Taoistické hory Wudang

Jako dítě jsem miloval kung fu filmy. K lásce k Číně jsem se dostal díky bojovým uměním a stále jsem jejich velkým fanouškem. Nikdy jsem se však nevydal po stopách kung fu v Číně. Až dnes. 

Jedeme do hor Wudangshan, největších taoistických hor v Číně a do jedné z kolébek čínských bojových umění. Naše cesta však nezačíná v taoistické přírodě, ale v divoké Šanghaji. Do hor Wudangshan je to odtud 1 200 kilometrů. Nejprve je třeba jet rychlovlakem do jedné z největších vnitrozemských dopravních křižovatek Číny, města Wuhan. Odtud už do městečka Wudang žádný rychlovlak nejede, a tak jsme nastoupili na staré dobré vláčky. Cesta se v nich stává mnohem exotičtější a delší.

O horách Wudang

V Číně je mnoho hor. Z náboženského pohledu se dělí do několika kategorií: pět velkých svatých hor Číny, čtyři svaté buddhistické hory a čtyři svaté taoistické hory. Wudangshan patří mezi čtyři svaté taoistické hory Číny a dnes je památkou UNESCO. Celý park má 72 vrcholků, z nichž nejvyšší je 1 500 m. n. m. Na výstup až na vrchol je třeba si rezervovat alespoň 10 hodin chůze do schodů. Vstup stojí sice 140 RMB, je ale povinností si k němu doplatit dalších 100RMB za (ne)dobrovolnou dopravu - po celém areálu je zavedená kyvadlová autobusová doprava. Nádherné taoistické kláštery jsou roztroušeny po celé ploše hor. Velké kláštery jsou většinou zpřístupněné jako památky a staví u nich zmíněný autobus. Když se však rozhodnete jezdit méně autobusem a chodit více pěšky, nachází se jich zde mnohem více. Některé jsou navštěvovány střídmě, jiné vůbec, a jsou tu i takové, které jsou bohužel zavřené. Počasí nám přálo, protože poprchávalo, nebyly zde téměř žádní turisté a my jsme si mohli vychutnat tu pravou taoistickou atmosféru. Chrámy jsou zde velké i malé, někdy jsou to jen sochy skryté ve vytesaných skalách a někdy naopak neuvěřitelné stavby visící na nebezpečných převisech. Většina dnes stojících budov pochází přibližně z 15. století, avšak dějiny tohoto místa se datují ještě déle. V 10. století zde údajně vznikl styl bojového umění Wudang boxing. Zasloužil se o něj mnich Zhang Sanfeng, který žil v jednom z místních klášterů. Nelíbil se mu tvrdý styl nedalekého Šaolinu a hledal klidnější a plynulejší formu bojového umění. Při jeho vzniku se nechal inspirovat zápasem ptáka a hada, kterého byl svědkem. Had hladce a rychle uhýbal drápu a zobáku, dokud se pták úplně nevyčerpal a zápas neprohrál.

O taoismu

Taoismus je spolu s konfucianismem jednou z původních filozofií Číny. Obě vznikly kolem 5. století před naším letopočtem, kdy žili nejslavnější mudrci těchto filozofií - Konfucius a Lao-c'. Úplně na začátku to nebyly dvě filozofie, ale pouze jedna. Filozofie, která se zabývala životem, tím jak správně žít a jak být ušlechtilým člověkem. To mají oba směry společné dodnes, rozdíl je však v tom, jak o to má člověk usilovat. Konfucianisté říkají, že všechny věci musí být správně pojmenovány, když se pojmenují špatně, vzniká společenská nestabilita. Říkají, že ušlechtilý člověk se řídí přísnými pravidly a obřady. Taoisté říkají přesný opak. Věřili v Tao, cestu. Mohli bychom ji přirovnat i k našemu osudu. Taoisté věří, že když člověk pojmenuje Tao, Tao přestává být Taem. Věří v nestálost a proměnlivost věcí, vysmívají se konfuciánským pravidlům a svázanosti. I proto byly konfucianisté kdysi úředníky a taoisté umělci, často dokonce i žebráky. Taoisté věří v jednoduchý život. Kdy je člověk šťastný? Když se nají, pokud je hladový, když se vyspí, pokud je ospalý, když se oblékne, pokud je mu zima. Zní to velmi primitivně, taoisté však věděli, že to vůbec není jednoduché. Rozhodně ne v dnešním světě. I proto jsou Wudangshan skvělým místem k hledání přirozenosti.

