Legenda o revoluci 17. listopadu 1989 je podvrh. Zde jsou fakta!!!

Události tzv. „Sametové revoluce“ jsou běžně užívány jako nástroj diskreditace a skandalizace politických odpůrců, kteří by mohli ohrozit mocenské či majetkové ambice privilegovaných vrstev. Výročí 17. listopadu 1989 je tedy pouhou legendou, která má za úkol politicky upevňovat moc určité skupiny lidí. A tak se publikování nejrůznějších seznamů, mediální pronásledování a zpolitizování dějepisu stávají samozřejmostí dnešní politiky. Z toho důvodu se proto také méně připomíná výročí 17. listopadu jako den  studentů, kteří v roce 1939 protestovali proti uzavření českých vysokých škol.

Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, že by tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným a dezorientovaným obyvatelstvem, proti neomezené moci komunistických vlád, zajišťovaných vojensky a bezprostředně druhou největší mocností světa Sovětského svazu.

Průběh politických převratů v Evropě byl pravděpodobně předmětem dohody Regana a Gorbačova, která se uskutečnila v červnu 1987 při Reganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se projevovaly organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy. A to všechno včetně tzv. Perestrojky (přestavby na dnešní kapitalismus).¹⁾

ZRADA PŘIŠLA Z MOSKVY

Michail Gorbačov povolil podnikům, aby si podržely větší část svých zisků,a tím podkopal celý systém. Toto opatření destabilizovalo státní finance a znehodnotilo rubl. Do té doby byla většina státních výdajů financována ze znárodněných firem. Gorbačov tak podkopal daňovou základnu systému, a poslat stát zbavený hlavní formy svých příjmů k tiskařským strojům. Země se tak dostala do prudké inflace a úpadku.²⁾

LISTOPAD ZAČAL V SRPNU

První masová protisocialistická manifestace, kterou bezpečnostní síly tehdejšího Československa nerozehnaly, začala v srpnu 1989 a trvala až do října. Jen do října odcestovalo z NDR (východního Německa) přes Prahu do SRN (západního Německa) kolem sedm a půl tisíce lidí. Gorbačov se s Helmutem Kohlem dohodl, že nebude bránit sjednocení Německa.

BOURÁNÍ HRANICE

Celkem za srpnové a zářijové dny uprchlo do NDR 24,5 tisíce lidí, většina z nich přes maďarsko-rakouskou hranici, na které byly v květnu 1989 odstraněny zátarasy. Navíc 11. září vypovědělo Maďarsko smlouvu s NDR o pravidlech cestování, a to s odvoláním na závěry helsinské Konference o bezpečnosti a spolupráci.

ČERVNOVÉ VOLBY V POLSKU

V Polsku pokročil vývoj ještě mnohem dál. V červnových volbách zvítězila Solidarita. Gorbačov sám jménem ústřední mocnosti Varšavské smlouvy rozhodl, že výsledky voleb mají být uznány.³⁾

DODATEK: Polské nepokoje kvůli masu:

Polsko mělo převážně soukromé zemědělství, zatímco Češi na druhé straně hranice měli socializované zemědělství. V Polsku měla řeznictví prázdné regály, zatímco státní obchody v Praze překypovaly salámy a klobásami. Bulharské zemědělství bylo českého typu. V období rozruchu polské Solidarity v Bulharsku neskrývali své pohrdání nad Poláky: „Žádný div, že jsou v průšvihu, když v roce 1956 zpětně privatizovali zemědělství.“⁴⁾

BONUS: Fakta o spotřebě masa v ČSR/ČR:

Mediální mystifikátoři často lživě opakují, že za socialismu nebyl dostatek masa.

Spotřeba masa na jednoho obyvatele: (Rok/spotřeba v kg) pro srovnání je uvedena i dnešní spotřeba: 1936 34,0; 1948 28,9; 1960 56,8; 1970 71,9; 1980 85,6; 1988 91,4; 2005 81,4.⁵⁾ 

Spotřeba masa na osobu :(Období/spotřeba v kg-ČR # ČSR): 1971 – 1975 82,5 # 77,1; 1976 – 1980 87,9 # 83,1; 1981 – 1985 88,1 # 84,1; 1986 – 1990 95 90,6.⁶⁾

MOSKVA SLZÁM NEVĚŘÍ

Před zasedáním pléna ÚV KSČ 24. listopadu vyslal Adamec ředitele zahraničního odboru Úřadu vlády do Sovětského svazu, aby navázal přímý kontakt s tamním vedením. Emisaři z Moskvy přiletěli s příkazem do ničeho se nevměšovat a s přáním o setkání s představiteli Občanského fóra.

