Co nás čeká, to nás nemine, ale osud máme ve svých rukou - II. část

Je náš osud předurčený? Máme věřit předpovědím o konci světa? Lze vůbec budoucnost předpovědět? Kam směřujeme? Tyto a mnohé další otázky trápí nemálo lidí a mnoho se jich už pokusilo na ně nějak odpovědět. Škála je obrovská, od naprostých smyšlenek nemající oporu v ničem, které můžeme číst v kdejakém časopise, přes zmatené bláboly mixující relevantní informace s výmysly až po pozoruhodně přesné předpovědi autorů stovky či tisíce let mrtvých.

Místo budoucího údajného Velkého zázrakuPavel Kolář

Varování. Tento blog obsahuje informace a scénáře možných konců světa, tak jak ho známe, a mohl by některé čitatele zneklidnit. Zvažte, zda-li opravdu chcete číst dál a jestli o jejich znalost skutečně stojíte.

Co nás čeká, to nás nemine, ale osud máme ve svých rukou - I. část

(…pokračování)

Mnoho událostí a jevů dříve předpovězených se již děje. Povětšinou skrytě a plíživě, ale někdy i velmi intenzivně. Neinformovaný, nebo neznalý divák ani netuší, co a kdo najednou bude ovládat a určovat jeho život, aniž by si nástupu ovládajících vůbec všimnul. Často je pro mnoho lidí absolutní překvapení, že se ocitli v pasti, ze které není úniku. Mnohdy si ale vlastně lidé ani neuvědomí, že zase přišli o část své svobody a že se zase stali více otroky, byť zdánlivě svobodnými.

Další text již bude trochu konkrétnější o možných budoucích událostech, nicméně, stále platí, že vše je otázkou možností. Nic není předem stoprocentně dané, různé varianty jsou stále ve hře.

Mimo ekonomických jevů, popsaných v první části, budou velmi důležité i jevy sociální a takříkajíc i duchovní. Byť se to mnohým lidem nezdá, nějaká forma víry naší nebo cizí, ovládá náš život více či méně, ale mnohdy mnohem více, než by si kdokoliv z nás dokázal vůbec připustit. Zeptáte-li se dnes někoho, zda-li věří v Boha, pokud nenarazíte přímo na vyhraněného ateistu, kterých je ovšem ve skutečnosti velmi málo, odpoví vám velké procento lidí, že „v něco nad námi věří“. Jedni budou jmenovat přírodu, jiní vesmír, další zase něco jiného. Lidé, hledají cokoliv, co by zaplnilo jejich duchovní prázdnotu a taky často nacházejí. Různé skupiny se upínají (upíraly) k roku 2012 a k datu 21.12.2012. Skutečnost, že se nic nestalo (ironicky překvapivě) mnohé neodradí od toho, aby si našli to své vysvětlení, a budou stále hledat převibrování, otevřené pyramidy, či očekávat plejáďany s Aštarem Šeranem v čele, budou stavět orgonity, rozlévat ocet a dělat kupu dalších pomateností. A svým způsobem budou vyslyšeni. Takže co nás čeká, respektive, je to již dávno připraveno a je v podstatě jen otázkou velmi blízké budoucnosti? Je to vznik…

Univerzální náboženství - světová nadcírkev a nová světová rada církví

Vznik univerzálního náboženství, tzv. nadcírkve, je takřka za dveřmi. Tento děj již prokazatelně začal a to v době, kdy se zdálo, že náboženská svoboda dostupuje vrcholu, nebo snad právě proto. Spolu s importem jiných náboženství, hlavně islámu a budhizmu a jejich pomyslnému mediálnímu stavění na roveň s křesťanstvím, dochází zároveň k záměrnému vytváření společenské představy, že „všechna náboženství jedno jsou“ a otevírá se cesta i pro všemožné sekty a směry, nad kterými někdy rozum zůstává stát.

Pomalu ale jistě dochází k rozvolňování křesťanské víry, symboliky a hodnotového žebříčku. Jsou vytlačovány křesťanské symboly, je potlačováno vědomí evropské kulturní tradice založené na křesťanství a to údajně z důvodů zachování vyváženosti, a naopak jiná náboženství jsou díky tomu stejnému principu pozitivně diskriminována.  V rámci ekumenismu se nekriticky přijímají „jiné víry“ a naopak se ustupuje od základních křesťanských principů. Rozšiřuje se to po Evropě, ale i  Americe, Kanadě a zachvacuje to prakticky celý svět. Katolická církev jako taková díky tomu prochází a bude procházet hlubokou a stále hlubší krizí. Nejprve přišla doba ústupků a smiřování s i naprosto názorově nepřijatelnými náboženskými proudy. To aktuálně probíhá a bude probíhat.  Vše negativní bude zpochybňováno jako skutečně negativní a budou se naopak hledat zdánlivá pozitiva a bude zaváděn „nový pohled“.

