Důvod pro záporné sazby je jednoduchý: nezodpovědná monetární politika a příliš mnoho peněz v systému, které stále hůře hledají nějaké krytí (reálnou hodnotu), protože, jak píšete, trh je přesycen. Důsledkem ale kupodivu není inflace (alespoň tedy zjevná inflace zboží a služeb), nýbrž klesající úrokové sazby a rostoucí zadluženost. Prvním krokem k nápravě je přestat vidět v často samoúčelném a uměle vytvářeném ekonomickém růstu, růstu zisků a spotřeby, hlavní a jediný cíl veškerého lidského snažení. Zvážil bych opatření jako progresivní zdanění kapitálu (zaměřené proti imperativu maximalizace zisku), alternativní formu emise peněz tak, aby bankovní systém neměl na tuto činnost monopol (který, jak se ukázalo v poslední době, není s to využívat uvážlivě - pokušení je příliš silné) a třetím opatřením by bylo postupné zkracování pracovní doby.

Nezaměstnanost je pod přirozenou mírou. Záporná úroková sazba vytváří svět, kde je množství peněz neomezené, a staví tak náš systém na hlavu. Deflace ještě nepřišla a je umělým strašákem. Inflace slouží především fisku.

Vitejte v tom novem systemu 'záporné úrokové sazby', kde jiz dnes se mame lepe nez zitra a definitivne mnohem lepe nez za mesic...

Záporné úrokové sazby nejsou cestou k prosperitě. Jen ukazují, že monetární nástroje mají svá omezení a nejsou všemocné.

V celosvětově deflačním prostředí (které je vyvolané zejména poklesem cen primárních surovin), jehož jsme součástí, není možné mít inflaci - jak ukazuje i nesmyslná depreciační politika ČNB, která z nás sice v rámci EU udělala žebráky, ale inflaci nevyvolala.

Zboží a služby nám nezlevňují a mzdy nestoupají (možná v nominálním vyjádření ano, ale nikoliv reálně).

Je skutečně velký přebytek peněz - zejména díky tomu, že většina peněz vzniká úvěrovou emisí komerčních bank. A protože reálná ekonomika (tedy ta, která produkuje zboží a služby) je penězi saturována dostatečně, jsou tyto peníze vkládány do ekonomiky virtuální, kde se tak nafukují různé bubliny.

Nezaměstnanost se nule zdaleka neblíží a nechápu, jak jste k tak nesmyslnému tvrzení dospěl.

Ano, migrace je problém. A chápu, že z ekonomického hlediska málokoho euforizuje představa, že by se etničtí chudí měli dělit o prostředky veřejného sektoru (o kterém neustále slyšíme jak je podvyživený a na co všechno nejsou prostředky) s těmi, kteří se na jeho tvorbě nijak nepodíleli.

Žijeme v zajímavé době.

Sešlo se totiž několik krizí najednou. Krize hospodářská, krize politická, krize migrantská, krize v mezinárodních vztazích.

Jak vidím budoucnost? To je těžká otázka. Myslím si, že nezůstane kámen na kameni.

Protože k řešení se nějak nikdo nemá, tak si myslím, že to nemůže dobře dopadnout.

Je vcelku logické, že ve světě, kde díky rostoucí produktivitě náklady na reprodukci faktorů klesají, tak vzniká dočasný přebytek oběživa a úspor. Stál-li počítač před 20 lety 100 000 a dnes daleko lepší 10 000, tak je jasné, že restrukturalizace nabídky, která tu koupěschopnou poptávku absorbuje, chvíli potrvá.