Existovalo zajímavé spojení mezi nárůstem fašismu v Evropě a povědomím politických radikálů o moci korporací. Některé společnosti posílali své investice do nacistického Německa, protože si uvědomili, že fašismus v Evropě mohl zesílit jedině s jejich štědrou finanční pomocí.
Corporate Crime
Mussolini byl obdivován napříč celým spektrem, obchod ho miloval a investice značně narůstaly. Mimochodem, když Hitler dorazil do Německa, stalo se tam to samé, a tak investice i v tomto státu prudce vzrůstaly. Hitler ovládal pracovní sílu a zbavoval se nebezpečných levicových skupin. Příležitost investovat se zlepšila a korporace zde neohrožovala komunistická strana.
Noam Chomsky, Institute Professor, MIT a Howard Zin, autor A Peoples History the United States
Jedním z největších nevyřčených příběhů dvacátého století je tajná dohoda mezi korporacemi – hlavně těmi americkými a nacistickým Německem. Nejdříve americké korporace pomáhali znovu vybudovat Německo a později podporovali rané nacistické hnutí.
Když potom vypukla válka, vymysleli některé korporace, jak v tom pokračovat. General Motors mohla pokračovat v Opelu, Ford mohl pokračovat ve svých věcech, ale společnost jako Coca-Cola nemohla pokračovat, tak vymyslela pomerančovou Fantu pro Němce.
Tímto způsobem si společnost jako Coca-Cola dokázala udržet zisky plynoucí ji z Německa. Takže, když pijete pomerančovou Fantu, je to nápoj nacistů, který vznikl proto, aby Coca-Cola mohla dál vydělávat peníze.
Michael Moore – filmový tvůrce, autor The Corporation
Jednotky SS využívaly vězně k tomu, aby jim vydělávaly peníze. Nechávaly je proto pracovat ve svých podnicích, které jim patřily. Vězni zde pracovali ve dne i v noci. Pracovní síla z koncentračních táborů musela dodávat takovou nadhodnotu, která pokryje její údržbu ze strany SS a zajistí největší možné zisky firem, které ji využívají.
Můžeme mluvit o všech možných podnicích od těch největších (Krupp, Siemens, IG-Farben Industrie, Messersmidt, atd.) až po ty nejmenší řemeslnického typu. SS pronajímala vězně za cenu mzdy, která byla značně pod mzdou svobodné pracovní síly.
Pavel Herman, KSV a politické vědy
Když se Hitler dostal v roce 1933 k moci, jeho cílem bylo vyhlazení a destrukce židovské komunity. Byl to tak náročný úkol, že na něj byl užitečný počítač. Ale v roce 1933 počítače neexistovaly. Ve společnosti IBM existoval systém děrných štítků, který kontroloval a ukládal informace.
IBM systém byl založený na dírkách, které byly seřazeny v řadách a sloupcích. Samozřejmě to nebyl sériový software jako v dnešní době. Systém byl navržen pro každého žadatele zvlášť a inženýr ho musel osobně nastavit.
Miliony lidí všech vyznání, národností a vzhledu procházeli koncentračními tábory. To byl mimořádný úkol pro organizaci dopravy, který vyžadoval, aby byl systém IBM v každém železničním uzlu a v každém koncentračním táboře.
Běžná vězeňská karta obsahovala malá políčka, kam se provádělo děrování informací s klíčem pro koncentrační tábory. Osvětim je například pod číslem jedna, Buchenwald číslo dvě, Dachau číslo tři. Co se týká vězňů, tak svědek Jehovovův byl dvojka, homosexuál trojka, komunista šestka a Žid osm.
Co se například s vězni stalo? Jednička znamenala propuštění, dvojka převoz, čtverka popravu, pětka sebevraždu, a šestka. Kód šest: Sonderbehandelung (zvláštní zacházení). Znamenalo to plynovou komoru nebo někdy kulku.
Jednoduše se tam nadírkovalo číslo, vložilo do tabulky a stroje byly nastaveny. Samozřejmě musely být natištěny miliony děrných štítků, které se tiskly výhradně v IBM, jenž získala své zisky zpět hned po válce.
I když IBM tvrdila, že neměla moc nad německými filiálkami, tak z dopisu ze dne 9. října 1941 pro Thomase J. Watsona jsou patrné podrobné informace o činnosti německé filiálky. Ani jeden z těchto strojů nebyl prodán, všechny byli pronajaté od IBM. Jednou za měsíc musela být na místě provedena údržba, byť šlo o koncentrační tábory jako například Dachau či Buchenwald.
Edwin Black, autor IBM and the Holocaust
Nemělo by nás tedy překvapovat, že touha korporací po zisku předčí jejich věrnost jakékoliv vládě a vlajce.
Seznam některých korporací, které financovali Hitlerův nástup k moci:
Standard Oil, IG Farben, General Motors, Ford-Werke, Opel, IBM a ITT, Du Pont, General Electric, Gillette, Goodrich, Chase Manhattan Bank.
Seznam některých pokutovaných korporací podle zprávy ministerstva financí USA:
Amazon.com, inc.; Caterpillar, inc.; Chevron / Texaco, Citibank, N. A.; EXXON MOBIL Corp., Wal-Mart Stores, inc.; Wells Forgo Bank, aj.
Poslední zpráva amerického ministerstva financí odhalila, že v jednom jediném týdnu dostalo padesát sedm amerických korporací pokutu za obchodování s nepřáteli Spojených států, včetně teroristů, diktátorů a despotických režimů.
Zdroje:
The Corporation (Kanada, 2003) http://www.csfd.cz/film/166135-korporace/
kolektiv autorů: Černá kniha kapitalismu. Vyd. Milan Havlíček – Orego 2000, Praha 2005, ISBN 80-86117-24-3
Americký kapitál za Hitlerem http://pavelherman.blog.idnes.cz/c/339167/Americky-kapital-za-Hitlerem.html (on-line text, 12. 5. 2013)