Tyto jevy budou v nejbližší době narůstat na intenzitě. (pozn. Například „geniální“ nápad, že Bůh by neměl být napříště rodu mužského je ze stejné myšlenkové dílny.)  Vše bude rádoby laskavé, vstřícné. Pomalu ale jistě se bude ustupovat od zažitých tradic a to přeroste ve snahu vytvořit „univerzální církev dobra“, tzv. světovou nadcírkev, která se bude snažit sjednotit všechna náboženství v nové světové radě církví. Současný papež, který je podle sv. Malachiáše (viz první část) posledním, respektive předposledním papežem v historii, tomuto tlaku nebude schopen vzdorovat.

Třetí fatimské tajemství je o atentátu na papeže a celkovém rozvratu a schizmatu katolické církve. S tímto tajemstvím je spojován atentát na papeže Jana Pavla II. z 13.5.1981 na Svatopetrském náměstí Turekem Mehmetem Ali Ağca. Dnes již je dostatečně zřejmé, že toto spojení je mylné a skutečný význam leží v naší blízké budoucnosti. Podle jistých náznaků k tomu má dojít (snad?) v souvislosti s papežskou návštěvou v Rusku případně návratem z ní (Doposud se nekonala). Papež bude donucen utíkat v převleku, ale nakonec bude dostižen a zabit.

V nejbližší budoucnosti tedy tu budou určující tyto trendy vývoje: Nejistá rozkolísaná ekonomika bude v permanentní krizi. Stále horší a horší podmínky budou vždy léčeny tak, že bude ještě hůř. A to vše jen proto, aby lidé následovali kohokoliv, kdo jen slíbí zlepšení. Vytváření obrovského očekávání bude naplněno a lidé se vzdají posledních zbytků svobod. Bude tu snaha o centralizaci moci a její postupné přebírání (kým? Patrně skupinami, které se netají svou existencí, ale tu zároveň bagatelizují, přestože jejich vliv a schopnost manipulovat a ovládat je nesporná). Bude probíhat postupné omezování svobod, svazování lidí do ekonomického otroctví, snaha o úplnou kontrolu společnosti a to jak prostřednictvím elektroniky a internetu, tak úplnou kontrolu pomocí ekonomických nástrojů, například platebních karet a dalších novinek, které jsou již testovány v praxi. No a nakonec vznik a vytvoření nadcírkve. A to vše při nekonečném mediálním omílání, že se jedná o všeobecné dobro a lásku.

Představitelé této vznikající  nadcírkve nebudou chtít zničit všechny rozdíly mezi rozličnými náboženstvími, ale budou tvrdit, že je nezbytné, aby se náboženství vzájemně „respektovala“ a bez ohledu na jejich víru se je pokusí „úspěšně“ zastřešit, aby získali co největší kontrolu. „Jednota v rozmanitosti“ bude hlavním heslem. Jedna ze základních pouček takto vznikající nadcírkve říká, že všechna náboženství obsahují „Společné pravdy“, které se jako most klenou nade všemi rozdíly.  Budou tvrdit, že všechna náboženství mají něco společného, něco co bude považováno za důležitější než samotná nauka. Toto společné „něco“  bude zkušeností – přímým kontaktem s „božstvím“ – a tato osobní spiritistická zkušenost bude prohlášena za „náboženštější“ a důležitější než nauka samotného náboženství.