Cesta na vrchol

Ze střední stanice autobusu jsme se vyvezli až na konečnou. Konečné stanice jsou dvě. Jedna vede ke stanici lanovky a druhá k nádhernému chrámu visícímu na skále. Z obou stanic se dá jít na úplný vrchol pěšky. Od spodní stanice lanovky je pěší cesta na vrchol kratší, od chrámu delší. My jsme si vybrali tu delší cestu. Jsou to sice jen čtyři kilometry, ale nekonečných schodů nahoru a dolů. Hlavně však nahoru. Mysleli jsme si, že to nebude nic namáhavého, nohy nás však bolely ještě týden. To nevadí, co bychom to byli za taoistické poutníky, kdybychom to nevyšli alespoň jednou pěšky? A navíc - cesta na vrchol je nádherná, plná potůčků a kamenných mostů. Turistů je málo a je tu možné potkávat místní lidi, kteří nosí náklady stavebního materiálu a potravin na vrchol na ramenou. Mají tvrdý život, který však zbohatl příchodem turismu.

Cesta na vrchol nám trvala téměř 5 hodin. Zničení jsme konečně dorazili, ale čekala nás zde hlavně mlha. Na vrcholu skály se nachází obrovský klášterní komplex, my jsme se však mohli zdržovat jen v nejnižších částech. To byla poslední zóna, kde bylo možné ještě něco vidět. Ale žilo si to tady pomalým a klidným životem. Před příchodem do hor jsem se bál čínského turismu. Po několika letech zkušeností v Číně už znám jeho tvář. Všude je masa lidí. Z Wudangshanu jsem byl nadšený i proto, že tady tomu tak nebylo. Místo toho nás přivítalo skutečné ticho a modlící se mniši.

Wudang

Jiný svět

Další den nás ale čekala prudká změna. Najednou se ukázalo sluníčko a nádherné počasí. Byla tak krásná viditelnost, že jsme z těch hor zkrátka nemohli odjet. Dali jsme chrámům na vrcholku ještě jednu šanci. Problém byl, že den předtím jsme šli nahoru i dolů pěšky a kolena nás bolela tak, že i jeden schod nám dělal problém. Další čtyři hodiny po schodech bychom nezvládli. A tak jsme se rozhodli vyzkoušet služby místní lanovky.

Vrchol nás naprosto ohromil. Opravdu jsme byli rádi, že jsme sem vyšli ještě jednou, neboť výhledy, které se nám naskytly, byly neopakovatelné. Bylo vidět kilometry a kilometry daleko. Samozřejmě i počet lidí byl úplně jiný než o den dříve. Zatímco předtím jsme tam byli jen my a možná ještě jeden turista, dnes se to Číňany jen hemžilo. Chrámy na vrcholu jsou krásné a výhledy jsou ještě krásnější. Ale pro člověka, který není zvyklý na Čínu, mohou být trošku přelidněné.

Wudang další den

Pryč od lidí

A tam jsme si vybrali jít zpět do lesů, které jsou tak velké, že se tam lidé úplně rozptýlí. Po okolí jsou různé kaňony, úžiny a říčky, přes které se dá dojít k dalším chrámům. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že namísto davů turistů jsou zde davy opic. A opravdu davy. Byly všude. Brzy nás pokousaly, a tak jsme se rozhodli, že bude bezpečnější navštívit poslední chrámy. Po celých horách je tolik zajímavých míst, že jsme tu dohromady strávili tři noci. A každý den jsme viděli něco nového. Hory Wudangshan rozhodně doporučuji každému. Nejsou zdaleka tak přelidněné jako jiné čínské národní parky a chrámy jsou tu opravdu nádherné. Rozhodně ale nedoporučuji cestovat tak, jak to dělají běžné cestovky - jet lanovkou na vrchol, přespat jednu noc a jet pryč. Chrámy ukryté v lesích a procházky mezi nimi jsou to, v čem je kouzlo hor Wudangshan.

Chystáte se cestovat do Číny? Bude se vám hodit návod, jak se připravit na cenzuru internetu v Číně před cestou. Jestli vás zajímá Čína, tak na mém facebooku najdete každý den jednu novinku. A informace můžete dostávat také e-mailem, v rámci mého newsletteru. Pro odběratele jsem připravil zdarma ke stažení dvojjazyčný čínsko-slovenský jídelníček typických šanghajských pochoutek a e-knihu Procházky čínskými pohádkami. Přihlásit se můžete zde.