Čína nemůže podle námořního práva v oblasti Jihočínského moře vytvářet monopol

Čína v oblasti Jihočínského (i Východočínského) moře usiluje rozšiřování námořních hranic na úkor sdružení národů jihovýchodní Asie (Indonésie, Filipíny, Malajsie, Brunej a Vietnamská socialistická republika) a Japonska.

Tyto země považují stavbu Čínských vojenských základen na umělých ostrovech za akt agrese ze strany Číny a její snahu o prosazování monopolu v této oblasti. Podle mezinárodního arbitrážního soudu Čína nemá nárok na sporné ostrovy v Jihočínském moři a svými aktivitami porušuje práva ostatních států, zejména Filipín.

Charakteristika Jihočínského moře

Jihočínské moře je okrajovým mořem Tichého oceánu s celkovou rozlohou 3.500.000 km2. Tato oblast je využívána jako druhá nejpoužívanější námořní trasa, protože v těchto místech proplouvá podle tonáže polovina všech tankerů a veškerých nákladních lodí na světě. Navíc se v této oblasti bohaté na mořské produkty nachází ještě ložiska ropy a zemního plynu.

Toto moře se nachází jižně od Pevninské Číny a Tchajwanu, severně od Bangka-Belitung a Bornea, západně od Filipín a východně od Malajského poloostrova, Sumatry, Vietnamu a Kambodže. Dále sem patří státy jako Indonésie, Malajsie a Thajsko. V Jihočínském moři je řada ostrovů a souostroví – Chaj-nan, Paracelské ostrovy, Spratleyho ostrovy, Anambaské ostrovy, Natunské ostrovy, Riauské ostrovy a další.

Mezinárodní právo a spory o námořní hranice

Za uznávanou hranicí mezinárodních vod se považuje vzdálenost kratší než 12 námořních mil (jedna míle se rovná 1,85 kilometru), která je považována za hranici teritoriálních vod. Vzdálenost 12 námořních mil (22,5 km) od základní čáry odlivu se nazývá přilehlá zóna, kde pobřežní státy vykonávají kontrolu cizích lodí, která je nutná k zabránění porušování mezinárodních předpisů.

Podle mezinárodního mořského práva (UNCLOS) je vzdálenost 200 Nm (370 km) od základní pobřežní čáry považována za ekonomickou zónu, kde pobřežní státy mají možnost vykonávat svrchovaně práva, která se týkají průzkumu a využívání přírodních zdrojů. Do vzdálenosti 350 Nm (648 km) od základní pobřežní čáry může zasahovat kontinentální šelf, ve kterém pobřežní státy mohou využívat přírodních zdrojů ze dna moře.

Čína považuje za svoje území obrovskou rozlohu kolem 1,7 milionu kilometrů čtverečních, kterou pokrývá území ve tvaru obřího U zahrnující také Spratleyho a Paracelské ostorovy. Těmito územními nároky Čína výrazně zasahuje do územních práv ostatních států. Podle výše uvedeného mezinárodního práva je tedy zcela zřejmé, že Čínské územní nároky překračují pravidla námořního mezinárodního práva.

Geopolitika v oblasti Jihočínského moře

Čína – prohlašuje, že ji patří zhruba 90 procent území v Jihočínském moři na základě staré mapy z roku 1947. Sousední země její nároky odmítly s odvoláním na analýzu přesné přístrojové mapy a v roce 2014 zamítavý postoj vůči územním nárokům Číny vyjádřily také Spojené státy.

Vietnam – má dokumenty ze 17. století, které prokazují jeho suverenitu nad souostroví Paracels a Spratleys, kde dochází ke konfrontaci mezi Čínou a Vietnamem kvůli strategické a ekonomické zóně.

Filipíny – od roku 2011 dochází k potyčkám mezi Filipínami a Čínou kvůli vlastnictví nad souostroví Paracels a Spratleys. Filipíny byly první zemí, která zahájila arbitrážní řízení v roce 2013 proti Číně kvůli územním nárokům v Jihočínském moři.

Brunej – nárokuje si oblast v souostroví jižní Spratleys, které překrývají Malajsii a zároveň vyčnívají do oblastí, které si nárokují Filipíny, Čína i Vietnam.

Malajsie – okupuje několik ostrůvků jižního souostroví Spratleys. Sousední země vznesly protest a předložily s Vietnamem společnou žalobu na základě úmluvy Spojených národů o vodním teritoriu UNCLOS (United Nations Convention on the Law of the Sea – mezinárodní úmluva o mořském právu). Tuto smlouvu již ratifikovalo 165 států.

Souostrový Paracels – Čína zde provádí vojenské potyčky vůči Vietnamu a Filipínám ohledně územních nároků.

Souostrový Spratlys – oblast s ropnými ložisky a lokalita vhodná pro rybolov. Územní nároky zde mají Čína, Malajsie, Filipíny i Vietnam.

Geopolitika v oblasti Východočínského moře

Japonsko – má suverenitu nad ostrovy Senkaku na základě reverze smlouvy z roku. Čína se domnívá, že tato skutečnost není podstatnou pro japonské vlastnictví. Kvůli tomu se Japonsko společně se Spojenými státy rozhodly zvýšit vojenskou přítomnost v této oblasti.

Daoyujské a Senkakské ostrovy – oblast vhodná pro rybolov, která je bohatá na ropu a zemní plyn. Dochází zde k napětí mezi Čínou a Japonskem.

Územní nároky Vietnamu:

Vietnamská suverenita vůči Paracelským a Spratleyovým ostrovům je zaručena na základě dokumentů, map a fotografií, které tvoří archivní zdroje historických a zároveň právoplatných dokumentů, jenž pevně dokazují vlastnické nároky Vietnamu vůči Parcelským a Spratleyovým ostrovům.

Vedle těchto dokumentů existují i historické spisy ve staré vietnamštině z období Le Trinh, které pocházejí z období císaře Nguyen, (od sedmnáctého století až do počátku dvacátého století), jenž se vztahují k suverenitě Vietnamu na Paracelských a Spratleyových ostrovech.

Pokud jde o tyto historické spisy ohledně vyvlastnění, správy či suverenity na Paracelských a Spratleyových ostrovech za dynastie Nguyen, tak se jedná o správní dokumenty s vyšším stupněm zákonnosti, které potvrzují Vietnamskou suverenitu na těchto ostrovech.

Tohle tvrzení navíc potvrzují mapy obsahující písemné popisy s vysvětlivkami, které byly od 17. století do současnosti vydávané nejen Vietnamem, ale i některými západními zeměmi. Tyto dokumenty potvrzují pravdivost ohledně vietnamských nároků na vlastnictví v oblasti Paracelských a Spratleyových ostrovů.

Filipíny podaly arbitráž vůči Číně

Mezinárodní arbitrážní soud v Haagu rozhodl, že Čína nemá historický ani ekonomický nárok na sporné ostrovy v Jihočínském moři. Ačkoliv si Čína nárokuje tato území na základě plaveb starověkých mořeplavců, tak veškeré tyto nároky zanikají podle soudu přijetím Dohody OSN o mořském právu UNCLOS.

Rozsudek rovněž uvítala i Vietnamská socialistická republika, která rovněž řeší problémy s Čínou ohledně územních požadavků v Jihočínském moři. Zatímco Čína zakládá v těchto oblastech vojenské základny, tak Vietnam přes ministerstvo zahraničí vyzývá, aby se záležitost řešila mírovou cestou za pomocí právních a diplomatických prostředků.