V důsledku vyšších zisků a efektivity začíná práce v těchto podnicích připomínat počítačovou hru "TETRIS". Zaměstnanci jsou tak postupně nuceni zvyšovat tempo své práce přesně jako v této konzolové hře. V těchto korporacích není vyjimkou, že například jedna žena obsluhuje šest strojů a nestíhá. To všechno samozřejmě na úkor zdravotního stavu zaměstnanců. Zaměstnavatelé tak raději přidají práci, než aby zaměstnávali více lidí.
V nadnárodních korporacích probíhá zajímavým způsobem demokratické opatření. Když si nedávno na jižní Moravě stěžovali zaměstnanci velké společnosti, že nestíhají svou práci, tak jim nadřízený ukázal rukou gesto podobné anglickému symbolu Victory (Vítězství) či německému Vergeltung (pomsta) v podobě dvou prstů vztyčených do písmena V, ke kterému dodal, že mají dvě možnosti, buďto budou pracovat nebo si můžou hledat nové zaměstnání.
Práce v supermarketech vyžaduje disciplínu jako na vojně, kdy zboží musí lícovat s hranou regálu, nesmějí být žádné mezery mezi zbožím, všechno musí být vystaveno etiketou dopředu a kaskádovitě vyrovnané. Hranovat, hranovat, hranovat. Zboží kaskádovitě vyrovnaný. Samozřejmě válcovat, válcovat, válcovat, tzn. neustále přehazovat zboží podle dnů, i když se jedná o trvanlivé zboží. K tomu všemu se musí zelenina kontrolovat každou půl hodinu.
Také se manipuluje s docházkou zaměstnanců tak, jak je zapotřebí. Neustále se hodnotí výkon prodejny – poměr tržby vůči zaměstnancům, kteří tam pracují. Jakmile se o jednoho člověka překročí požadovaný výkon, tak jej okamžitě propustí domů. Nebo tím stylem, že zaměstnanec skončí, „odčipne“ si a jde znovu pracovat jako by bez registrace docházky – a to úplně zdarma.
Jednomu zaměstnanci nadnárodní korporace opět na jižní Moravě zaslala firma o dva měsíce později výplatu. Zaměstnanci tak byla kvůli platební neschopnosti odpojena elektřina a internet. Neuvedená firma ovšem zaměstnanci penále nebo poplatek za opětovné připojení elektřiny a internetu nezaplatila. Když ovšem zaměstnanec způsobí této společnosti nějakou škodu, tak musí vše uhradit do poslední koruny.
Na školeních se můžeme setkat i se zajímavým poučením ohledně odborových organizací. Zaměstnanci byli v jedné nejmenované nadnárodní korporaci proškoleni ohledně možnosti zakládání odborů. Na školení se tak dozvěděli, že odbory můžou zaměstnanci svobodně zakládat, ale musejí počítat s tím, že si budou muset najít novou práci.
V mnohém tyto nadnárodní korporace připomínají Chaplinův snímek Moderní doba (1936), což je satirický portrét vykořisťovatelské kapitalistické společnosti, měnící člověka v soukolí obřího mechanismu. V této dramatické komedii se lidé často chovají jako neživé objekty. Charlie Chaplin se neoprávněně v 50. letech kvůli údajné protiamerické činnosti stal obětí „mccarthismu“ a v roce 1952 byl z USA vyhoštěn se zákazem vstupu.
Podobným vyobrazením kapitalismu je snímek Botostroj (1954), který je obžalobou kapitalismu jako systému, v němž mají právo na důstojný život jen ti nejsilnější, kteří se pro zisk nezastaví před ničím a lidé jsou jen pouhými zdroji k zužitkování podle hesla: „Jak je síla nerentabilní, pryč s ní. Lidí je jako hnoje, mladí, silní, zdraví a za babku.“
Srovnáme-li efektivitu práce a normy v roce 1971, tak automobilka Opel požadovala po svých zaměstnancích o 40 procent vyšší normy a efektivitu práce ve srovnání s automobilkou v Mladé Boleslavi. Z toho vyplývá, že zaměstnanci v kapitalismu byli mnohem více zatěžováni pracovními normami, než zaměstnanci v socialismu. Zatím co na Západě se snažili zaměstnavatelé zvyšovat normy a zisky propouštěním svých zaměstnanců, tak v Československu nebyl problém udržet plnou zaměstnanost.
Nezaměstnaní jsou důležitým činitelem pro kapitalisty v boji s dělnickou třídou a ostatními zaměstnanci. Když kapitál nemá upotřebení pro přebytečnou pracovní sílu, tak to není proto, že nelze vytvřit dostatek výrobních prostředků. Neorganizovaní a nezaměstnaní dělníci jsou ochotni pracovat za zhoršených podmínek a vyvíjejí tak stálý tlak na mzdy, čím se snižuje životní úroveň a mzdy zaměstnancům.
V současném stavu jsou lidé kvůli nezaměstnanosti a dluhům nuceni vzít jakoukoliv práci, aby mohli splácet svoje závazky, neboť nežijí ze vzduchu. Zaměstnavatelé této situace zneužívají, a proto často slýchávám onu větu: „Klidně odejděte, za branou čeká 10 dalších lidí.“
Zasílejte svoje zkušenosti.
