Back to reality aneb já chci na Pandoru

V neděli odpoledne jsem se vrátil po skoro 14-denní dovolené domů a v pondělí vpadl do pracovního procesu. Vrátil jsem se v dobré náladě a plný energie, televizi a tisk jsem na dovolené sledoval pouze okrajově a trochu jsem se vzdálil realitě dnešního světa. Stačilo mi však večer krátce sledovat televizi, poslouchat rádio a ráno si přečíst MF Dnes a hned mám „lepší“ náladu.

Jsem rád, že jsem nestihl sledovat diskusi našich dvou „politických es“ v Otázkách Václava Moravce, asi by byla má skepse ještě větší. Stačili mi komentáře a hodnocení politologů. Musel jsem se smát, že částečně pozitivní hodnocení oba političtí lídři obdrželi pouze za kvalitu svých obleků. Představa, že jeden z těchto dvou pánů bude naším dalším premiérem mě docela děsí a myslím, že nejsem sám.

Dnešní rok je nazýván rokem supervolebním, máme tedy šanci „něco“ změnit, ale pochybuji o tom, že by volby vyhrála nějaká jiná strana než ODS nebo ČSSD. Jsem pravicový volič, v posledních parlamentních volbách jsem volil ODS, ale mohu veřejně prohlásit, že naposledy. Nevidím možnost, že by tato strana měla nějakou sebereflexi a vůli něco měnit, je už příliš ovládána touhou po moci, penězích a osobním prospěchu. Její představitelé již v žádném případě neprezentují základní politickou funkci – veřejnou službu občanovi. Například pan Benda, předseda Ústavněprávního výboru PS PČR, veřejně přizná, že pochybil a že titul JUDr. získal nespravedlivě, což se dá přeložit, že podvodem. Každý člověk může udělat chybu, ale musí za ní nést osobní odpovědnost. Předpokládal jsem tedy, že pan Benda okamžitě složí poslanecký mandát, zmizí z politického života, protože se stal nedůvěryhodnou osobou, a schová se někam do ústraní a dlouho se nebude ukazovat. A hle, je nový rok 2010 a ono stále nic. Je něco shnilého ve státě českém.

Jsem přesvědčen, že stejná situace je i v jiných politických stranách. V roce 1989 mi bylo 18 let a byl jsem v prvním ročníku na vysoké škole v Praze. Události té doby jsem sledoval s nadšením a štěstím, že jsem se změny režimu dožil jako mladý člověk. Jedna z věcí, která mi z té doby utkvěla v paměti, je dohadování se, za jak dlouho se budeme mít stejně dobře jako na západě. Odhadovaná doba 10 let mi připadala strašně daleko, ale kéž by měli tehdejší prognostici pravdu. Nyní vidím, že se té doby asi nedožiji. Říkalo se, že se musí dostat k politické moci nová nezkažená generace. Ale na panu Bendovi, kterého považuji za svého vrstevníka, je vidět, že i má generace „listopadových teenagerů“ je již zkažená.

Platí pravidlo, že máme takovou vládu, jakou si zasloužíme. Byl bych moc rád, kdybychom si zasloužili vládu lepších politiků ( nic proti současnému premiérovi Fischerovi ), ale čím dál tím více nabývám dojmu, že si asi lepší politiky ani nezasloužíme. Pokud stále takové množství lidí chce volit ODS nebo ČSSD, je mi z toho smutno. Ale co čekat od „ovcí“, pro které je stěžejní volební téma poplatek 30 Kč u doktora nebo v lékárně? Proč je stále tolik lidí, kteří si nedokáží spočítat, že jen loňský deficit skoro 200 miliard Kč obnáší 20 000 Kč na každého českého občana? Vidíte východisko ze zdejší politické situace? Já se přiznám, že nevidím. Chtělo by to možná novou revoluci a nebo spíše další pražskou defenestraci. V Praze byly defenestrace v letech 1419, 1483 a 1618. Myslím, že rok 2010 by také nebyl špatný. ;-)

Považuji se za optimistu a veselého člověka, proto nechci končit tématem defenestrace. Během vánočních prázdnin jsem viděl v kině film Avatar. Je to hezky udělaná moderní hollywoodská pohádka, kde nakonec zvítězí dobro, prezentované mimozemskou civilizací Na´vi z planety Pandora, nad zlem, prezentovaným zlou a zkaženou lidskou rasou z planety Země. Na konci filmu jsem se trochu styděl za to, že jsem člověk a chtěl jsem být hodným mimozemšťanem z Pandory. Teď mám tento pocit ještě silnější. Nevíte někdo, kdy odlétá raketoplán na Pandoru? ;-)