neznámými lidmi. V zásadě se bude potýkat s negativním hodnocením obou variant. Zde prostě dobré řešení neexistuje.

Struktura musí fungovat permanentně
politická strana není kroužek kaktusářů. Musí to být živý organizmus, který funguje neustále. A jako takový potřebuje lidi, co se jí budou věnovat na plný úvazek. Na tom skončí také velká většina nových politických stran. Jako vedlejšák při zaměstnání se to dělat nedá, alespoň to nemohou takto pojmout hlavní představitelé a lidé, co se starají o její chod. Strana musí vybudovat struktury, výbory, vytvořit kontrolní mechanizmy, prostě mnoho a mnoho práce. O tom se zpravidla zakládajícím ani nezdá a dříve či později dojdou do bodu, kdy to většinou vzdají, protože svému projektu jednoduše přestanou věřit, byť by měl sebevznešenější myšlenky.

Kariéristi a obyčejní členové
Budete-li mít šanci na alespoň minimální úspěch ve volbách, věřte, že zavětří kariéristi a lidé, které v jiných stranách nechtějí (a ví proč). Těmto lidem nedá práci zastávat často diametrálně odlišná stanoviska s vidinou významného postu a jsou schopni a ochotni přejít do strany založené na protichůdných ekonomických tezích. Je jim jedno co mluví a jak mluví, hlavně že z toho něco kápne. (Tady bych z naší politiky mohl jmenovat nejeden příklad). Přiletí vždy jako vosa na med. Do struktury se dostanou vždy, otázkou zůstane, do jaké míry se jim nová strana dokáže bránit. Nová strana s minimální podporou zpravidla bere vše. Bez filtru ale vznikne naprosto chaotický konglomerát, který ji dříve či později naprosto rozloží.

Přeběhlíci
Přeběhlíky budou nazváni všichni, kdo v minulosti byli v nějaké politické straně. Lhostejno jak dlouho a jaké konzistentní názory zastávali a zastávají. Je to totiž taková zkratka pro ty, kteří se nemohou smířit s tím, že někdo už má dost rozporů slov a činů a rozhodl se zkusit vytvořit novou stranu, která je jeho srdci bližší. Prostě další forma útoku na nový subjekt, která přijde vždy.

V případě hrozícího úspěchu přilétnou supi
Podaří-li se přese všechno stranu vytvořit, zajistit fungování a popularitu, dovést ji k volbám tak, aby byla pro voliče jakousi alternativou, vězte, že přiletí mrchožrouti, kteří nevynechají jedinou příležitost k pomluvě, nepravdivému sdělení, zprávou z oblasti JPP a podobně. Hlavně se budou vrtat v naprostých podružnostech, aby případné soky co nejvíce zdiskreditovali. Budou si myslet, že dovoleno je vše.

----------------------------------------------------------------- 

Má nebo nemá cenu tedy zakládat novou stranu? Na to není jednoznačná odpověď. Velká většina nových stran ani nepřekročí registrační Rubikon, nebo zanikne od roka a do dne od vzniku, či přejdou do stavu hibernace, kdy o nich neslyšíme jindy než když vyhazujeme jejich volební lístky u voleb do koše, protože se jedná povětšinou o neznámé nebo absolutně nepřijatelné tváře.

Takovým ale ukázkovým podařeným projektem nové strany je TOP 09. Je to všechno díky tomu, že se ho účastní mnoho lidí, kteří jsou s problematikou fungování strany a jejích struktur obeznámeni a zároveň si jsou vědomi možných úskalí a proto se těchto chyb snaží v maximálně možné míře vyvarovat. Jsem rád, že se také mohu účastnit a že jsem zde potkal mnoho lidí nových v politice, kterým současné směrování a styl politických špiček vadí a chtějí ho změnit, stejně jako já a kteří mají problém se soustavným zadlužováním našeho státu.

Jiná alternativa je obrodit současné strany, tedy nenadávat, ale aktivně se účastnit a demokratickými mechanizmy stranu změnit zevnitř (jde-li to vůbec). Jak rád bych mohl říct, že sociální demokracie je levicová strana, s jejímiž členy sice nesdílím představy o nekonečné sociální solidaritě, ale se kterými mohu odpovědně a logicky debatovat. Nebo jak rád bych hovořil s členy ODS, aniž bych měl nepříjemný pocit, že náš rozhovor je monitorován protikorupční policií. Tak tomu bohužel momentálně není.