Nadcírkev bude velmi líbivá, nebude vyžadovat žádné závazky, bude hlásat mír, lásku a dobro, zruší většinu „náboženských povinností“ a prohlásí spiritismus za božský dotek. Tyto tendence vyvrcholí rozpadem katolické církve a smrtí papeže. Kardinálové se postaví proti kardinálům, biskupové proti biskupům, kněží proti kněžím. Ti, kdo se nadcírkvi postaví, budou vyhnáni až do ilegality – podzemní církve a budou čím dál intenzivněji pronásledováni. V určitou chvíli to dojde až tak daleko, že bude zákaz slavení Mše svaté a kostely osiří a budou zneužity.  A zatímco se v ústředí bude mluvit o zázracích, smíření a lásce, novém ekumenismu, budou církevní zaměstnanci nadcírkve ztěžovat práci každé náboženské organizaci, která se nepodřídí. Homosexualita nebude jen přijímána, ale dokonce doporučována. Homosexuálové a lesbičtí duchovní budou navíc označováni za nové voje evangelizačních pionýrů, zavádějících nové formy a pojmy lásky a evangelizace. Armáda kariéristů, kteří v nadcírkvi zaujmou velmi rychle vlivná místa, bude, posedlá myšlenkou, že tato nadcírkev musí mít i politickou moc, aby potřela každého, kdo se jí vzepře a to i vykonají. V tomto bodě se tyto snahy protnou s centralizací moci, pravděpodobně v souvislosti s převládnutím komunistické ideologie umně opět maskované dobrem pro všechny ve vládnoucích strukturách EU a světa.

Do čela univerzální světové nadcírkve se postaví charizmatická osobnost, člověk, kterému se ve Zjevení Janově říká šelma, antikrist. Usedne na zdánlivě uvolněný papežský stolec v Římě. Bude hlásat mír, lásku a uvolňování starých náboženských zvyků a příkazů přejde až v jejich zákaz. Postupem času si bude vynucovat klanění sobě jako Bohu a nechá se tak i uctívat. Skutečná církev bude ponořena do temnot a ilegality. V této době se objeví dva lidé (v Bibli jsou označováni jako prorokové Henoch a Eliáš). Budou usilovat o probuzení lidí a mnohým otevřou oči, ale nakonec budou zlikvidováni. Mezi tím bude v podzemní církvi existovat skutečný následovník papeže, Petr II., který bude mít stejně jako Petr  12 pomocníků. Budou pronásledovaní a budou se skrývat v katakombách Říma. Sejdou se zde lidé, dříve vyznávající různá vyznání, kteří pochopí, že skutečná církev je jen jedna a není to Ta nadcírkev. Nakonec bude i Petr II. zabit.

V určitém okamžiku během těchto dějů, dojde k Velkému Varování.

Velké Varování
Co je to Velké Varování? Je to událost, která byla předpovězena v Garabandalu. „Varování bude jakoby očištění před zázrakem, něco jako děsivá katastrofa. Pro mnohé lidi bude tisíckrát horší než zemětřesení. Varování přijde přímo od Boha. Bude zpočátku viděno ve vzduchu na nebi, snad začne souběžně s nějakým nepřehlédnutelným astronomickým jevem, ovšem bude na něm nezávislé. Bude jako oheň, který nespálí naše tělo, ale pocítíme ho fyzicky i duchovně. Všechno se zastaví a nastane ticho. Uvidí a pocítí to věřící i nevěřící, lidé všech vyznání i bez vyznání. Uvidí ho všichni lidé, kdekoliv se budou nacházet. Bude viditelné všude na světě a nikdo tomu neunikne. Nikdo se před ním neschová.  Okamžitě se přenese do nitra našich srdcí a duší. Bude trvat jen pár chvil, ale bude se to zdát velmi dlouhé kvůli tomu, jak to na každého z nás zapůsobí.“

Na každého to zapůsobí jinak, podle toho, jaký život žil a žije.  Každý člověk, včetně malých dětí, bude náhle osamocen, bez ohledu na to, kolik lidí ho bude obklopovat, bude to velmi osobní. Pak každý uvidí ve svém nitru dobro nebo zlo, které kdy učinil, nebo dobro, které učinit mohl, ale neučinil. Bude to jakoby vnitřní zjevení našich hříchů, vnitřní inventura života. Každý člověk pochopí, že existuje Bůh a že ho miluje. Pocítíme velikou lásku k našim nebeským rodičům (k Bohu, našemu Otci, a k Marii, naší Matce) a budeme prosit o odpuštění za všechny urážky. Varování nás přiměje k tomu, abychom mysleli na smrt. To znamená, že mnozí by raději umřeli, než toto prožili. Zemře-li ale někdo, nebude to v důsledku Varování, nýbrž z následných emocí. Někteří lidé tíhu svých hříchů neunesou.

