Zákon č.106/1999Sb versus radnice Ostrava-Jih

Zákon o svobodném přístupu k informacím dává občanům právo získat informace zdarma, s vyjímkou poplatku za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací.ÚMOb Ostrava-Jih jej však evidentně zneužívá k zastrašení příliš zvědavých občanů.

Když jsem žádal městský úřad Ostrava-Jih o kopie smluv a objednávek jednoho odboru za několik měsíců, poprvé jsem se střetl s obstrukcí ve formě poplatku za počet kopírovaných materiálů a mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Jednalo se tehdy o 879 kopií, které úředníci vyhledávali v devíti lidech osm hodin. Vzhledem ktomu, že jsem žádal o elektronickou podobu kopií, nesouhlasil jsem tehdy s poplatkem za tvrobu kopií, což úřad hájil nutností materiály vyhledat, udělat kopie a ty posléze naskenovat. Když jsem v druhé stížnosti poukázal na nesmyslnost takového jednání, úřad již nepožadoval úhradu tvorby kopií, dokonce v následně vyžádaném záznamu o vyhledáván nebyla  o tvorbě kopií žádná zmínka, a pouze vyžadoval poplatek za mimořádně rozsáhlé vyhledávání. Tehdy jsem byl ještě neotrkaný a tak jsem boj s větrnými mlýny vzdal a informace oželel. Paradoxem toho je, že informace jsou vyhledány, ale byly zřejmě skartovány, protože jsem odmítl zaplatit.

Podruhé jsem se stejným postupem setkal při žádosti kopie jedné smlouvy, kdy úřad vyžadoval poplatek 163Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání přesahující hodinu práce úředníka. Byla to smlouva jen několik málo měsíců stará, kterou jsem posléze dohledal v rejstříku smluv do několika minut, neboť byla veřejně přístupná, což jsem do té doby netušil, respektive jsem neznal její přesný název a vyhledávač smluv nepracuje dodnes zrovna logicky. Po mé stížnosti na tento postup, radnice svůj postoj přehodnotila a materiál mi obratem zaslala zdarma.

Potřetí jsem měl problém s kopii rozsáhlého materiálu, který radncie měla, ale díky velikosti nešel poslat obyčejně eletronickou poštou. Tentokráte mi bylo nabídnuto, že mi materiál může být zaslán v papírové formě, což by obnášelo náklady na kopírování více než sta stran, proto jsem nejprve zvažoval osobní návštěvu se záznamovým médiem, abych nakonec zažádal o zaslání materiálu na CD s tím, že si je zaplatím (podle ceníku 5kč/CD). Po tomto mi materiál byl zaslán přes úschovnu zdarma, což mne mile překvapilo, ale také dokázalo, že není třeba za každou cenu po občanech žádat poplatky.

Zatím posledním mým střetem s "úředním šimlem" a neochotou sdělit občanům zákonné informace byla má poslední žádost, jsem žádal o částky proplacené jednotlivým firmám za údržbu veřejné zeleně. Úmyslně jsem žádosti rozdělil na roky 2015 a 2016. Úředníci však bez mého vědomí, žádosti sloučili, z neznámých důvodů si připojili tři zcela neadekvátní dotazy, které zvýšily čas vyhledávání a obratem mne informovali o nutnosti uhradit částku 1.304Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání (8hodin x 163Kč). Když jsem se proti tomuto postupu ohradil a poukázal na neoprávněné sloučení dotazů a přidání otázek,  byly mi doručeny dvě oznámení o výši úhrady, nyní již na správné otázky, ale v součtu cena stále shodná. Opět jsem podal proti postupu stížnost k nadřízenému orgánu a magistrát mé stížnosti dal zapravdu a uložil městskému úřadu do 10ti dnů od doručení přehodnotit svůj postup a v případě trvání na mimořádnosti vyhledávání informací, toto řádně zdůvodnit. Až po mé druhé stížnosti, kdy ani po měsíci od doručení úřad nekonal, mi byly požadované informace doručeny zdarma, údajně v termínu daném magistrátem, neboť úřadu bylo rozhodutí doručeno až měsíc a dva dny od vyhotovení, kdy mně  doručení trvalo Českou poštou devět dní.  

Těchto několi případů jasně dokládá zneužívání institutu poplatku k odrazení občanů, žádat informace, které radnice nechce zveřejnit, ač ze zákona musí. V posledním případě se ani nedivím, protože informace, které jsem prostřednictvím těchto dvou dotazů získal, jsou více než zajímavé, ale o tom až příště.