„Soudruhu generále, povel na zahájení Velké říjnové revoluce vydal přece soudruh Lenin, který tak zmátl politicky zatuchlý carský režim, protože ten povel místo v říjnu vydal až začátkem listopadu…“
„Soudruhu kapitáne, která loď zahájila palbu na Zimní palác?"
„Tak to vím opět naprosto přesně, súdruhu generále. Byl to křižník Potěmkin! A od té doby a na jeho počest súdruzi v Sovětském svazu staví takzvané Potěmkinovy vesnice.“
Toliko Černí baroni... A co na to skuteční reální vůdci, strůjci revoluce?
„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce.“ — Vladimír Iljič Lenin
„Situace je výjimečná a my musíme zahájit výjimečný teror“ — Vladimír Iljič Lenin
„Volby nerozhodují voliči, ale ti, co počítají hlasy.“ — Josef Stalin
„Smrt jednoho muže je tragédie, smrt milionu je jen pouhá statistika“ — Josef Stalin
Dostáli svých slov a za pomoci Marx-Engelsovi teorie stvořili monstrum, které v nás stále dříme a je připraveno se opět chopit moci. Demokracie je v boji s tímto zlem, tvářícím se jako dobro v rouše beránčím, dost bezbranná. Záleží totiž opravdu na každém jedinci, a to ani ne tak zda podlehne všudypřítomné propagandě a dezinformacím, ale spíš v jaké fázi, resp. kdy. Jedinou obranou demokracie v tomto ohledu je vzdělanost, znalost historie a s tím související odolnost proti propagandě a ze všech stran šířícím se dezinformacím.
To jakým způsobem je dnes naše společnost rozdělená na dva nesmiřitelné tábory, ať už kvůli prezidentovi s velmi silnými vazbami na východní diktatury, premiérovi papouškovi bez vlastního jakkoli ukotveného názoru, navíc s problematickou minulostí, je pro Kreml přímo shůry dání a obrovskou výzvou. Zatím poslední krok s vyznamenáním pro Jarka Nohavicu je ukázkovým příkladem velmi úspěšné strategie Kremlu a je při tom v podstatě úplně jedno, zda vyznamenaný vyznamenání přijal, nebo by jej býval odmítl. Tak jako tak by tento krok splnil svůj pravý účel.
I s diktaturami je nicméně klíčové udržovat diplomatické vztahy, protože tam kde vázne, nebo se úplně přeruší dialog, tam přicházejí na řadu nejprve třeba sankce a následně zbraně. Máme ovšem dvě klíčové výhody. Jsme součástí mnohem větších rodin NATO a EU, čehož si ale bohužel, úměrně se vzdalující se dobou od převratu, stále méně vážíme. Bylo by nanejvýš dobré, kdyby výsledkem diplomatických vztahů s východními diktaturami, nebyl odklon, nebo dokonce snahy o vystoupení z těchto celků, kam se bohužel s každou návštěvou na nejvyšší úrovni stále více přibližujeme. Přestaňme se v těch rodinách chovat jako nerudná tchýně, nevycválané mládě... a začněme se chovat jako chápavý a vstřícný sourozenec.
