Kdybych byl trenérem české fotbalové reprezentace

Předně bych zvážil, po debaklu na Mistrovství světa a posledních mezinárodních zápasech, jestli mám své místo trenéra zasloužené a pravděpodobně bych již dávno odstoupil. V tomto bodu bych si vzal za vzor svého hokejového kolegu. Kdybych už ale došel k závěru, že není k dispozici lepší trenér, než já, vybral bych do mužstva hodně jiných hráčů. Vždyť nominace je vlastně má nejdůležitější práce. Nikdo snad ode mne nečeká, abych hráče naučil kopat nebo přihrávat. Mimo střídání, již nemám mnoho dalších příležitostí, jak ovlivnit výkon mužstva. Ukřičený trenér, který při zápase řve na hráče z lavičky je směšný.

Nebyl by pro mne argument, že Jan Koller byl před čtyřmi roky oporou mužstva a že v reprezentaci střelil nejvíce branek. Je tam snad nominován za zásluhy? Už samotné plivání po soupeři by byl důvod pro vyřazení, ať by to hráč vysvětloval jak by chtěl. Jeho klátivá vysoká postava již zdaleka není takovým postrachem pro soupeře, jako dříve. A hrát vše na Kollera, byla nesprávná taktika vždy. Nepřišel bych s myšlenkou, že Milan Baroš stmeluje mužstvo, přestože nepředvádí v současné době žádné výkony. Snad jen kdybych byl okouzlen jak tento hráč ukazuje přirození. Nebo je snad po večerech nejzábavnější, a umí povídat ty nejlepší vtipy pro stmelení kolektivu? Nenominoval bych Daniela Pudila, jehož až fotbalový agent musel přijít tahat z alkoholového průšvihu, a zametl potrestání pod koberec. Nepohrával bych si s myšlenkou, že se Pavel Nedvěd vrátí do reprezentace a že spasí náš fotbal, když již dvakrát oznámil, že skončil. Při nominaci bych zohlednil večery s prostitutkami a chytání za přirození při zápase dalších hráčů, protože fotbalisté si musí uvědomit, že reprezentace je pro ně čest.

Kdybych byl trenérem české fotbalové reprezentace, nenechal bych se ovlivnit tlaky a penězi manažérů jednotlivých hráčů, abych je zařadil do reprezentace a tím zvýšil jejich cenu na trhu práce. I když mi je jasné, že by to pro mne mohlo být příjemné přilepšení k důchodu.

 Jediný argument, který by pro mne existoval by byla výkonnost. Určitě bych do útoku nebo zálohy nominoval v současné době jednoho z našich nejlepších fotbalistů  Jiřího Štajnera, hrajícího za Hannover. Oprostil bych se od osobní averze. O nominaci si tento hráč jasně říká tím, že téměř v každém utkání střílí branky, nebo na ně přihrává. Ale pro hráče samotného bude asi přece jen lepší odjet na zaslouženou dovolenou s rodinou a neriskovat pověst v mužstvu, které pravděpodobně pouze stěží postoupí ze skupiny. Samozřejmě, že bych dal příležitost mladým hráčům, kteří na sebe upozorní v naší lize. Ale musel bych zohlednit úroveň domácích a zahraničních soutěží. Nechce mi snad někdo tvrdit, že má stejnou váhu branka střelená Kladnu, nebo Bayernu. Snažil bych se ale, aby tito hráči měli možnost ukázat své kvality dříve v mezinárodních zápasech a ne rovnou až na Mistrovství Evropy. U výrazného talentu bych ale byl ochoten udělat výjimku.

Kdybych byl trenérem české fotbalové reprezentace, dělal bych vše pro to, abychom uspěli na Mistrovství Evropy, abych vytřel zrak všem škarohlídům, kteří lámou hůl nad úrovní českého fotbalu. Těm kteří říkají, že sudí jsou úplatní, funkcionáři zkorumpovaní, hráči že předvádějí takový fotbal, že by při tom dopoledne mohli klidně chodit do práce a hrát jen za diety a fanoušci – o těch ani nechci psát.