Až se ucho utrhne

Ano, západní společnost se chytila do pasti své vlastní benevolence. Pod rouškou práv a svobod jsou vyzdvihovány menšiny a pošlapávána práva a svoboda většiny. Útočník a agresor je ve výhodě oproti napadenému, přistěhovalec oproti místnímu, cizí investor proti domácímu, vlastně je ve výhodě kdokoliv, kdo je cizí nebo nějak úchylný, ale hlavně když je odjinud.  

    Cizincům je dáván mnohem větší prostor, než by bylo přípustné a žádoucí pod průhledným pláštíkem, který se zove „boj proti nesnášenlivosti a xenofobii" , ale ve skutečnosti je to jen obyčejný projev oikofobie* aktérů pozitivní diskriminace cizích a nepřátelských elementů, kterým je díky nim dáván mnohem větší prostor a podpora, než je dávána místním většinovým, nekonfliktním lidem, firmám, podnikatelům a řadovým občanům. Ano těm, kteří se provinili prostě jen tím, že nevyčnívají z řady nějakou tou zvláštností nebo úchylkou, jsou tu naneštěstí doma a jejich největší trestaná chyba je slušnost a snaha žít v souladu se zdravým rozumem a živit se vlastní prací. Ti si podle současných sluníčkových kavárenských politiků nezasluhují pozornost a podporu, tedy ano, zaslouží si pozornost, ale to jen a pouze v případě, že je zase potřeba někoho odřít o další daně, nebo se opět hledá nějaký ten chudák, který tu cizí jinakost zase zaplatí nebo na ni doplatí.

    Typické jsou třeba investiční pobídky, na které místní podnikatel nedosáhne, ale přivandrovalá firma je dostane jako mávnutím kouzelného proutku. Od pozemku za korunu až po daňové prázdniny či všemožné dotace a podpory. Jiný případ je třeba ochrana identity zločinců a na druhé straně pošlapání práv jejich obětí. Pozitivní diskriminace menšin a skutečná diskriminace většiny, která z ní automaticky plyne.   Nebo dále benevolence k agresivním a nesnášenlivým skupinám obyvatel a neadekvátní trestání kohokoliv, kdo projeví jen náznak nesouhlasu s touto nepřípustnou praxí.

    Glorifikace a omlouvání z podstaty agresivního a nesnášenlivého náboženství a ideologie, kde je agresivita a nesnášenlivost jakoby zneviditelněna, neb se aktuálně nehodí to připomínat a naopak přehlížení a despekt k morálním základům celého vyspělého západního světa, kdy se na křesťanství hledají jakékoliv chyby jako záminka k trvalému odsuzování všech, kdo mají úctu a respekt k základním přirozeným morálním hodnotám. V neposlední řadě pak stavění homosexuality na piedestal společnosti a snahy o její zrovnoprávnění s manželstvím a naopak postupný rozklad jak ekonomiky tak morální a faktické podpory klasické rodiny, kdy efektivnější je podle platných zákonů oficiálně raději skutečné manželství vůbec nelegalizovat.

    Nelze přehlédnout jakou důležitou roli pro budoucnost hraje ochrana dětí před domnělým násilím a „nepříznivým“ výchovným působením rodičů a to až tak, že vynucované „ochranné“ kroky společnosti řízené pachateli dobra způsobují obrovské škody na psychice dalších generací, kterou lze velmi často v důsledku absence přirozeného hodnotového řebříčku nazvat „generací spratků“, která se etabluje zvláště na sever od české kotliny.

   Sdělovací prostředky pak pod taktovkou stejných lidí vytvářejí ve společnosti ty správné nálady, kdy je nepřípustné například informovat o kořenech kulturního původu útočníků a zločinců, pokud se to díky pozitivní diskriminaci nehodí, ale naopak jsou tyto zdůrazňovány v jiných případech, aby většinová společnost získala pocit viny a potřebu si sypat popel na hlavu. Je-li vypálena mešita žhářem, je tato skutečnost náležitě v hlavním vysílacím čase několikrát zdůrazněna, abychom se pak vůbec nedozvěděli, že za srovnatelný čas bylo na stejném území vypáleno několik desítek kostelů, natož aby se jen slůvkem zmínilo, kdo za to může. Je nám do hlavy vtloukán protest několika desítek pomatených multikulturních demonstrantů, aby statisícové demonstrace odehrávající se u našich sousedů v témže čase byly zcela pominuty, protože to není ten správný sluníčkový apel.

    Je naprosto běžné, až by se dalo napsat příznačné, že činy pachatelů dobra přinášejí přesně to ovoce, proti kterému tak velkohubě bojují. Téměř je to pravidlem, že sluníčkové kroky jsou veskrze kontraproduktivní. Tedy jejich boj proti nenávisti produkuje ještě větší nenávist, jejich boj proti nesnášenlivosti podporuje mnohem větší nesnášenlivost, pozitivní diskriminace produkuje ještě větší diskriminaci, dotace podnikání likviduje samotné podnikání a svobodný trh a tak dále a tak dále. Nekonečná a stále se opakující kontraprodukce. A vždy, když už je na bíledni, co se stalo, vždy se uhne jinam a hledá se viník jinde, než kde skutečně je, tedy ti sluníčkoví pachatelé dobra za to nikdy nemohou, protože to vždy mysleli dobře.

    Toto a další a další chyby jsou stále dokola opakovány a multiplikovány v celé naší takzvané západní civilizaci, aby pak nakonec ve svém důsledku zapříčinily úpadek nebo dokonce existenční zánik takto postižené společnosti. Čím později, tím bolestněji to nastane. Každá z těchto chyb nemá většinou za následek úplné selhání systému, ale spolu tvoří nepříznivý synergický efekt, který se prostě jednoho krásného dne neodvratně projeví. A ten den se neúnavně blíží tak, jako okamžik, „až se ucho utrhne“.

    Pro někoho to zajisté bude překvapením, ale ono se ve skutečnosti stačí jen pozorně porozhlédnout okolo sebe a vnímat narůstající rozpory a pochopit, že nějak není chuť a vůle jim zabránit, ba právě naopak. Pachatelé dobra to asi dovedou až do hořkého konce a po celou dobu této smutné cesty budeme poslouchat jejich rétorická cvičení na téma „jak to oni dělají dobře“ a „ jak jsou všichni ostatní netolerantní“ a myslím, že oni nikdy nepochopí vlastní lví podíl na tom, co nastane. Skutečně to necháme tak?

* Oikofobie - odpor k domácímu a vlastnímu, přímo programová nenávist vůči vlastním kořenům a prostředí