Babičky na burze

Tak nám spadla burza v Číně. A vlastně ani nespadla, protože v Číně burza spadnout nemůže. Proč ne? Protože to tak řekli v Pekingu. 

V Číně je možné odhadnout ekonomický vývoj docela snadno. Stačí pravidelně sledovat zprávy a poslouchat, co právě říká vláda. Co řekne, to se v Číně bude dít. Když oznámí, že teď bude rok a půl burza stoupat, tak zkrátka stoupat bude, i kdyby do ní vláda měla dát všechny své peníze. A to je také jeden z důvodů, proč si teď v Číně všichni hromadně otevírají soukromé makléřské účty. Opravdu hromadně. Za poslední měsíce se otevřely miliony nových účtů. V Číně není žádná novinka, že běžní lidé obchodují na burze. Akcie jsou totiž nejčastějším koníčkem šanghajských důchodců už asi dvacet let.

Moje manželka je Šanghajčanka. Její maminka kdysi pracovala ve státní fabrice, kterou zavřeli, a tak šla do předčasného důchodu. Zaměstnanec ve státní sféře totiž nemůže být v Číně propuštěný. Pokud jeho firma zkrachuje, nebo skončí z nějakého jiného důvodu, vláda se o zaměstnance musí postarat až do konce života. Protože pracovala jen pár let, dostává úměrně tomu na šanghajské poměry relativně nízký důchod, v současnosti přibližně čtyři sta padesát eur. Z tohoto důchodu musela živit tříčlennou rodinu a zaplatit své dceři drahou vysokou školu. A tak se před dvaceti lety rozhodla přidat se mezi lidi, jejichž koníčkem je nakupování a prodávání akcií. Protože čínská ekonomika roste nepřetržitě posledních třicet let, tak, když správně nakoupila, mohla si měsíčně vydělat další dva důchody.

K této vlně podnikavých šanghajských tetiček se přidala celkem brzy, dnes už ale nenajdete ty, které by nepodnikaly. Po celé Šanghaji se v parcích a na ulicích organizují kroužky, kde se babičky a dědečkové setkávají a rozebírají, které akcie mají nejlepší šance. Ráno a večer jsou doma, a tak obchodují pouze na iPhonu a iPadu. Když ráno nakoupí tetky na trhu zeleninu a připraví věci na oběd, jdou do kamenné burzy, kde zůstávají až do večera. Tam si zakoupí přístup k počítačům s mnohem lepším a rychlejším přístupem k akciím.

šanghajské babičky

Burza není jen koníček důchodců. Spolužák mé manželky dal výpověď v zaměstnání, každé ráno si vezme úvěr, přes den ho otočí na burze a večer vrátí. Živí tímto způsobem svou finančně náročnou rodinu už několik let. Můj učitel gymnastiky si zase pronajímá halu, kde vede svůj kroužek. A když nemá hodiny, obchoduje tam na burze. Šanghaj je megalomanské město, přesuny metrem nebo autobusem zaberou klidně i několik hodin. A tak si cestu do práce a z práce lidé zkracují nakupováním akcií na telefonech. I my jsme dali naše úspory tchýni. Za první den zvládla vydělat dvě stě eur. Bohužel pak burza spadla a výdělky se zastavily. I proto ve všech kroužcích vyčkávali, až dá vláda věci do pořádku. Dala. A už se zase obchoduje. Všichni říkají, že dokud vláda neřekne jinak, nedá se na burze prodělat. Je možné jen nezbohatnout. Samozřejmě je to myšleno s nadsázkou, protože tito lidé tomu věnují opravdu hodně času a studia. Jedno je však jisté, burza v Číně s reálným obchodováním a vývojem firem nemá často nic společného.

Jaký je život v Šanghaji? To se můžete dočíst tady. Jestli Vás zajímá Čína, tak na mém facebooku najdete každý den jednu novinku z Číny. A informace můžete dostávat
také e-mailem.