Jenom proboha neurazit.

S pokrytectvím se setkáváme na každém kroku. Už si ani kolikrát neuvědomujeme, že se k němu uchylujeme.  Je však v pořádku vedle dalších nešvarů, jako používání hrubých slov, nadávek, lhaní a pomlouvání,  smířit  se s používáním vžitých zvyklostí? Jistěže by bylo možné uvést mnoho příkladů.

Kupříkladu Čechy.

Já vím, že to je téma již značně vyčpělé a ze všech směrů prodebatované s prachbídným výsledkem. Ale já bych se na toto téma rád podíval ve smyslu nadpisu tohoto článku.

Začalo to již po roce 1989. Možná že již někdy mnohem dříve v historii. Ale pro zjednodušení si vzpomeňme na tento rok, protože si jej dobře pamatujeme. To bylo tehdy šarvátek o správnou formu názvu státu. Tuhle pomlčka, támhle federace. Jen aby se bratři Slováci NEURAZILI. A jak to dopadlo? V zahraničí nám stále říkali Československo a nějaká pomlčka je nezajímala.  Něco  podobného pokračovalo po roce 1993. Říkat Česká Republika? Nebo snad Čechy? Snad dokonce Česko? Jenom aby se Moravané a Slezané NEURAZILI.  Jaký je dopad za „neexistujícími“ hranicemi? Všude nás znají jako Československo. A co na nadcházejícím mistrovství Evropy ve fotbale? Budeme snad fandit Češi, Moravané, Slezané do toho?  Vždyť i to osvědčené „kdo neskáče není Čech, hop hop hop“ by se dalo s úspěchem napadnout. A pozor, aby se moravští fotbalisté NEURAZILI.

Nebo Cikáni.

Takové krásné libozvučné slovo. Ale někdy (vlastně ani nevím kdy), si někdo vymyslel, že se bude používat označení Rómové. Budiž. Mě kvůli tomu pusa neupadne. Ale proč? Asi abychom NEURAZILI. Vždyť každý ví, že Cikáni kradli a kočovali, a Rómové jsou spořádaní. Zkuste si napsat slovo Cikán ve Wordu. Podtrhne vám jej jako nespisovné. Co je špatného na oslovení Cikán? Vždyť si tak toto etnikum říká mezi sebou samo. Proč tedy nejdeme do důsledků. Zaveďme používání „Romský baron jsem já …“, „Rómko ty krásná …“. Zajděme si do masny pro „Romku“ nebo do restaurace na „Rómskou hovězí pečení“.

Proč máme potřebu stále někoho převychovávat a přestěhovávat do panelových domů. Nechme to na nich samotných. Přizpůsobivý občan si bydlení najde sám a s okolím se sžije bez problémů. A těm ostatním pomůžme kupříkladu tím, že někde na vhodném místě vybudujeme nenáročnou plochu s přípojkami pro karavany a tam ať si žijí svým přirozeným způsobem. Co je na tom špatného bydlet za městem ve vlastním obytném přívěsu a na čerstvém vzduchu. V U.S.A. takto žije mnoho poměrně slušně situovaných rodin. Ale pozor abychom NEURAZILI.

Nebo zloději v obchodech.

Majitelé obchodů často bojují s „drobnými“ zloději. Přiznejme si, že to je boj marný. Za lup do 5000.-Kč nikdo nikoho neodsoudí. A to už je slušný nákup. Mají zloděje zmlátit? To by si dali. Jako účinná obrana by se možná mohlo zdát vyvěšení fotografií pachatelů u vchodu do obchodu.  Ale to se přece nesmí. Abychom tím přece zloděje NEURAZILI, nebo se nedotkli jejich lidských práv. To už je pokrytectví státem podporované.

A co takhle K.Jacques.

V otázce psaní cizích ženských jmen nejsem nikterak zásadový. Docela bych uvítal, s postupujícím vývojem jazyka, úpravu i v přechylování. U českých jmen to je samozřejmě nesmysl, ale u anglosaských mě nepřipadá v pořádku používat příponu -ová. Zatím jsou však pravidla takováto, a jsem ochoten připustit, že by se zejména ve sdělovacích prostředcích měla ctít. Také proto neslyšíme, že by komentátoři používali tvary jako Gabriela Sabattini, Ella Fitzgerald  Julia Roberts.

Nedovedu si však vysvětlit, proč v případě Kateřiny Jacques se tvrdošíjně používá cizí tvar. Snad abychom NEURAZILI někoho kdo si tak začal říkat? Nemělo by se spíše používat  Jacquesová? Nebo snad Jacqová. Možná nejsnazší a nejvýstižnější by bylo vžité Kateřina JauJau. Případně JauJauová.