Jak jsem se toulal po kopcích

Tak jsem zas vyrazil do přírody, mých 120 kg se zvolna vlnilo do kopce a já dumal do čeho jsem se to zas pustil. Dřív mi ty kopce přišly poněkud méně strmé. Přemýšlím zda mě udolává zub času či má buclatá kila. Inu záliba v uzeném a špekovitém masíčku musela časem dojít naplnění na vznešených partiích a tak statečně šlapu.

Dobrý pocit mám jak pan baron obcházející svůj kraj. Škoda, že Kokořínsko patří zřejmě státu, či nějaké modré krvi. Tu já dozajista neprotáčím. Zjistil jsem to jednoduše, když jsem si poupravoval bíločervenou ponožku na patě.

Vlahý vítr mi hladí mou holou hlavu a plíce se plní čerstvým vzduchem, že se obávám plicní embólie, stabilně klimatizovaný vzduch totiž není tak kadeřavý.

Rozhodl jsem se že budu chodit do přírody častěji. Asi na mě přichází jarní touhy, protože pevné a symetrické hýždě mé milé společnice ve me probouzí divokou mízu o které jsem si myslel, že už mi zatuhla v mých vrzajících kolenech.

Nedá se říci, že by byli krásné, jsou totiž přímo nádherné. Zbytky energie, které jsem si zrejmě šetřil v pivním záhybu se derou napovrh. Oj ty štědrý víkende, ty tajemný svátku.

Zbaštili jsme další trojúhelníček mnou vlastnoručně vyrobeného toustu. Suchý a chudý, kdy jsem doma musel šetřit ingrediencemi, hlavně díky připalujícímu se toustovači.

Seděli jsem na pláštěnce a bylo nám dobře. Kokořínsko příjemně překvapilo. Ono vůbec to sluníčko vypadá jinak než na fotkách z monitoru. Je takové zářivější.

A ty kameny na cestě mi připomínaly klávesnici, taky takový vyhlazený. Tak to je ta příroda. Musím udělat příští týden refresh. To jinak nepůjde.

A lidi to listí i samo šustilo jak tam člověk capal těma plochejma nohama a jak krásně.

Tak jsem se Vám rozhodl a nejen kvůli krásnému pozadí mé turistické společnice, že založím klub pajdavých ITáku a povinně každý den budem vystrkovat své pobledlé hlavy slunku napospas.

Nuže kdo se hlásí ke mě do klubu a o víkendu vyrazí z Prahy za očicháváním kytek a rozkošnickým močením do hustého křoví?