Před pár měsíci mi 6 flegmatických lidí řeklo, že jsem opravdu velmi drzý člověk a že to prostě takhle nejde. Asi by to se mnou moc nehlo kdyby mi to neřekli nezávisle na sobě. Co se dá dělat, červík ve mě zavrtal a já šel do sebe.
Prvním bodem změny je uvědomění si co vlastně člověk dělá špatně.
Tak jsem si to vypsal
- Negativní a osobní věci, říkám bez pardónu, komukoliv hned do očí, aniž bych bral ohledy na to, že mu to asi nebude příliš příjemné.
- Dělám si legraci téměř ze všeho, nejsou mi svaté ani mezilidské vztahy, ani si nevybírám místo.
- Neumím s informacemi pracovat a používat je jen v pravou chvíli.
- S oblibou urážím lidi lidi arogantní a hloupé vtipy, které nechapou a které směřují na ně.
Body jsem měl a řekl si ok, každé slovo si promyslím něž něco řeknu. A co se nestalo. 2 dny to fungovalo bez problému, pak pár mých známých projevilo starost o moje zdraví a ty skeptičtější dokonce o mojí duševní pohodu (chápejte žertuji ikdyz trpím nemocemi, tak to pro ně byl horší signál).
Další dny doslova lidé viseli na mých ústech a vykládali si i pozdrav jako nějakou skrytou narážku. Bylo to peklo. No a když nakonec nic nepřislo, domýšleli si hrozný slátaniny a i běžnou mluvu převáděli na nějakou moji nejapnost.
Nedá se svítit, zůstávám hrubiánem bez zábran, snad mi to mé okolí a laskavý čtenář promine. A stejně jak jsem už řekl svým kamarádům, kdo mě nemá rád, ať mě nečte :)