VYTVÁŘENÍ PŘEDPOKLADŮ

Výsledek formování, sváry skupin a frakcí ve straně i ve státním aparátu nebylo prohloubením obranyschopnosti tehdejšího režimu, ale naopak zvětšením chaosu. V září 1989 Ladislav Adamec uložil jednomu ze svých poradců připravit návrh na odstranění článku o vedoucí úloze komunistické strany z Ústavy ČSSR – následně připravit tento dokument ještě před 17. listopadem 1989. Byly navázány první kontakty mezi Adamcem a opozicí, zabezpečeno spojení mezi federální vládou a OF, tedy faktické předání moci.⁷⁾

NEMORÁLNOST STARÝCH STRUKTUR

Šéf týmu Profesionál major Vladimír Rudolf sledoval aktivity veksláka Františka Mrázka, který organizoval nelegální síť obchodníků s valutami, připravoval stát o peníze a uplácel kdekoho. Mrázek měl kontakty i na lidi z ÚV KSČ. Policie při jedné sledovačce zachytila Mrázka s pracovníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa Antonínem Hejtíkem.

Mezi další kontakty patřil Luděk Somol, bývalý důstojník československé rozvědky a poradce ministerstva zdravotnictví. Vladimír Ibl, který pracoval jako poradce na předsednictvu vlády (bývalého ministra vnitra) Jaromíra Obziny.

V roce 1986 tajná policie StB začala vyšetřovat Oldřicha Hrabáka, který pracoval na ambasádě ve Finsku. Byla to taková pravá ruka tehdejšího velvyslance Jána Husáka. Což byl syn prezidenta republiky a generálního tajemníka ÚV KSČ Gustava Husáka.

František Mrázek se napojil na klíčové lidi Občanského fóra a společně s bývalým guru českých veksláků Janem Urbánkem přispěli k volebnímu úspěchu OF v červnových volbách 1990.⁸⁾

SLABÉ OPOZIČNÍ SÍLY

Charta 77 neměla organizační struktury či propagandistické možnosti k provedení převratu, protože její prostředí bylo prošpikováno spolupracovníky Státní bezpečnosti. Miroslav Dolejší ve své „Analýze 17. listopadu“ uvedl: „Z prvních 217 signatářů Charty 77 z 1. 1. 1977 bylo 156 bývalých komunistů.“ Mezi nejznámější patřili Jiří Dienstbier, Jiří Hájek, Jiří Ruml, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout a další.⁹⁾

PROJEV, NA KTERÝ SE NEZAPOMÍNÁ

„Komunisté vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků.

Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice víc, než kdo jiný. Náš stát by už nikdy neměl být přívazkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme.

Slibuji vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno funkční období, ale pak bych se chtěl věnovat práci dramatika. Také vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím z funkce.“

Václav Havel

ZÁVĚREM:

Revoluce nezaměňují lež a nenávist za pravdu a lásku. Přinášejí jen nový typ nedokonalosti. Ty lepší nabízejí více rovnosti a více svobody pro více lidí. Ty horší dávají větší moc a majetek malé skupině oligarchie.

Zdroje:

1) Analýza 17. listopadu – Miroslav Dolejší

2) Cockshott, W. Paul – Cottrell, A.: Kybersocialismus, Brno, L. Marek & Socialistický kruh 2006, ISBN 80-86263-73-8, str. 28 – 29.

3) Krejčí, O.: Sametová revoluce: Pohled ze Strakovky, TYPOS & Britské listy 2004, str. 7 – 8.

4) Cockshott, W. Paul – Cottrell, A.: Kybersocialismus, Brno, L. Marek & Socialistický kruh 2006, ISBN 80-86263-73-8, str. 133 – 134.

5) Věrtelář, V.: Československá ekonomika včera a dnes (1918 – 1992), Praha, Futura 1992, str. 31

6) Toman, M – Codl, S – Tuček, P.: České zemědělství očima těch, kteří u toho byli, Praha, Národní zemědělské muzeum 2012, ISBN 978-80-86874-39-5, str. 95. & Český statistický úřad.

7) Krejčí, O.: Sametová revoluce: Pohled ze Strakovky, TYPOS & Britské listy 2004, str. 8 – 11.

8) Kmenta, J.: Kmotr Mrázek, Jaroslav Kmenta, Praha 2007, ISBN 978-80-903603-1-0.

9) Analýza 17. listopadu – Miroslav Dolejší

10) Václav Havel na Letenské pláni v listopadu 1989.