Vědci se marně budou snažit vysvětlit, co se odehrálo. Nakonec přijdou s vysvětlením, které nebude pravdivé, ale pro mnohé lidi to bude pověstné stéblo, kterého se chytnou, aby nemuseli změnit svůj život a uznat existence Boha. Postupně na toto Varování zapomenou a začnou dál páchat nepravosti, jako by se nic nestalo.

Zhruba do roka poté dojde k Velkému  Zázraku.

Velký Zázrak
Velký zázrak je událost, která se má odehrát v témže roce (snad do roka), jako Velké Varování. Má se odehrát San Sebastián de Garabandalu někdy od března do května mezi sedmým a sedmnáctým dnem měsíce.  Souběžně s tím se má zázrak odehrát i na jiných místech, například v Medzjugorie, nicméně Garabandal je ústřední místo. Zázrak se odehraje ve čtvrtek ve svátek světce, který má velikou úctu k Eucharistii, o půl deváté večer a potrvá asi čtvrt hodiny. Ve stejnou dobu se přihodí i velká událost v Církvi. Nemocní, kteří přijdou do Garabandalu v ten den, budou uzdraveni, slepí budou vidět a nevěřící uvěří. Přesné místo zázraku je známé, bude to plošina s borovicemi nad vesnicí. 8 dní předem bude zázrak oznámen. V čem bude Velký Zázrak spočívat, nikdo neví. Po zázraku zůstane na místě trvalé znamení, které bude možno vidět, bude možno jej fotografovat, přenášet televizí, ale nebude možno se ho dotknout. Bude zřejmé, že není z tohoto světa, ale od Boha.

Další informace viz VIDEO

Po Velkém Varování a Zázraku se asi Rusko obrátí k Bohu. Jestliže to udělá i ostatní svět, nedojde k Velkému trestu, který je též podmíněně předpovězen. Bohužel je stále větší pravděpodobnost naplnění.

Představitel nadcírkve bude vykonávat mnohé divy založené na technice, spiritismu a okultismu, veškeré jeho snažení ale vždy skončí utrpením a smrtí. Aby s konečnou platností dokázal svůj „božský původ a podstatu“, nechá se zdánlivě zabít a poté vzkřísit včetně nanebevstoupení.  Pravděpodobně se to stane v Jeruzalémě na místě, ze kterého bude odstraněna Omarova mešita, respektive její zbytky po zemětřesení.  Při „vstupu na nebesa“ ale bude sražen. Uprostřed chaosu spáchá sebevraždu, celá tato nadcírkev se zhroutí jako domeček z karet a dojde k všeobecnému chaosu a zmaru. A poté přijde pravděpodobně Velký trest.

Velký trest (stále podmínečný)
Na celou zemi přijde nenadálý oheň a veliká temnota trvající tři dny a tři noci. Nic nebude vidět a lidské vynálezy buď nebudou fungovat vůbec, nebo velmi omezeně. To jediné, co bude svítit, budou svíce. Vzduch bude obtěžkán smrtící nákazou. Ten, kdo ze zvědavosti otevře okno, aby vyhlédl ven, nebo opustí svůj domov, padne na místě mrtvý. Co se vlastně stane, není jasné, ale jistě to bude strašné. Zahyne velká část lidstva.

Kdy se to stane?
Možná nikdy, možná zítra uvidíme, že je to velice blízko, těžko říct. Všechny tyto předpovědi jsou pro budoucnost a tedy, znovu opakuji, nemusí nastat nebo mohou nastat v nějaké umírněnější nebo úplně jiné variantě. Nicméně určitá vodítka zde jsou a dle nich by se mohl Velký zázrak odehrát v roce 2017, 2023 nebo 2028. Datace ale není důležitá, protože může být veskrze mylná, ovšem pokud pečlivě pozorujeme náš svět a to, co se děje, nezbývá nám, než nebagatelizovat výstražné informace, které nás dostihují dnes a denně. Jsou jako černá oblaka v dáli a záleží jen na nás, jestli je budeme ignorovat, jako většina lidí okolo nás, nebo se nad tím zamyslíme a vyvodíme z toho nějaké závěry.

A co dál?
To nejzajímavější na tom je to, že téměř všechny zdroje se shodují, že po trestu, dojde-li k němu, nastane doba nebývalého rozkvětu. Lidé pochopí, do jaké pasti byli nahnáni a snad se i poučí. Porozumění zavládne mezi lidmi. Bude-li tomu skutečně tak a dožijeme-li se toho… kdo ví? Záleží jen na každém z nás.